Vize režiséra Christophera Nolana byla jasná: záběry letadel musí být co nejlepší a nejdramatičtější. Po štábu chtěl, aby se kamery přidělávaly přímo na letadla, která následně padala do moře. O realizaci této vize se staral hlavní kameraman Hoyte van Hoytema.
  |
RECENZE: Nolanův Dunkerk je frontální atak na diváka. Sluší mu obří plátno |
„Měli jsme dobré uchycení kamer na letadlech a zároveň byly přístroje dobře chráněné proti slané mořské vodě. Plán byl takový, že kameru odepneme hned, co letadlo narazí do vody a bude plavat na hladině. Naneštěstí se vrak začal okamžitě potápět, což jsme vůbec nečekali. Kamera byla pod vodou déle než devadesát minut, než ji potápěči vylovili. Ten tlak pod hladinou naprosto zničil ochranu přístroje a voda se dostala dovnitř, “ vzpomíná Hoytema. Samotnou filmovou pásku se na rozdíl od kamery podařilo nakonec zachránit. „Celý záběr by byl naprosto ztracený, kdybychom natáčeli na digitální kamery,“ dodává. Protentokrát byla Nolanova záliba v kamerách používající filmový pás velikosti 70 milimetrů velkou výhodou.
Kamera IMAX je ale pořádně drahým kusem filmového vybavení - její cena se pohybuje okolo půl milionu dolarů. Půjčovné stojí od 12 do 16 tisíc dolarů za týden. Velká investice ale v tomto případě znamená úchvatný a velmi ostrý obraz i na největších filmových plátnech.
