4. března 2017 12:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

,Chci dostat autory do světa,‘ říká šéf Českého literárního centra

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Petr Janyška (* 1953). Vystudoval překladatelství a tlumočnictví (angličtinu,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Petr Janyška (* 1953). Vystudoval překladatelství a tlumočnictví (angličtinu,... | foto:  František Vlček, MAFRA

Na pražském náměstí Míru stojí třípatrový Národní dům, kde se můžete přihlásit do tanečních kurzů, objednat se na masáž nebo si zacvičit aerobik. Od letošního ledna zde sídlí také nová instituce ministerstva kultury – České literární centrum (ČLC) pod vedením Petra Janyšky.

Po impozantním novorenesančním schodišti vystoupáte vzhůru do prvního patra a očekáváte, že noblesní styl bude pokračovat, jenže když zahnete za roh, začíná zcela jiný svět. Je tu spletitá síť unifikovaných bílých chodeb, která připomíná interiér kancelářské budovy. Na prvních dveřích uvidíte cedulku s nápisem Ministerstvo kultury, o kus dál je vstup do kosmetického salonu a vedle cedulka Masáže. Za dalším rohem je schodiště kamsi do sklepa a o pár metrů dál výhled do vnitrobloku. Přes další dveře se dostanete do ČLC, které zde má dvě malé kanceláře. Jeho hlavním cílem má být prezentace české literatury v zahraničí, ale i na domácí scéně.

O existenci této instituce se v literárních kruzích hovořilo již několik let. Ministerstvo kultury o ní poprvé jednalo před sedmi lety. Koncem listopadu 2016 ministerstvo rozeslalo tiskovou zprávu, že centrum bude fungovat od 1. ledna 2017, a zároveň zveřejnilo informaci o výběrovém řízení na vedoucího ČLC. Pár hodin před Štědrým dnem byl vybrán Petr Janyška, který pracoval v letech 2012–2016 jako ředitel Českého centra ve Varšavě. Bývalý diplomat navrhl koncepci nové instituce, která počítá s několikapatrovou budovou, kde bude literární kavárna, kanceláře a byty pro zahraniční překladatele. Nyní mě však Janyška vítá v kanceláři, kde je jeden stůl a čtyři židle.

LN: Čtyři roky jste v Polsku propagoval českou kulturu. Jak tam funguje podpora literárních aktivit?

Polsko má už třináct let Knižní institut, který sídlí v Krakově a ve Varšavě. Jeho hlavní činnost je propagace polské literatury v zahraničí, ale i čtenost na domácí scéně. Zmodernizovali desítky, možná už stovky malých knihoven v Polsku. Kromě toho nabízejí zahraničním nakladatelům, podobně jako to dělá Praha, podporu pro překlady a také pro autorská práva a někdy i pro tisk. Organizují překladatelské soutěže i rezidenční pobyty pro překladatele. U nás na podpoře české literatury v zahraničí dosud pracovalo několik institucí. Jsem rád, že teď má stát v ČLC instituci jednu, která se tomu bude věnovat systematičtěji. Vzniká tu něco nového, co má šanci napomoci literatuře.

LN: ČLC zahájilo svou činnost začátkem ledna, reálně však začíná fungovat až nyní. Proč?

Od počátku ledna se na agendě ČLC pracovalo, promýšlela se koncepce i praktická stránka věci, měl jsem k tomu řadu schůzek. Reálně jsem nastoupil koncem února, protože jsem v Polsku předával agendu v Českém centru. Před pár dny skončilo výběrové řízení na spolupracovníky, přijmeme grafika a dva produkční, kteří nastoupí v dubnu nebo v květnu. Bylo tady od počátku vyvoláno velké očekávání od ČLC, ale je nereálné si myslet, že ty aktivity mohly být vidět už od ledna. To ale neznamená, že se něco zpozdilo, teprve začínáme, budujeme něco nového a to chce vždy čas.

LN: Zatím máte dvě kanceláře v Národním domě, který patří ministerstvu kultury. Proč vám nedali větší prostory?

To se rozhodovalo v době, kdy jsem nebyl v Praze a neměl jsem na výběr prostor vliv.

LN: Když jste šel do výběrového řízení, netušil jste, jak bude ČLC velké a kolik budete mít zaměstnanců?

Ve své koncepci jsem navrhoval, aby ČLC sídlilo v budově v centru Prahy a mělo tým osmi až devíti zaměstnanců.

Představoval jsem si výhledově, že by tam byla v přízemí kavárna, v prvním patře prostory pro pracovníky centra a ve druhém garsonky pro překladatele nebo spisovatele, kteří sem přijedou na rezidenční pobyt. V kavárně jsem uvažoval o večerních akcích, kde by se diskutovalo nejen o literatuře, ale také o tématech, která hýbou literaturou i společností, rovnosti žen a mužů nebo migračních problémech.

LN: Kromě propagace české literatury v zahraničí má ČLC organizovat literární akce i v Česku. Kde se tedy budou konat?

To se zeptejte ministerstva kultury, ČLC se teď zaměří na propagaci v cizině.

LN: A do té doby budete dělat co?

Chceme podpořit českou literaturu v cizině. Zaměříme se na pomoc zahraničním překladatelům, protože právě oni jsou důležitý článek v tom řetězci mezi tuzemským a zahraničním nakladatelem, i na informování a pomoc nakladatelům v zahraničí.

Máme tady čtyři literární agenty, kteří reprezentují několik desítek autorů, ale ti další i nakonec celá literární scéna potřebují podporu instituce, která by se věnovala podpoře překladů v cizině a aktivní propagaci našich spisovatelů. Určitě část zahraničních nakladatelů netuší, co u nás vychází, je třeba, aby si více z toho mohli přečíst v angličtině nebo v němčině.

Chci v nejbližších týdnech a měsících navštívit literární centra v zahraničí i několik knižních veletrhů, představit ČLC, domluvit se na spolupráci. Hodlám si také zmapovat, co vše už v zahraničí vyšlo, kteří nakladatelé vydávají české knihy. Určitě bych chtěl pozvat zahraniční nakladatele do Prahy a představit jim naše autory, k tomu se budou hodit ukázky jejich tvorby. V první fázi se zaměřím na anglofonní země, to je klíčové pro další pronikání do světa, na německy mluvící čtenáře a později i na frankofonní.

LN: ČLC spadá pod Moravskou zemskou knihovnu v Brně, která má na starosti prezentaci české literatury na zahraničních veletrzích. Jak se na nich budete podílet?

To je v jednání, s těmi čtyřmi úvazky to nemůžu zvládnout. Veletrhy se připravují dlouho dopředu, ty letošní jsou už naplánovány. Účast na veletrhu je drahá, je potřeba zaplatit pronájem místa, výrobu stánku i kvalitní propagační materiály. Chtěl bych představit zajímavé souhrnné publikace, které osloví zahraniční nakladatele, aby viděli, že máme co nabídnout, například dětskou knihu.

LN: Co bude následovat, až zmapujete zahraniční scénu?

Ono to souvisí jedno s druhým, kontakty v cizině i kontakty na domácí scéně. Oslovuji teď důležité aktéry literárního života u nás, ředitele Světa knihy, Asociaci spisovatelů, Obec překladatelů, přijde Pen club, Obec spisovatelů, Svaz nakladatelů. Chtěl bych najít nějaké prostory pro rezidenční pobyty, aby sem překladatelé mohli přijet třeba na dva měsíce pracovat a zároveň jsme je mohli seznámit s naší literární scénou. Zatím tady nic takového systematicky organizováno nebylo. Finanční prostředky na to mít budeme, hlavní je teď najít prostory.

LN: Už máte nějakou představu?

Ministerstvo kultury nám pomáhá takové prostory najít. Je řada institucí, kde by mohli autoři a překladatelé strávit pár týdnů. Věřím, že se to vše vyřeší: místo pro literární akce i pro rezidenční pobyty.

Jen bych prosil literární obec o porozumění a shovívavost, všechno se nedá vyřešit během pár měsíců. Důležité je, že vzniká něco nového, co bych rád, aby bylo službou literatuře.

  • 0Diskuse


Judita Matyášová

Autor

Judita Matyášovájudita.matyasova@lidovky.czČlánky


Najdete na Lidovky.cz