To je pro Američany typické: velký meč a žádné genitálie – poznamenal na adresu Oscara Dustin Hoffman, když Cenu americké filmové akademie přebíral za svůj výkon ve filmu Kramerová versus Kramer.
Jeho pořizovací cena je necelých sto padesát dolarů, při troše štěstí ho seženete na černém trhu za milion a půl, jeho skutečná hodnota je ale nevyčíslitelná. Filmové ocenění, jemuž se od roku 1931 říká familiárně Oscar, je navzdory všem pochybovačům stále nejprestižnější cenou, kterou lze za práci v kinematografii získat. A co se mediálního lesku týká, možná nejprestižnější cenou vůbec.
To je celý náš strýček!
Kolují dvě legendy o tom, jak dostal Oscar své jméno. Ta známější praví, že když ho spatřila někdejší knihovnice a pozdější ředitelka Americké filmové akademie Margaret Herricková, spráskla ruce a prohlásila: „To je celý strýček Oscar!“ Podle jiného zdroje dostal Oscar jméno po manželovi herečky Bette Davisové, Harmonu Oscarovi Nelsonovi.
Oscar, respektive Cena akademie filmového umění a věd USA, ovšem přišel na svět už o dva roky dříve, než dostal jméno. Filmová akademie, jíž tehdy předsedal herec Douglas Fairbanks, přišla s tím, že by udílení výročních cen mohlo zvýšit prestiž filmařského cechu.
První předávání Cen akademie se konalo 16. května 1929. Byl to komorní banket pro 250 hostů, členové akademie měli vstup zdarma, ostatní si museli koupit vstupenku za pět dolarů. Zájem médií o akci byl zanedbatelný. K této příležitosti navrhli scénograf Cedric Gibbons a sochař George Stanley sošku rytíře s mečem stojícího na cívce filmového pásu – necelých pětatřicet centimetrů, něco málo přes tři a půl kila. Ta první byla vyrobena z bronzu pokrytého čtyřiadvacetikarátovým zlatem.
Válečná sádra
Později, když se původních třináct oscarových kategorií začalo početně rozrůstat, se od této velkorysosti upustilo. Soška se začala vyrábět se slitiny cínu, mědi a antimonu a na její pokrytí bylo vedle zlata použito i cínu, niklu a stříbra. Tak je tomu dodnes, ovšem za těžkých válečných dob se museli ocenění spokojit s Oscarem ze sádry (po válce byly tyto náhražky oceněným vyměněny za poctivé Oscary).
Od roku 1949 má každá vyrobená a udělená soška své číslo, i bez štítku se jménem lze tedy zjistit, komu patřila. Spolu s očíslovanými Oscary začali ocenění dostávat k podpisu prohlášení, že se oni ani jejich dědicové nepokusí sošku zpeněžit. Pokud by vyznamenaný umělec takovou dohodu odmítl, odešel by domů bez Oscara. Prameny ale žádný takový případ neuvádějí. Přesto se podle odhadů na černém trhu, ale i v regulérních aukcích takových sto padesát Oscarů objevilo.
Oscarový ceremoniál, v posledních letech pořádaný v divadle Kodak, patří k největším a nejsledovanějším společenským událostem sezony, na níž defilují ty nejdražší róby od návrhářů nejzvučnějších jmen. Defilé hvězd na červeném koberci je dokonce vyhrazena hodinka přímého přenosu před začátkem ceremoniálu.
Tajemství zapečetěných obálek
Televize poprvé předávání Oscarů přenášela v roce 1953, předtím filmoví fanoušci poslouchali ceremoniál u rozhlasových přijímačů. Dávné minulosti patří i benevolentní přístup k zveřejňování výsledků. V roce 1940 se totiž stalo, že Los Angeles Times vydaly seznam oceněných umělců ještě předtím, než začalo jejich vyhlášení. Od té doby jsou výsledky přísně střeženy, mají k nim přístup pouze dva zaměstnanci agentury, kteří je ručně spočítají, zalepí do obálek, osobně doručí do divadla, celý večer je střeží a dají do ruky pouze tomu, kdo jde danou kategorii vyhlásit.
Jen třikrát se v historii Oscarů stalo, že byl plánovaný večer odložen. Poprvé za to mohly ničivé záplavy, které v roce 1938 zasáhly Los Angeles. O třicet let později akademici odložili ceremoniál o dva dny, aby se nekonal ve stejný den jako pohřeb zavražděného Martina Luthera Kinga. V roce 1981 si zase vynutil čtyřiadvacetihodinový odklad pokus o atentát na tehdejšího prezidenta USA Ronalda Reagana.
Prvním titulem, který se může pyšnit Oscarem za nejlepší film, jsou Křídla režiséra Williama Wellmana – první a poslední oceněný němý film. Za takřka osmdesátiletou kariéru stačil Oscar zlomit řadu rekordů. Nejvíc sošek posbíraly snímky Ben Hur a Titanic – jedenáct. Obvykle film, který vyhraje hlavní kategorii, získá i nejvyšší počet Oscarů; nebývá to ale pravidlem. Například vloni zvítězil snímek Crash, který získal pouze tři sošky.
Triumfální velká pětka
Za opravdový triumf se považuje, když snímek získá tzv. velkou pětku, tedy ocenění v kategorii nejlepší film, režie, scénář a herec i herečka v hlavní roli. To se poprvé podařilo filmu Franka Capry Stalo se jedné noci, poté třeba Formanovu Přeletu nad kukaččím hnízdem nebo Mlčení jehňátek.
Mezi režiséry patří k rekordmanům John Ford, ten získal Oscara čtyřikrát. Výsadní postavení mezi herci a herečkami má Katharine Hepburnová, ta za svou kariéru posbírala čtyři Oscary za hlavní role, a k tomu byla ještě osmkrát nominována. I mezi letošními kandidáty najdeme několik unikátů. Například Meryl Streepová se bude ucházet o Cenu akademie už potřinácté. Vzhledem k tomu, že dvě trofeje už doma má, nebude to pro ni tak dramatické jako pro režiséra Martina Scorseseho nebo herce Petera O’Toolea.
O’Toole je nominován už poosmé, zatím neuspěl ani jednou, nepočítámeli čestného Oscara z roku 2003. V případě Scorseseho jde už o sedmou nominaci a Oscara nemá ani čestného. Možná překoná slavného Alfreda Hitchcocka, který skončil na šesti planých nominacích.
Kdo letos zaslzí dojetím nad pozlaceným Oscarem, budeme moci sledovat v přímém přenosu na HBO v noci z neděle na pondělí.
