45 let
Právě na zmíněném berlínském filmovém festivale vyvolal velkou pozornosti film britského režiséra Andrewa Haigha, který si nakonec odnesl cenu pro oba představitele hlavních rolí Charlottu Ramplingovou a Toma Courtenaye. Ti ztvárňují v intimním a intenzivním dramatu manžele, kteří jsou pár dní před chystanou oslavou pětačtyřicetiletého výročí jejich svatby donuceni revidovat svůj vztah. Znenadání objevený dopis vynese na povrch tajemství z minulosti a jejich obdivované ideální manželství stojí před krizí.
45 (režie Andrew Haigh).
Režisér Haigh začínal jako pomocný střihač na hollywoodských velkofilmechGladiátor (2000) či Černý jestřáb sestřelen (2001), debutoval v roce 2009 dramatem Greek Pete o londýnském prostitutovi. Úspěch zaznamenal s následujícím filmem Víkend (2011) o vztahu dvou homosexuálů, který uspěl na festivalu v Rotterdamu i na gay a lesbických přehlídkách po celém světě.
Aferim!
Z Berlína si odvezl cenu i rumunský snímek Aferim!, natočený s českou koprodukční účastí. Černobílé, na klasický filmový materiál natočené drama, je originálním putováním kolektivní pamětí Rumunska, které režisér Radu Jude pojal jako velkolepou historickou fresku. Easternově laděné drama se odehrává v roce 1835 a vypráví příběh o honu na uprchlíka v zaostalé oblasti Rumunska, kde bylo v 19. století ještě běžné otroctví Romů.
Aferim! (režie Radu Jude)
Radu Jude debutoval filmem Nejšťastnější dívka na světě (2009), jeho další film Všichni v naší rodině (2012) zvítězil na MFF v Sarajevu. Za snímek Aferim! obdržel Stříbrného medvěda za režii na MFF v Berlíně.
Amerika
Dokument Amerika je celovečerním režijním debutem herce, režiséra a hudebníka Jana Foukala, známého také pod svým hudebním pseudonymem Johannes Benz, pod kterým vydal v roce 2014 debutovou desku One Way Road. Jeho stylizovaný dokument, natočený v produkce HBO, je příběh dvojice toulající se českou krajinou, který můžeme vnímat jako originální pohled na fenomén trempství. Čechokanaďanka Bára a muzikant Honza se v něm vydávají na cestu, která je sama o sobě cílem...
Amerika (režie Jan Foukal)
Dotek zla
Mexický šéf oddělení pro boj s narkotiky Vargas si zjevně nevybral dobře, když se rozhodl zahájit líbánky se svou krásnou ženou ve městě na mexicko-americké hranici. Nejenže krátce po jejich příjezdu explodovalo auto se zdejším magnátem a jeho milenkou, ale sotva se dá do vyšetřování, cestu mu zkříží místní policejní kapitán Quinlan...
Orson Welles.
Filmovou klasiku reprezentuje snímek jednoho z nejzásadnějších režisérů vůbec - Orsona Wellese. Noirově laděné detektivní drama z roku 1958 se odehrává na americko-mexickém pomezí a jak název napovídá, všechny postavy jeho jsou postupně strhávány do víru zla a morální zkázy... I dnešní pozorní diváci mohou obdivovat Wellesovy sugestivní hry světla a stínu, dlouhé záběry a rafinovaný vnitřní střih, kterými se proslavil už ve filmu Občan Kane (1941).
Klub
Co dělat s kněžími, kteří „zlobí“? Poslat je na venkov... Nejnovější film chilského režiséra Pabla Larraína, známého filmy Post mortem nebo NO, je temné drama protkávané nečekaně humornými momenty, které si bere na paškál zločiny členů katolické církve. Zdánlivě poklidný život uzavřené skupinky několika mužů a jedné ženy pomalu odkrývá temnou minulost jednotlivých členů nenápadné komunity.
Snímek Klub je jasnou a zřetelnou obžalobou katolické církve.
Larraín si za nekompromisní a provokující snímek zaslouženě odnesl z letošního MFF v Berlíně Velkou cenu poroty.
Heil
Ceněný německý filmař Dietrich Brüggemann (za předchozí filmu Křížová cesta získal Stříbrného medvěda za scénář na loňském Berlinale a film byl uveden i na loňském karlovarském festivalu) přichází s radikální satirickou komedií, jejímž prostřednictvím se s punkovou bezstarostností naváží především do neonacistů, ale i do médií, policie nebo Evropské unie. Jízlivý komentář ke stavu současné německé společnosti, nabídnutý divákovi ve strhujícím tempu, lze snadno aplikovat i na země sousedící s režisérovou otčinou.
Heil (režie Dietrich Brüggemann)
Mládí
Oscarový italský režisér Paolo Sorrentino (Velká nádhera, 2013) obsadil do svého nejnovějšího opusu dvě herecké legendy - Michaela Cainea a Harveyho Keitela. Caine hraje dirigenta a skladatele v důchodu Freda, který se léčí ve švýcarském sanatoriu pod dohledem své dcery (Rachel Weiszová). Je tu s ním starý přítel, režisér Mick (H. Keitel), který na rozdíl od Freda ještě nehodlá vzdát kariéru. Oba tráví čas ve vzpomínkách na mládí a na své lásky a s plným vědomím svého věku hledí bez iluzí vstříc budoucnosti.
Z filmu Mládí (Youth) italského režiséra Paola Sorrentina.
Nový Sorrentinův film byl pokládán za jedno z nejlepších děl letošní canneské soutěže, ale stejně jako Velká nádhera odešel bez ceny.
Muž, který spadl na Zemi
Pozoruhodný režisér Nicolas Roeg (Walkabout, 1971), Don’t Look Now, 1973), natočil v roce 1976 jako svůj čtvrtý film podobenství v hlavní roli s Davidem Bowiem. Ten si tu zahrál mimozemšťana, který tajně přilétá na Zemi, aby zde našel záchranu pro svůj druh. Soužití s lidskou společností ho naučí emocím, ale i beznaději. Brilantní podobenství o strachu z výjimečnosti a o kruté podobě lidství.
Muž, který spadl na zemi, režie: Nicolas Roeg
Pohádka pohádek
Matteo Garrone, režisér slavné Gomorry (2008), tentokrát opustil současnou realitu a vydal se do světa pohádek, jak je na počátku 17. století zapsal neapolský básník Giambattista Basile, z jehož díla Lo cunto de li cuntipozději čerpali všichni slavní pohádkáři. Ve filmu se prolínají příběhy králů a princezen tří království, ale nechybí v ní podmořské obludy, zbytnělé blechy, čarodějnice a obři. Vizuálně strhující dramatické vyprávění, okořeněné humorem a plné odkazů na dějiny výtvarného umění, je natočené v angličtině, aby zasáhlo co nejširší okruh diváků.
Tělo
Mladá anorektička Olga, její alkoholu propadlý otec a psycholožka, která věří, že dokáže komunikovat s mrtvými jsou tři hlavní postavy dramatu polské režisérky Małgorzaty Szumowské. Ta se ve svých filmech dlouhodobě venuje problémům v mezilidských vztazích pramenících ze společenských tabu. Už její debut Szczęşliwy człowiek (Šťastný člověk, 2000) byl nominován na Evropskou filmovou cenu a ve stejném roce se Szumowská stala členkou Evropské akademie. Rodinné drama o tom, jak těžké bývá vyrovnat se se ztrátou blízké duše, získalo cenu za režii na Berlinale.
Tělo (režie: Małgorzata Szumowská)
Vzestup
V sekci Pocta Larise Šepiťkové je uváděn film této významné ruské režisérky, kterým se v roce 1977 postavila po bok Andreji Tarkovskému. V adaptaci novely Sotnikov od Vasila Bykova jde o sevřené válečné drama, jež se odehrává během několika dní v zimním Bělorusku. Dva vojáci padli do německého zajetí a jejich postoje jsou vystaveny kruté zkoušce.
Vzestup (režie Larisa Šepiťková)).
Sevřené a vypjatě dramatické líčení je paralelou biblického příběh Krista a Jidáše. Sugestivně natočené podobenství o síle a slabosti lidského ducha získalo na Berlinale Zlatého medvěda.
