Původem vyučený tesař, později student keramické školy v Teplicích, uměleckoprůmyslové školy ve Vídni a nakonec i Akademie výtvarných umění v Praze, August Wenzel Hablik (1881 –1934), je i téměř sto let po smrti stále objevem. Solitér, celoživotně fascinovaný přírodou a vesmírem, projevil svůj talent v mnoha oblastech, avšak bez většího ocenění kritiky. A to i přesto, že ho přizval k účasti na významné výstavě v Berlíně již v roce 1919 Walter Gropius, spolupracoval se spisovatelem a redaktorem časopisu Kunstwart Ferdinandem Avenariem, s architektem Brunem Tautem řešil utopické koncepce budov a patřil mezi nejvýraznější osobnosti raného expresionismu.
Hablikovy architektonické návrhy nebyly pro svoje nezvyklé tvary a kreace realizovány. Docenil je pouze průmyslník Richard Biel, který u něho objednával zakázky po svoje sídlo v německém Itzehoe, kde se Hablik usadil se svou ženou, textilní výtvarnicí Elisabethou Lindemannovou.
Ohlas několika posmrtných výstav brzy utichl. I když je jeho dílo zařazeno do významné kolektivní expozice (například ve Victoria And Albert Museum v Londýně), není jeho jméno často citováno.
Tuzemské galerie vystavují Hablika velmi sporadicky, v minulosti to byly například Cheb a Ostrava. Hablikova vyobrazení starého Mostu, kde se narodil, prožil dětství a který po celý život označoval jako svoji „pravlast“, se tu a tam objevují na výstavách Oblastního muzea v Mostě. O to větším zážitkem je současná výstava v Berlíně.
Umělec Wenzel Hablik.
Hablikova různorodá tvorba zaplnila několik sálů. Expozice začíná ukázkou umělcovy rozsáhlé sbírky mušlí, mořských korálů, krystalů a drahých kamenů poskládaných v prosklené vitríně, kterou si Hablik k tomuto účelu sám navrhl. Vystaveny jsou i další kusy nábytku Hablikovy rodiny, soukromé fotografie a písemné dokumenty. Je zde působivá atrapa jejich obývacího pokoje, v níž návštěvník hmatatelněji pocítí estetického ducha malíře i jeho ženy. Domov manželské umělecké dvojice a jejich dvou dcer tvořily stolní lampy ve tvaru malých relikviářů, hrubě tkané přehozy s indiánskými vzory sladěné s abstraktními prvky na textilních tapetách, nádobí astronomických tvarů, Hablikovy kresby.
V umění je pravda. Pasta Oner na výstavě odráží nepříjemnou realitu |
Malířská tvorba je řazena chronologicky od počátečních děl ještě se znaky vídeňské secese po expresionistické obrazy vyjadřující umělcovy fantazie o neskutečném světě a končí díly s prvky surrealismu. Vystaveno je i několik portrétů zachycujících vzpomínky na umělcovy rodiče a mládí strávené na severu Čech jako je Spící matka nebo Hrnčířský trh v Mostě. Jsou namalovány pomocí vrstvení malých čárek, zatímco pozdější obrazy mají jednolité celistvé promalby (například Staré cypřiše na Bosporu). Nebylo lehké pojmout Hablika v celém jeho tvůrčím záběru. Zručného řemeslníka přitahovalo malování na porcelán i plátno, technické nadání mu umožňovalo vymýšlet vizionářské architektonické kreace, navrhovat nábytek, textilie, šperky a dekorativní předměty z přírodních materiálů.
Umělcovy vize byly silně propojeny s přírodou, zejména horninami. Vytvářel z krystalů létající paláce i obytné stavby, zasazoval je do odlehlých míst ve velehorách nebo v moři. Sny, které se mohly zásluhou pokroku v budoucnu přiblížit realitě, přenášel na plátno i do architektonických výkresů. Prvotní zalíbení v severočeské krajině v něm podnítilo celoživotní touhu cestovat do Ameriky, Orientu a jiných končin, svoje prožitky z cest dovedl promítnout především do velkých olejů, kterých namaloval několik stovek. Dalším silným motivem byl pro Hablika vesmír. Většina jeho děl vznikala z bohaté fantazie a tvůrčí invence, která zrodila obrazy, z nichž dodnes až mrazí.
Wenzel Hablik. Expresionistická utopie Martin-Gropius-Bau, Berlín, do 14. ledna |
