Také v naší inscenaci Maryša otráví Vávru jedem nasypaným do kávy. Ale jaká Maryša? A jakého Vávru? Vrcholné dílo českého vesnického realismu (s jazykem kvalit zcela nevšedních), dnes nezpochybnitelná součást nejužšího kánonu naší dramatiky, vstoupilo do Národního divadla takříkajíc zadním vchodem, když mu tehdejší Stroupežnického dramaturgie přiřkla roku 1894 premiéru v rámci odpoledních lidových představení. Od těch dob stanulo na prknech Národního divadla deset Maryš.
DIVADELNÍ OKÉNKO: Maryša v Národním. Některá rozhodnutí přinášejí jenom zkázu
Maryša otráví Vávru jedem nasypaným do kávy. Nebude mnoho diváků, kteří by zasedli do hlediště, aniž by tušili, jak příběh dívky provdané proti její vůli a dohnané k zoufalému činu dopadne. Kdyby šlo o detektivku, byla by tato všeobecná znalost spíše na škodu. Naštěstí existují příběhy, které stojí za to vyprávět vždy znovu a znovu.
