Vypadalo to, že herecký chameleon Johnny Depp nás bude překvapovat už jenom výstředností svých masek a kostýmů. Místo jemně odstíněného herectví v posledních letech předváděl jenom pitvoření v propadácích jako Temné stíny, Osamělý jezdec neboMortdecai. Kriminální thriller Black Mass: Špinavá hra je ovšem Deppovým suverénním návratem mezi nejlepší herce jeho generace. Uvěřitelný výkon přitom podává navzdory skutečnosti, že jeho skutečnou tvář opět skrývá výrazná maska. S protetickým čelem, postupující pleší a nepřirozeně modrýma očima připomíná hororové monstrum.
Benedict Cumberbatch a Johnny Depp.
Deppův upírský vzhled dobře vystihuje krvelačnou povahu člověka, který mu posloužil jako předobraz. James Bulger od poloviny 70. až do konce 80. let ovládal bostonské podsvětí jako šéf gangu Winter Hill. Jeho portfolio sahalo od obchodu s drogami a lichvy až ke snaze prodávat ilegálně zbraně Irské republikánské armádě. Kromě toho zabíjel lidi. Často a bez zaváhání. Z vrcholu jej nedokázal dlouho nikdo sesadit i díky paktu, který v roce 1975 uzavřel se svým kamarádem zdětství– agentem FBI Johnem Connollym (Joel Edgerton). Výměnou za informace vedoucí k zatčení hlavy italské mafie získal Bulger imunitu, ze které mohl těžit i jeho bratr – senátor Billy Bulger (Benedict Cumberbatch). Zatímco kolem jednoho zločince byla pomalu utahována smyčka, jiný mezitím získával dost vlivu k tomu, aby se mohl stát novým zločineckým esem.
Retrospektivní vyprávění o Bulgerově spolupráci s FBI má podobu mozaiky svědeckých výpovědí. Svědectví jednotlivých lidí z Bulgerova okolí se ale navzájem nepřekrývají a jedno nezpochybňuje druhé. To, co vidíme a slyšíme, je oproti důmyslněji vystavěným filmům s různými verzemi skutečnosti vydáváno za definitivní verzi událostí. Důraz na fakta a procedurální stránku kriminální činnosti na úkor podrobnějšího prokreslení vztahů a nečekaných dějových zvratů jsou dokladem, že předlohou filmu byla kniha dvou bývalých novinářů. Reportážní důraz na faktografickou věcnost vytváří zdrženlivý odstup od světa zločinu, který je tak zbaven svého jindy podmanivého lesku.
Podmanivé je nicméně herectví hlavní hvězdy filmu. Depp na rozdíl od Jacka Nicholsona, který si postavu inspirovanou Bulgerem s gustem zahrál ve Skryté identitě, odolal pokušení proměnit zločineckou legendu v komiksového superpadoucha. Jeho Bulger neděsí ďábelským chechotem a přehnanými gesty, ale klidem a inteligencí, která mu dovoluje hrát si se svými oběťmi a sadisticky oddalovat odkrytí pravých záměrů. Z dialogových scén s ním nelze odhadnout, zda skončí společným úlevným smíchem, nebo výbuchem brutálního násilí. Názornou ukázku Bulgerovy sociopatie podává například scéna, kdy kulkou mezi oči obdaruje člověka, kterému před pár vteřinami přátelsky potřásl rukou. Podobně se „odměňuje“ těm, kdo zradili jeho důvěru. Vědomí tohoto rizika, ale také okouzlení charismatem a bezohledností zločince, který se před ničím nezastaví, dělá snadno zmanipulovatelnou oběť z Connollyho, jenž toho na své straně zákona nedosáhl zdaleka tolik jako Bulger na té své.
Vysilující boj se zlem
Connollyho proměna v muže, který se s vidinou kariérního postupu nezastaví před žádným morálním kompromisem, tvoří dramatické jádro vyprávění. Manželka kdysi čestného agenta FBI jen bezmocně přihlíží, jak se její muž stává součástí nové rodiny, semknuté nikoli láskou a soucitem, ale strachem a loajalitou. Jeho osud přitom sledujeme souběžně s osudem Bulgera, což nám umožňuje všímat si znepokojivých paralel v situacích, jimž oba muži čelí, a způsobech, jakými je řeší. Connollyho pozvolné podléhání zlu zároveň vyvažuje neměnnost Bulgera, který je od prvního záběru, stváří napůl utopenou ve tmě, hotovým monstrem.
Black Mass: Špinavá hraUSA 2015 Režie: Scott Cooper Hrají: Johnny Depp ad. Premiéra 19. 11. |
Nepodbízivý vizuální styl filmu, založený na šerosvitu, pomalých jízdách kamery a pozorování herců z bezpečného povzdálí, souzní s plíživě pomalým tempem vyprávění. Občasné oživení přinášejí montážní sekvence s dynamickou rockovou hudbou. Režisér Scott Cooper si nicméně dává záležet na tom, aby svůj příspěvek k žánru moderních gangsterek neproměnil ve vzrušující podívanou s postavami, kterými sice opovrhujeme, ale zároveň nás baví je sledovat. Jeho ponurý, s fakty obezřetně pracující film na diváka svou chladnou odměřeností naopak přenáší bezvýchodnost boje s organizovaným zločinem. Trvá dlouho, je plný nepřikrášlovaného násilí, snadno se v něm ztratíte a na konci nepřichází žádná velká katarze. Právě proto, že se nepříjemnou skutečnost nesnaží prezentovat příjemně, si ale Black Mass zaslouží zvýšenou pozornost.
