5. června 2019 16:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Evropa ztracená a ‚přežraná‘. Francuzi jsou plní úžasně proměnlivých a charismatických herců

Inscenace Francuzi (2019). Režie: Krzysztof Warlikowski. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Inscenace Francuzi (2019). Režie: Krzysztof Warlikowski. | foto: Divadelní svět Brno

BRNO Inscenaci Francuzi podle Proustova Hledání ztraceného času v roce 2015 nastudoval polský režisér Krzysztof Warlikowski. Inscenace, kterou uvedl festival Divadelní svět Brno, je v každém případě dílo ohromující svou celistvostí, kompozicí i hereckými výkony. A má co říct i k naší současnosti.

Warlikowski, který pracuje v celé Evropě, má svůj nezaměnitelný styl, jejž charakterizuje důmyslné propojování činoherních částí s pohybovým vyjádřením, hudbou i výtvarnem. Jednotlivé složky se doplňují a vzájemně zrcadlí, jeho režie se skutečně dají hodnotit jako vzývaný gesamtkunstwerk a variace na Prousta nejsou výjimkou. K tomu je ještě třeba přidat polskou schopnost pracovat s časem. Respektive nebát se jeho pomalého toku, naopak udělat z něj přednost. Je to sice náročné na divákovu pozornost, ale když divák vezme toto záměrné zpomalování a ulpívání jako další dimenzi inscenace a nechá se unášet, musí nakonec uznat, že je sugestivní.

Inscenace Francuzi (2019). Režie: Krzysztof Warlikowski.
Inscenace Francuzi (2019). Režie: Krzysztof Warlikowski.

Přečíst Proustův sedmidílný román dá zabrat a ne každý to zvládne, čtenáři si většinou vybírají jen části, za celkem stravitelný bývá považovaný díl Swannova láska. Převést Prousta na jeviště předpokládá perfektní orientaci ve složitě strukturovaném díle a především se to neobejde bez schopnosti vybírat z něj tak, aby to mělo smysl a složilo to zřetelnou výpověď. Warlikowski k vybraným částem a postavám přidal další texty, například rozsáhlé spílání Evropě a světu na počátku třetí části, které pronáší na smrt a válku připravený Saint-Loup v maskáčích a astronautské helmě. Anebo monolog Faidry z Racinova dramatu v závěru. Také akcentuje Proustovy úvahy o homosexualitě a antisemitismu a převádí na jeviště Dreyfusova ducha. První téma, jež je odsouzením homofobie, určitě víc rezonuje v katolickém Polsku, v Evropě asi víc to druhé, protože nárůst antisemitismu v některých zemích, třeba právě ve Francii, je tragický. Obecně jde opět o existenciální úvahy, o hledání identity, o rozpad, marnost a neodvratný zánik. K inscenaci lze mít různé výhrady, ale v důsledném budování atmosféry bezútěšné marnosti, ve výjevech směšně bezcílného pinožení se režii až zázračně podařilo zachytit ducha románu.

A plastové hodiny na stěně

Někteří také inscenaci vytýkali, že nemá k současnosti co říct. Je otázka, zda se za tři roky tolik změnilo, ale mně se to naopak jeví tak, že Warlikowskému se podařilo stvořit výmluvný obraz „přežrané“ a ztracené evropské společnosti žijící v bublině a řešící pseudoproblémy, sebevzhlíživé a prázdné, před záhubou, v soumraku. Kde jinde než v rozlehlé chladné prázdnotě mohou takové existence přebývat. Režisér a scénografka také našli materiály, které tomu skvěle padnou. Je to hlavně sklo a kov ve studeném světle – v dlouhé a pojízdné vitríně (akváriu), kterou Warlikowski rád používá, tlachá a hemží se snobská smečka. Občas se zahalí třpytivě černým závěsem nebo dění v ní překrývá struktura ze studeně zářících neonových trubek.

Na zadním horizontu pak plují videoprojekce projevů lidské a živočišné sexuality, ale nechybí ani rostlinná říše. Souběžně promítání rituálu lásky mořských koníků a dlouhé líbání heterosexuálních a homosexuálních párů má v sobě i jistou ironii. Stejně jako eroticky laděné pohybové kreace v proskleném akváriu. Inscenací celkově probíjí zvláštní smyslnost, možná také příznak zániku a dekadence. Warlikowski s celým prostorem úžasně zachází, střídá dějové plány a vytváří různé kontrasty. V pozadí je ještě dlouhý pult s barovými židličkami, kde se posléze postavy nudí. A nad tím vším jsou po straně obyčejné kulaté hodiny z obchoďáku, které ukazují čas. K vší té eleganci a dekadenci působí směšně i neodbytně.

Režisér vybral postavy podle svého a s jejich pomocí otevírá další proustovská témata od žárlivosti a touhy vlastnit až po totální nihilismus. Z šílené menažérie vystupují Odetta a Swann, Albertina, baron Charlus stylizovaný jako Karl Lagerfeld, markýz Saint-Loup, hraběnka de Guermantes, paní Verdurinová... A mezi nimi i skutečné masky. Galerii portrétů by se ale nepodařilo sestavit bez skvělých herců, kteří jsou úžasně proměnliví, charismatičtí a zábavní.


Čtyřapůlhodinová délka není pro každého stravitelná, tím spíš, že divadelnost inscenace se vyvíjí pomalu, první část je dost statická a lineárně přebírá pasáže románu v dlouhých monolozích. Druhá část je dynamičtější, barevná, živá, překvapivá, začátek třetí – Saint-Loupovo spílání – je naprosto skvělé, následuje defilé zestárlých hrdinů, kteří působí, jako že se za chvilku rozpadnou nebo se už rozpadli a vystoupili z hrobu jako zombie. Ženám „kvedlají“ vyschlé nohy v botách s kramfleky, muži se potácejí a paní Verdurinová si raději rovnou lehne. Jejich světem ovšem nic nepohnulo, stále se utápějí v té samé nečinnosti.

MARCEL PROUST / KRZYSZTOF WARLIKOWSKI: FRANCUZI

Režie: Krzysztof Warlikowski

Výprava: M. Szczęśniaková

Nowy Teatr, Varšava;

Divadelní svět Brno, 26. 5.

Jana Machalická

Autor

Jana Machalickájana.machalicka@lidovky.czČlánky
Premium

Gott šel měsíc před smrtí do Archivu bezpečnostních složek. Měl čisté svědomí, říká Špátová

Dokumentarista Olga Malířová Špátová. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Ten titulek musím hned opravit, protože Olga Špátová s Karlem Gottem prožila vlastně roky dva. Už před deseti lety, k...

Premium

Audioknížka o životě Jeana-Paula Belmonda, vyprávěná Jiřím Krampolem. Zcela zdarma

Belmondo Mých tisíc životů | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Jiří Krampol daboval Belmonda ve 28 filmech a jeho hlas je tak s tímto hercem téměř neoddělitelně spojen. Stylově tedy...

Premium

Červenobílý život na hraně. Čína se zlobí, Tvrdík i celá Slavie trnou

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Žádná legrace to není. Aspoň pro slávisty určitě ne. Sám prezident republiky naznačil, že do slavného fotbalového klubu...

ZE ŽIVOTA: Můj muž neví, jestli chce být u porodu
ZE ŽIVOTA: Můj muž neví, jestli chce být u porodu

Ahoj, jsem ve 31 tt a pochopitelně přemýšlím nad porodem. Jsem prvorodička, takže mám z toho všeho strach a chlap mi moc nepomáhá. Chce být u porodu, ale zároveň je pro něj asi důležitější být v práci, protože kdykoli se bavíme o tom, zdali si bude moci vzít volno nebo zařídit, že bude okolo termínu v práci někde kolem a ne v zahraničí, je to pro něj problém.