O vystoupení Norah Jones na největším festivalovém pódiu šla řeč, že je příliš komorní na prostor pod širým nebem s hledištěm pro desetitisíce posluchačů. Samozřejmě, vidět ji v nějakém malém klubu by asi byl velký zážitek, ale pak by vstupenka čítala desetitisíce korun. Musíme se holt smířit s tím, že když chceme vidět velká jména světové scény za dostupnou cenu, vždycky to bude buď v halách nebo na velkých festivalech.
  |
S Norah Jones se to mělo tak, že její nástup byl jaksi pozvolný, postupem času ale zejména magie jejího hlasu dokázala toho, kdo o to stál a sledoval vystoupení bedlivě, opravdu vtáhnout. Zpěvačka sama v první části koucertu hrála převážně na klavír, zdála se ještě poněkud nesvá z velkého prostoru, na jaký asi sama není dvakrát zvyklá, ale od druhé části, v níž hrála na kytaru (a zvolila countryovější repertoár, který k ní patří stejně neodmyslitelně jako balady na pomezí jazzu a folku) už působila zcela spokojeně.
Kapela Norah Jones by mohla učit muzikantskou střídmost, z níž vychází síla. Tady se totiž vůbec nehrálo - jako tomu bývá v jazzu - na takzvané instrumentální výkony. Všichni hudebníci dokonale ovládají „moudrost nehrát“. Skládali dohromady barvy svých nástrojů (ke klavíru skvěle zapadaly hammondky, pedal steel kytara, kytara a skutečně sofistikovaně přímočará rytmika) a krystalickou čistotu a „výmluvnost“ jejich projevu už na tomto ročníku Colours málokdo překoná.
Ženy ohňostroje nepotřebují
Koncertu Norah Jones na hlavním pódiu předcházelo vystoupení americké zpěvačky, jež si říká LP a je u nás a v několika dalších zemích (na rozdíl od rodiště) opravdu velkou hvězdou. Tomu odpovídala návštěva jejího bloku, ve kterém se nicméně většina návštěvníků (a zejména návštěvnic) upnula k očekávání hitu Lost On You, který pochopitelně zpěvačka zařadila na konec. Otázka, čím vlastně LP (pravda, nezpochybnitelně výborná zpěvačka, už průměrnější autorka) tolik fascinuje, nicméně přetrvává.
Colours of Ostrava 2017 (LP)
Dění na hlavní scéně, které bylo lze ve čtvrtek nazvat ženským, zahájila už odpoledne Aneta Langerová. Dnes už sebevědomě působící mladá dáma s vynikajícím ansámblem prominentních českých hudebníků, vedených klávesistou, aranžérem a spoluautorem písní Jakubem Zitkem. To, co Langerová předvedla, je dokonalá ukázka špičkového a chytrého českého popu bez mindráků. Klobouk dolů.
Colours of Ostrava 2017 (Aneta Langerová)
V souvislosti s koncerty všech tří zpěvaček, tedy Anety Langerové, LP, ba i Norah Jones, která hrála už za tmy, je třeba poznamenat a vyzdvihnout, že si vystačily bez jakýchkoli pódiových serepetiček, které zpravidla odvádějí pozornost od hudebních nedostatků (jak jsme to viděli při některých středečních koncertech). Když je o čem zpívat a ví se, jak na to, nejsou potřeba světelné obrazce, megaprojekce a dělobuchy.
Akademismus vs. podbízivost
Koncert ještě jedné ženy podstatně poznamenal čtvrtek na Colours of Ostrava. Zpěvačka, cellistka a banjistka Leyla McCalla, bývalá členka roots kapely Carolina Chocolate Drops, provedla se svým triem (kromě ní ještě houslistka a kytarista) hodně originální verzi kreolské hudby z Louisiany i Haiti. Koncert měl sice mírně akademický podtext, jednak kvůli zpěvaččině potřebě až příliš komentovat jednotlivé písně, jednak i projevem, který vycházel z hudebního vzdělání protagonistky (a které lidové hudbě vždy nesvědčí), ale z koncepčního i výrazového hlediska byl koncert Leyly McCalla jedním ze středobodů celého festivalu.
Colours of Ostrava 2017. Banner.
Velmi příjemný set nabídl Brit černé pleti Michael Kiwanuka se svou kapelou, jejíž část vypadala (i hrála) jako by si do Ostravy odskočila strojem času z Woodstocku. Ostatně i část hudby stylově a soundem spadala spíš do 60. a 70. let. Na Kiwanukovi je znát, co rád poslouchá: Pink Floyd, černý i bílý soul, funky. Přetavuje to do vlastních příjemných písniček, jejichž dominantou je vždy jeho bravurní zpěv, méně už průměrná hra na kytaru a některé postupy připomínající své předobrazy až příliš.
Kiwanuka je ovšem skutečně hoden pozlacení oproti svému následovníkovi na druhé největší festivalové scéně Faada Freddymu. Původně senegalský zpěvák a raper přivezl víceméně gospelový projekt s beatboxovým podkladem, do kterého zaangažoval i místní ostravský sbor. Freddyho vtíravá show sice přitáhla skutečně velké davy, které měl protagonista takříkajíc „na lopatě“, potvrdilo se ale zjištění ze středečního koncertu Imagine Dragons. Že při přijetí některých projektů nerozhoduje kvalita, nýbrž míra podbízivosti.
Muzikál
Opravdu velkou hudbu bylo ovšem - jako v Ostravě vždy - možno slyšet i na mnohem menších pódiích, stačí nebýt líný a hledat. A tak si například bylo možné vyslechnout scénickou podobu nikdy nerealizovaného muzikálu Peter a Lucia jedné z největších osobností slovenské hudby Deža Ursinyho v podání jeho syna Jakuba a Doroty Nvotové (mimochodem dcery Ursinyho někdejšího stálého spoluhráče Jaroslava Filipa).
Písně tohoto muzikálu, které stačil Dežo Ursiny (zemřel roku 1995) natočit jen na demonahrávku, patří k tomu nejzajímavějšímu z jeho odkazu: v dokonalém mixu přístupných silných melodií a typického, nepřeslechnutelného „dežovského“ výrazu. Ten výborně reprodukují nejen oba vokalisté, ale i instrumentální doprovod, který si vzala na starost skupina Talent Transport. Nenápadné vystoupení bylo jedním z nejlepších bloků dosavadnho průběhu festivalu.
Na téže scéně, kterou dramaturguje redakce hudebního časopisu Full Moon, byl v pozdějších hodinách ke slyšení projekt Warhaus belgického zpěváka Maartena Devoldera. Značně excentrická sestava, v níž exceloval kytarista, dokonale ovládající zcela rozličné (a třeba i do jedné písničky „vsáklé“) hráčské styly, hrála široké spektrum písní od vcelku tradičních až po úplné šílenosti. A přitom to celé drželo dokonale pohromadě. Asi jako u Toma Waitse, který se podobnými alotrii velmi dobře živí celý život.
Čtvrteční den byl tedy na Colours of Ostrava výrazně zdařilý. Všechny facebookové tirády o tom, že kvůli pár „komerčním“ kapelám upadá celková dramaturgie festivalu, působí při pohledu na množství průkopnické, objevitelské a v podstatě alternativní hudby (která tu může hrát, mimochodem, právě díky angažmá oněch „zpropadených komerčáků“, protože právě oni přitáhnou nejvíc lidí i sponzorů) pouze jako výkřiky neinformovaných.
