Fantazie starého exhibicionisty. Romantická komedie Přes prsty postrádá city

Co se tak může honit hlavou padesátiletému správci sportovního areálu, který za celý život nedokázal navázat pevnější vztah, nerad pracuje, příliš o sebe nedbá, zato se rád předvádí? Nepochybně idealizované vzpomínky na vlastní neuspokojivou sportovní kariéru a milostné příhody a potom také fantazie týkající se sportovkyň, které očumuje při tréninku. Je jisté, že v těch fantaziích pro ně bude zcela neodolatelný – tím víc, čím neomaleněji se bude chovat. Nejprve si bude moci užít s tou mladší a pak, když ho to přestane bavit, mu vděčně padne do náručí ta starší, kterou nechal trpělivě čekat.

Dynastie Kostků z Kostky míří do kin. Poslední aristokratka je ryzí komedie, říká režisér Vejdělek

Také ve svých snech snadno přepere celý zástup mladých sportovců, v restauraci bude peskovat kuchaře jako televizní gastronomický mstitel, a když na to přijde, předvede veřejně i své přirození. Scenárista a nyní i režisér Petr Kolečko se ve snímku Přes prsty pokusil takovou fantazii zhmotnit, dát jí podobu romantické komedie a prodat ji jako příběh o lásce. Případný divácký úspěch bude tedy především cenou za troufalost.

Prima legrace

Autorova oblíbená exploatace sportovního prostředí (vždy podle stejného mustru, kdy na zanícení účastníků shlíží se směsicí nevybíravé ironie a chápavé shovívavosti – a ano, v seriálu Okresní přebor to bylo opravdu vtipné) se tentokrát točí okolo proklamované řevnivosti klasických a plážových volejbalistů. Hlavní hrdina kdysi šestkový volejbal opustil, protože v tom plážovém spatřoval svobodu, jež byla provoněna konopím. I dnes musí beachvolejbal bojovat o respekt, zároveň jsou však jeho protagonistky už příliš zaměřené na výkon, vadí jim, když jim diváci hledí především na pozadí, a vůbec zažívají málo legrace, což se má právě intervencí pubertálního padesátníka změnit.

Konstrukce je to vratká a chudá a další přidaný „překvapivý“ motiv z minulosti, místo aby ji nějak vyztužil, dělá z celého příběhu jen ještě větší nesmysl. Ani rádoby provokativní xenofobní pošťuchování, které nakonec musí vyústit v ušlechtilé smíření (pro změnu model Most!), slaboduchý děj nezachrání.

Celek se zjevně snaží vyjít vstříc vkusu, jaký přikládá svým divákům televize Prima, jejíž duch je výrazně znát nejen ve zmíněném „pohlreichovském“ extempore hlavního hrdiny. Mimochodem odkopnutý troubovitý nápadník v podání primácké hvězdy Jakuba Prachaře je asi jediná postava, u níž by se v této komedii „o lásce“ dalo možná mluvit o nějakém citu.