Režisér Steven Soderbergh si na sebe upletl bič: dát dohromady partičku populárních herců, kteří se před jeho kamerou proměňují v zloděje gentlemany, je evidentně čím dál obtížnější. Nicméně Parťáci „sypou“, takže Clooney, Pitt i Damon či Garcia mají natáčení se Soderberghem hodně vysoko na žebříčku priorit. Ve třetím dílu se k hvězdné sestavě přidal ještě Al Pacino, naopak omluvily se obě dámy, Julia Robertsová i Catherine Zeta Jonesová. Na to konto ve filmu Danny (George Clooney) a Rusty (Brad Pitt) každou chvíli zapředou dialog na téma, že je lepší holky nechat doma a nebrat je do akce.
Dannyho parťáci (Ocean’s Thirteen)
Umělé zemětřesení
Hodnocení LN: * * * * *
USA 2007
Scénář: Brian Koppelman, David Levien
Režie a kamera: Steven Soderbergh
Hudba: David Holmes
Hrají: George Clooney, Brad Pitt, Matt Damon, Andy Garcia, Al Pacino a další
Distribuce v ČR: Warner Bros.
Premiéra: 5. 7. 2007
Tentokrát se pánové vracejí do Las Vegas na mstitelskou misi podle mušketýrského „jeden za všechny, všichni za jednoho“. Když jistý neomalený majitel kasina jménem Willy Bank (Al Pacino) podrazí „Dannyho parťáka“ Ruebena (Elliot Gould), sejdou se staří známí kolem Ruebenova nemocničního lůžka. Dohoda je krátká a jasná: za pár dnů nebude mít Bank ve svých trezorech ani dolar a jeho pověst nejlepšího hoteliéra v Las Vegas lehne popelem. Plán, který pánové vymyslí a postupně realizují, je rafinovaný, důmyslný, nápaditý, samozřejmě i vtipný... Tedy nejspíš. Když to člověk celé sleduje, působí většina akcí zábavně, každá scéna vcelku hladce klouže a bez nějakých zádrhelů se dostaneme až k finále. Ale při nejlepší vůli to odvyprávět nelze. Takže se omezme na konstatování, že celá zlodějská akce se koná v hypermoderním motelu, kvůli loupeži je třeba vyvolat zemětřesení, dva z Dannyho party nějaký čas působí v jisté mexické továrně, kde vyprovokují převrat, Clooney se jednou převlékne za mafiána a Pitt za potrhlého geologa, společně se pak dojmou při show Oprah Winfreyové...
Pokud film budete sledovat v oblečku od Huga Bosse se skleničkou martini v ruce, může vám apartně navoněná a nablýskaná atmosféra připadat docela v pořádku. Ale je dost dobře možné, že i za zmiňovaných nadstandardních okolností bude většina vtípků už oposlouchaných a spousta gagů bude působit utahaně.
Soderberghův film si stále drží atmosféru a návrat mezi hrací stoly lasvegaských kasin mu po evropském výletě prospěl, jen často budí dojem déj`a vu. Kdyby se ze všech tří filmů s Dannyho partou sestříhal jeden, nejspíš by nepůsobil zmateněji a méně kompaktně než „trojka“, kterou by bylo možné identifikovat jen podle přítomnosti Al Pacina v záběrech. Pánové si to při natáčení nejspíš hodně užili, škoda, že jsme u toho nemohli být. Pod Soderberghovým vedením se nic neděje náhodou, o to hůř lze pochopit, proč se při nejlepší vůli není možné dopočítat titulní „Oceánovy třináctky“.
