Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Dechberoucí krása planety Země. Rád bych zemřel s úsměvem, říká fotograf Yann Arthus-Bertrand

Fotograf Yann Arthus-Bertrand - foto. foto: Yann Arthus-Bertrand

Rozhovor
SAINT-TROPEZ - Průkopník letecké fotografie, filmař a ekologický aktivista Yann Arthus-Bertrand vystavuje průřez své tvorby a zároveň portrétuje obyvatele Saint-Tropez. Rodiny, četníci, hoteliéři nebo cvičitelé jógy doplňují velkorysé záběry krajin ze vzdušné perspektivy a famózní scény ze života zvířat.
  5:00

LN: Jaké fotky představuje tato výstava?
Je to komerce. Dělám hodně výstav zadarmo, abych podpořil ochranu životního prostředí. Občas ale také jako každý člověk potřebuji peníze. Jsou tu znovuobjevené fotky, staré třeba 40, 50 let, které nebyly nikdy vystaveny… Zároveň jsem svého pobytu v Saint-Tropez využil k ucelené práci na dokumentaci této “vesnice”. Miluji fotky rybářů, pekařů, doktorů… prostě rád fotím místa a jejich obyvatele.

LN: A jaký vztah máte k Saint-Tropez?
Nebyl jsem tady od svých 18 let, kdy jsem tu točil film s Michele Morganovou. Ano, byl jsem také herec… Saint-Tropez není můj styl, je to na mě moc ostentativní, moc show-off. Já potřebuji přírodu. Ale možná je to jen mé apriori, protože včera jsem byl u Jeana-Rocha (majitele slavného nočního klubu VIP Room) a bylo to moc fajn. A baví mě ta práce s lidmi. Miluji focení rodin, které se smějí, objímají, vyzařují lásku.

LN: Focení rodin je součástí vašeho vývoje? Od zvířat, přes krajiny k lidem?
Fotky Francouzů pořizuji od roku 1990 a mám jich velkou sbírku. A jako filmový režisér už pracuji 12 let. Jmenujme můj projekt Human.

LN: A jste ekologický aktivista?
Mám nadaci v Paříži, na malém zámku Longchamp se třemi hektary půdy. Přijímáme tam lidi a funguje to skvěle.

LN: Pomáhá vám hodně věhlas světoznámého fotografa ve vašich aktivistických projektech?
Já to tak neberu… Miluji fotografii, miluji lidi, miluji svoji práci a určitě ji nepřestanu dělat. Je to silně propojené – fotka a ekologie. Mluvím o láskyplném vědomí Země a života na Zemi. Ať už mám na mysli uprchlíky, včely nebo utrpení zvířat… Jedná se o jednu a tu samou věc. O pohled na svět s velkorysostí, s menší skepsí a menším cynismem.

LN: Jak jste se k fotografii dostal? Byl to váš dětský sen?
Ve škole jsem se učil opravdu špatně, ale chtěl jsem za každou cenu být vědcem a zkoumat život zvířat. Když mi bylo 30, odjel jsem do Keni a stal se pilotem horkovzdušného balónu. Tam jsem objevil leteckou fotografii a vše odtud vzešlo. Moje kniha snímků ze vzduchu „The Earth From Above“ skvěle zafungovala a přivedla mě do světa ekologických aktivistů. Mám velký strach o stav naší planety, jsem v tomto směru opravdový pesimista. Včera jsme mluvili o permafrostu a současných požárech na Sibiři. Klima se může brzy stát nekontrolovatelným. Je to silně zneklidňující, ale všichni to popírají. Jsem součástí tohoto světa a snažím se ho změnit, jak to jen jde. Vždy to nefunguje, ale důležité je to zkusit…

LN: A jak konkrétně na této změně pracujete?
Důležité je přinést informaci. V mé nadaci podnikáme globální akce, máme školu vaření, točíme videa, mluvíme o včelách… Jsem podnikavý typ. Myslím, že v dnešní složité době je potřeba dát svému životu smysl. Každý můžeme být aktivistou, protože se vším, co se dnes děje, se všichni můžeme zapojit a přispět svou vlastní energií k lepšímu světu. Dřív bylo těžší něco dělat, stav planety byl relativně dobrý, ale dnes musíme bojovat, abychom zachránili život na Zemi tak, jak je.

LN: Vaše letecké fotografie vás proslavily a jednou vás málem stály život… V roce 2002 jsem je viděla v Oslu a silně na mě zapůsobily. Používáte při focení z výšky nějakou speciální techniku?
Je třeba jistá zručnost, ale jinak na tom není nic zvláštního. Samozřejmě musíte najít helikoptéru a místo, které chcete fotit. To je v podstatě to nejtěžší, je to dlouhodobý proces. Ale já už tak fotím 25 let a není nic krásnějšího než Země a její přírodní bohatství. Nic se tomu nemůže ani zdaleka vyrovnat… Člověku to až bere dech.

LN: Fotografoval jste mnoho zemí, poznamenalo vás něco? Kde jste prožil největší dobrodružství?
Fotil jsem ve 120 zemích, ale to nic neznamená. Život fotografa je jedno velké dobrodružství. Strávil jsem při focení hodinu s papežem Františkem, to bylo neuvěřitelné.

LN: Co vám osobně fotografická práce přináší?
Jsem duší fotograf. Miluji focení, vytváření obrazů. Je vzrušující znenadání zastavit čas. Tato výstava představuje soubor mých prvních fotografií se lvy, to oni mě naučili fotit. Měla to být původně vědecká práce a stala se celým mým životem.

LN: Jakým směrem se dnes ubírá svět fotografie?
Myslím, že být fotografem dnes je velmi obtížné. Já jsem prožil 80. léta, zlaté období fotografie. Média měla spoustu peněz a objevovali jsme nové věci, bylo to o barvách, tisku… Mám pocit, že dnes se fotka trochu točí v kruhu, je to pořád o tom samém. Ať už se to týká cestování, módy, sportu… Občas se najde fotograf jako třeba JR (francouzský street-artový umělec a aktivista), kterému se podaří trochu obnovit styl, ale jinak je to stále dokola.

LN: K této banalizaci fotografie přispívají jistě i sociální média…Možná, ale lidé zároveň fotí o dost líp než dřív.

LN: O čem je Váš film Woman?
Woman je dítě projektu Human. Je potřeba nejdřív vidět tento film, aby člověk pochopil Woman… Je dokonce zdarma na Youtube. Měl jsem pocit, že jsem se dost nevěnoval tématu ženy v tomto mužském světě. Pracovali jsme na filmu společně s mojí kolegyní, režisérkou Anastazií Mikovou. Dělali jsme spoustu rozhovorů a změnilo mi to kompletně pohled na ženy v mém životě. Myslím, že je mnohem náročnější být ženou než mužem.

LN: Váš příští projekt se má týkat sportu, je to pravda?
Ano, už teď připravujeme film o Olympijských hrách 2024, protože naše projekty jsou vždy dlouhodobé. Bude to o dopadu, který má sport na celý svět. Proč lidi milují sport, jak přijímají porážku, co je na tom tolik spojuje, proč tolik mladých má jediný cíl, a to stát se fotbalistou… To jsou otázky, které si kladu. Sportu jsou zasvěcené nejsledovanější pořady v televizi, fotbal přivádí lidi k šílenství… rád bych prozkoumal tuto vášeň, která může přispět k lepšímu světu. Když je olympiáda, všichni zapomenou na válečné konflikty a přijedou, a to včetně Severní Koreje.

LN: Máte ještě nějaký sen?
Rád bych zemřel s úsměvem, to je můj největší sen. 

Yann Arthus-Bertrand (1946) byl vždy milovníkem zvířat a přírody. Ve svých 20 letech se stal ředitelem přírodní rezervace ve střední Francii a o 10 let později odjel se svou manželkou do Keni studovat život lví rodiny v rezervaci Masai Mara. Lvy, kterým zasvětil svou první knihu, nazývá “svými prvními profesory fotografie”. Jako pilot horkovzdušného balónu poznal ptačí perspektivu a našel své poslání – zjevovat krásu planety Země a dopadu lidské rasy na ni. 

Spolupracoval s magazíny jako Geo, National Geographic, Life, Paris Match nebo Figaro Magazine a na začátku devadesátých let otevřel první světovou agenturu letecké fotografie. V roce 2005 založil nadaci GoodPlanet, která informuje veřejnost o stavu planety a působí aktivně v ekologických programech, jako je snižování emisí oxidu uhličitého, boj proti odlesňování krajiny nebo ochrana oceánů. Yann se stal skutečným odborníkem na otázky životního prostředí a rozšířil svůj zájem o člověka. Pořídil 6 000 rozhovorů s lidmi z různých sociálních horizontů v 84 zemích světa. Ptal se na jejich životní hodnoty, zkušenosti a prožitky, aby ukázal krásu a pestrost lidské rasy. Na stejném principu etnologicko-sociologické mozaiky natočil celovečerní film Human a později Woman, za který si v roce 2019 odnesl cenu Premio Sfera 1932 z festivalu v Benátkách.

V Praze jsme Yannovy velkoformátové fotografie mohli vidět na pražské Kampě pod titulem „Země krásná neznámá“ v roce 2006 a o dva roky později na open-air výstavě „Alive“ na Náměstí Republiky.

Fotograf Yann Arthus-Bertrand.

Autor: