Wolverine a Hulk: nejspíš nikdo od těchto již klasických postav komiksového světa nakladatelství Marvel nebude očekávat nic než nelítostný souboj dvou násilnických monster. Ve stejnojmenném komiksu Sama Keitha je to však trochu jinak.
Sam Keith není v českém prostředí tak známý, jak by si zasloužil. Podílel se sice kresebně na první svazku sebrané série Sandman, ale veškerou pozornost na sebe (právem) poutá její scenárista Neil Gaiman, navíc Keith tento projekt záhy opustil. Sláva jeho psychedelické série Maxx pak pronikla zatím jen mezi úzkou skupinu komiksových příznivců.
Wolverina zas můžeme znát (jako Rosomáka) především z filmů o superhrdinském týmu X-Men (2000 a 2003), případně z komiksového souboru, který vyšel jako 6. svazek edice Comicsové legendy nakladatelství Crew a Netopejr. Tamtéž pak také byly publikovány již tři svazky sebraných sólových dobrodružství tohoto mutanta s vysunovacími drápy, nezničitelnou kostrou, superhojivou schopností a duší berserka. To Hulk alias dr. Bruce Banner, který se ve stresových situacích mění v tupé zelené monstrum, řešící každý problém jeho likvidací hrubou silou, k nám zatím zavítal jen jako titulní hrdina formálně pozoruhodného snímku režiséra Anga Leeho (2003).
Nejen rvačky
Samozřejmě že sejdou-li se tito dva hrdinové, bez nějaké té pořádně drsné rvačky se to neobejde. Ovšem navrch má v tomto příběhu malá upovídaná holčička jménem Po. Ta se před zmateným Wolverinem objeví poté, co havaroval se svým letadlem kdesi v zasněžených horách, a přesvědčí ho, aby se s ní vydal na cestu za záchranou jejího otce, který pod hladinou jezera zadržuje dech. Cestou přiberou ještě "strýčka" Bruce, který však právě není ve své kůži, a tak s ním není rozumná řeč... Oba pánové se po cestě důkladně oťukávají (či spíše "obouchávají"), ale malá Po jim záhy ukáže, že má všechno pod palcem. Pointa celého příběhu není nijak geniální a od určitého okamžiku čtenář tuší, jak to celé dopadne, nicméně Keith si počíná jako zdatný vypravěč. Zůstává věrný zažitým charakterům postav, ale také si z nich náležitě utahuje. Efektní souboje střídá s vysvětlujícími či humornými pasážemi, přimíchá trochu pochybností na obou stranách (ostatně i do čtenářovy mysli), poví nám něco o Po, a při tom všem nás pomalu přibližuje k místu, kde její tatínek čeká na záchranu...
Vytříbená vizualita
Skutečně pozoruhodné a dech beroucí je pak Keithovo vizuální ztvárnění netradičního příběhu. Jeho maximálně expresivní kresba se pohybuje kdesi mezi propracovaným (hyper)realismem a karikaturou. Navíc stejně jako do života hrdinů i do Keithova projevu "zasahuje Po", a tak je řada pasáží tvořena naivními dětskými malůvkami, jimiž Po glosuje současnou situaci i celý svůj život. Všechny tři zmíněné styly (stejně jako řada užitých technik) plynule přecházejí a v řadě míst se prolínají, čímž Keith dosahuje dalších efektů. Vše je prosyceno všudypřítomnou ironií a pohráváním si s kompozicí stránek i rytmem vyprávění.
Wolverine a Hulk je kniha, která jistě není masovou záležitostí, ale toho, kdo po ní přesto sáhne, může jedině příjemně překvapit. A to nejen zmíněnými kvalitami, ale i jakousi těžce uchopitelnou poetikou, která je mezi údery obou hromotluků umně skryta. K dobrému vyznění přispívá také výtečné technické zpracování publikace, překlad Viktora Janiše a skvěle odvedená, nepochybně náročná výroba písma Karla Petříka.
