Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Chtěla jsem ukázat, že holky na to maj, říká autorka filmu o ženském graffiti Sany

Kultura

  6:00
PRAHA - Osm let vznikal v obtížných podmínkách dokument mapující celosvětovou graffiti scénu z ženského pohledu. Film Girl Power natočila „writerka“ – jak se graffiti tvůrci označují – vystupující pod jménem Sany téměř výhradně ve vlastní produkci, později k projektu přistoupili další partneři včetně České televize. „Byl to rozjetý vlak, který nešlo zastavit,“ říká o natáčení autorka, které film zásadně změnil život. Film určený pro domácí i pro zahraniční publikum má českou premiéru 27. února.

Holky na to maj!, vzkazuje film Girl Power. foto: Girl PowerReprofoto

Lidovky.cz: S filmem jste strávila skoro osm let. Co vám to dalo, co vám to vzalo?
Myslím, že mi to vzalo mládí. Ve věku, kdy se lidi chodí bavit, jsem řešila finance na film. Dál mi to asi vzalo kariéru, i když zpětně to hodnotím tak, že to byla moje cesta, protože jsem do toho světa stejně nepatřila. Taky jsem se míň vídala s lidmi, se kterými bych se vídat chtěla, protože jsem na ně neměla čas...

Lidovky.cz: Dovedete si představit, že byste dál pracovala jako manažerka v nějakém korporátu? Vést takový dvojí život muselo být hodně náročné... Na druhou stranu vaše cesta k seberealizaci byla poměrně extrémní.
Bylo to náročné. Jde hlavně o to, že graffiti, které mě fascinovalo od mládí, je spojené s určitým lifestylem, s tím, že člověk má nějaké názory... Pro mě třeba peníze nemají vůbec žádnou váhu. Zajímaly mě vždycky spíš zážitky, prožitky, cestování, což jsem v graffiti našla. Ta práce pro mě byla jen prostředek, jak tyhle věci realizovat. Já jsem se ve filmu nesnažila obhajovat graffiti, protože si myslím, že to nejde, ale snažila jsem se ho ukázat takové, jaké je. Doufám, že lidi uvidí, jak writeři fungují, že je to hodně propojená subkultura, že je tam důležitá vzájemná důvěra... Díky práci, kterou jsem původně dělala, jsem mohla realizovat svoje sny. Protože jinak bych na to v životě neměla peníze. Ten film stál čtyři miliony a já jsem ho šest let dělala sama.

Sany - autorka filmu.

Lidovky.cz: Ve filmu myslím nebylo, jak jste pak získala druhého producenta, poté, co první totálně selhal?
Tu hlavní část filmu jsme zaplatili my, až po několika letech jsme získali podporu České televize a Fondu kinematografie, což pro mě byl velký úspěch. Ono je to v tom filmu všechno strašně ve zkratce. Sehnat partnera bylo rok a půl dlouhé jednání... Spíš jsem se snažila ukázat, že na začátku jsem do toho šla po hlavě, že jsme původně producenta měli a zas tak jsme o tom nepřemýšleli, a pak už to byl rozjetý vlak, který nešlo zastavit. I s ohledem na očekávání té komunity, otázky „dokáže to ta žena?“, protože najednou o tom scéna věděla a zabít to by znamenalo, že na to holky nemaj.

Lidovky.cz: V jedné scéně filmu skoro pláčete, že nejsou peníze, nic, a trošku zvažujete, jestli to mělo celé cenu. Co byl ten zlomový okamžik, že jste se rozhodla jít dál?
Já jsem takhle brečela skoro každý den a zrovna jsem se jednou natočila. Tam šlo o to, že už to bylo opravdu moc, že i můj přítel mě přestal podporovat a měli jsme totální krizi... V té době už jsem taky nevídala rodinu, stranila jsem se všech lidí mimo komunitu. V té nejhorší chvíli mě hodně inspirovala brazilská writerka Pamela Castrová, která to dotáhla z ničeho až k Hillary Clintonové, ona přijela do Prahy a to setkání bylo tak silné, že jsem pak cítila, že zas můžu jít dál.

Lidovky.cz: Ve filmu je spousta malých osobních příběhů writerek z celého světa, a v jejich výpovědích se hodně opakuje, co to pro ně znamená – že je pro ně důležitý ten adrenalin. Je to i pro vás ta zásadní věc?
Je to několik forem adrenalinu. Spíš jde o takový celkový pocit, jako když se znova narodíte. Jak je tam na začátku řečené – je to ten pocit, že vy jste winner. Prostě „strong girl wins“, takže vy máte navrch, a když vás chytí, tak jste prohrál. Je to vlastně celé taková hra. Lidi si většinou představujou writery jako lidi na pokraji společnosti nebo nějaké děti, ale doufám, že ve filmu je vidět, aspoň jsem se o to snažila, že to jsou většinou lidi, kteří na to musí mít peníze, prostředky i nějakou knowledge, protože zrealizovat třeba takovou akci v depu, to jsou měsíce příprav.

Lidovky.cz: Ve filmu se hodně mluví o sexismu v graffiti, což byl i jeden z impulsů, proč jste se rozhodla ten film udělat. Ve filmu ale kromě úplného závěru v titulcích nezaznívají žádné názory mužské části scény. Jsou vidět různé dehonestující nápisy, ale nikdo z nich tam nevystupuje. Proč jste se tak rozhodla?
Já jsem měla pocit, že ty nápisy řeknou všechno. Přišlo mi, že filmů s chlapama, kde je mužský hrdina a ženské jsou ala Bridget Jones nebo Sex ve městě, je dost. Nechtěla jsem je tam, i když ve filmu stejně vidět jsou, jako partneři writerek a tak. Ale to bych tam musela dát dva tisíce writerů, protože když tam dáte jednoho, tak to bude vypadat, že to všichni fakujou, a tak to není. To je jako v umění, jsou jich desetitisíce a každý má na to jiný názor. Zdálo se mi, že skrz to, co říkají ve filmu holky, skrze jejich osobní zkušenost, se to dá nejlíp vyjádřit. Jedna holka tam říká „s lidmi, se kterými jsem mluvila, jsem nikdy neměla problém,“ a je to taky různé v různých státech, nedá se to říct obecně. Kdyby tam byl muž, bylo by to moc konfrontační. Například můj přítel mě podporoval osm let, writerka Utah má svého kluka, se kterým pomalovala planetu, takže se to nedá generalizovat.

Film ukazuje mezinárodní ženskou graffiti scénu.

Natáčení filmu Power Girl bylo většinou dost punkové.

Lidovky.cz: Myslíte, že se hodně změnila situace u nás za dobu, co ji sledujete?
Strašně moc, ale je to díky té mé práci na scéně. U nás není moc lidí, kteří mají věci v časopisech, v graffiti videích, nebo kteří jsou zvaní na mezinárodní graffiti setkání. Určitě někdo může být proti tomu, ale mě už to vlastně ani nezajímá, už tu místní scénu neřeším. Pro mě je graffiti globální věc. Teď už je zas naopak trend holky v malování hrozně podporovat, je to cool...

Lidovky.cz: To se často stává, že věci, které jsou outsiderové se pak promění v mainstream...
Tak takhle to teď vypadá. A já doufám, že žádné holky kvůli filmu nezačnou malovat, já bych to nikomu nedoporučovala, myslím si, že je to věc, kterou musí člověk cítit, musí to mít v sobě dané, že se chce stát writerem. Já sama nevím, proč to dělám. Je to prostě tak.

Girl Power

Česká republika 2016

Režie: Sany

Režie dokončení: Jan Zajíček

Producent: Punk Film, s. r. o. / Martin Hůlovec

Premiéra: 27. 2. 2016

Lidovky.cz: Ve filmu jsou kromě věcí, které jste sami natočili, i ukázky z nějakého zahraničního filmu?

Ne, všechno je naše původní. Samozřejmě když jsou tam záběry z New Yorku 60. let, jsou to archivy České televize. Taky jsem dostala spoustu záběrů od lidí, kteří mě podporovali ze světa, od Marthy Cooper a podobně. To jsou historické věci z komunity. Všechno se nám podařilo posbírat od lidí, co nás podporují, protože jinak deset vteřin archivního videa může stát třeba i půl milionu. Je to myslím dost rozdíl oproti jiným dokumentům, které se u nás točí. V filmu máme osm jazyků, zahraniční materiály, ale jinak všechny graffiti akce jsou naše.

Lidovky.cz: Komentář k filmu je v angličtině, proč?
Měli jsme pocit, že by bylo divné, kdyby Čech vykládal historii Ameriky, protože film má jít hlavně do světa. Proto jsme se rozhodli pro anglický voiceover. Myslím, že i díky tomu film přesahuje hranice toho, co se tady tvoří. Mluví ho rodilý newyorčan. Uvidíme, kolik lidí film navštíví tady, ale když se bude film promítat v zahraničí, na festivalech, je lepší, když bude mezinárodně srozumitelný.

http://girlpowermovie.com/

Autor: