"Inscenace volně navazuje na představení Zlatá šedesátá - v úsilí mapovat další dekádu 20. století, dekádu, která byla zvláštně příznačná a přízračná pro dějiny 20. století a našich životů," řekl nový ředitel divadla Petr Štědroň. Stejně jako Mikulášek a Viceníková se sám Štědroň narodil v druhé polovině 70. let.
Ve svém předchozím působišti, brněnské Redutě, tým Viceníková - Mikulášek začal mapovat nedávná desetiletí domácí historie. Pod ironicky míněným názvem Zlatá šedesátá adaptovali deník filmového režiséra a scenáristy Pavla Juráčka. "Považovali jsme je za vyčerpávající studii 60. let," řekl Štědroň.
Sedmdesátá léta charakterizuje utužení režimu, omezení svobody a vystřízlivění po nadějeplných 60. letech. Předobrazem celé inscenace není jediný konkrétní text. "Přes veškerý materiál jsme se dopracovali k tvaru o dvou částech - první z nich je zcela beze slov," uvedla Viceníková. Mikulášek doplňuje, že 70. léta byla zaplněna slovy, která však byla zcela vyprázdněna.
V incenaci ožívá smutný příbeh Olgy Hepnarové
Druhá část inscenace se pak opírá o příběh Olgy Hepnarové, ženy, která v Praze najela s nákladním domem do lidí na tramvajovém ostrůvku s úmyslem co nejvíce jich zabít; byla poslední ženou odsouzenou v Československu k trestu smrti. Autoři čerpali i z dostupných výpovědí a dopisů vražedkyně, kterou k jejímu činu vedl nešťastný život a veliká bolest, s níž žila.
Z inscenace Šedá sedmdesátá aneb Husákovo ticho.
"Doba vypadala jako bezčasí, byla beztvará, šedivá, tohle byl jeden z mála dramatických činů. Je plný bolesti, ať už její nebo jejích obětí", říká Mikulášek. Nechtěli prý 70. léta ukazovat prostřednictvím politiků či disidentů, kteří jsou dostatečně známí, zvolili osud ženy, který, jak během příprav divadla zjistili, obecně tolik známý není. Inscenaci uzavírá opět bezeslovná pasáž.
Autorem scény a kostýmů je Marek Cpin, hrají Kristina Beranová, Petr Jeništa, Miloslav König, Ivan Lupták, Stanislav Majer, Leoš Noha, Magdaléna Sidonová a Marie Spurná.
