Na festivalu mimo světové kapely nemohly chybět ani ty české. Mezi ty patřily například legendární Vypsaná fixa či Visací zámek, z mladších umělců se představila zpěvačka a aktuální držitelka ceny Anděl Pam Rabbit, česko-slovenská rocková kapela John Wolfhooker nebo královéhradečtí Glad For Today.
Organizátoři letos opravdu nelenili, během posledních dvou týdnů před festivalem totiž dokázali zařídit náhradu za kapelu Bad Omens, kteří svůj koncert na Rock for People na poslední chvíli zrušili.
Přidali tedy koncerty P.O.D., Aviana a Girlband!. Ze zdravotních důvodů bohužel musel zrušit svoje vystoupení také americký zpěvák Corey Taylor.
Všechny čtyři festivalové dny byly nabité hudbou, širokou nabídkou jídel z různých částí světa, ale hlavně skvělou atmosférou a energií fanoušků i umělců. Návštěvníky neodradily vysoké teploty střídající se se zimou a deštěm a na všech koncertech bylo možné spatřit davy tančících lidí.
Japonská roztomilost i metalový řev
Účinkujících se během čtyřdenního programu představilo sto třicet a své si mohl najít fanoušek kteréhokoli rockového směru. Už v první den zaujala například australská deathcorová skupina Thy Art Is Murder ze Sydney.
Kapela patří mezi špičkové představitele extrémního metalu a spolupracuje mj. s hvězdnými Cannibal Corpse či Slayer. Svoji nadupanou show s písněmi Reign of Darkness, Everything Unwanted nebo Join Me in Armageddon předvedli na kryté stagi Evropy 2 za přítomnosti mnoha milovníků tohoto tvrdého žánru.
Neméně zaujala japonská dívčí kapela Hanabie., která střídá roztomilou vizáž a jemný zpěv s velmi tvrdými pasážemi a metalovým řevem, takzvaným growlem. Středeční program příhodně zakončilo hororové divadelní představení o dívce, kterou posedl ďábel, jež předvedla společnost Prague Fear House.
„Vy jste stále tady?“
Nejpozoruhodnějším čtvrtečním účinkujícím se stali nebinární Bambie Thug se zkušeností reprezentace Irska v letošním ročníku Eurovision Song Contest. Kombinují pop, rock i elektronickou hudbu a jejich roztančená show nenechala nikoho z fanoušků jen tak stát.
V pátek roztančila prostory stage Evropy 2 Pam Rabbit a samozřejmě zahrála i jednu ze svých nejznámějších písní npc. Na stejné scéně později pokračovala Angličanka Beth McCarthy, jejíž texty jsou převážně zaměřeny na LGBTQIA+ komunitu. Například její nejnovější píseň Good Bi popisuje náročnost života s bisexuální orientací.
Na hlavním pódiu vystoupila v odpoledních hodinách Avril Lavigne. Při vystoupení bylo trochu poznat, že už má mladá léta za sebou a nejstarší písně jí dělaly menší problém. Vzhledem ke své popularitě ale zapůsobila na velmi široké publikum a největší ohlas sklidila hlavně po svých starých hitech Sk8ter Boy nebo Complicated.
Zlatým hřebem pátečního večera byla skupina Bring Me the Horizon a její vystoupení doprovázené výraznou videoprojekcí. Celou show provázel příběh s robotem obdařeným umělou inteligencí a odhodlaným zahubit lidstvo.
Před přídavkem se zjevil na obrazovkách a se slovy „Vy jste stále tady?“ se pokusil zničit publikum. Namísto toho však zničil sám sebe, čímž uvolnil prostor pro kapelu v čele s Oliverem Sykesem, která se vrátila, aby přidala jeden ze svých největších hitů Throne.
V člunu nad diváky
Letošním překvapením organizátorů byl předem neavizovaný návrat americké kapely Palaye Royale. Na rozdíl od minulého roku zahrála na hlavní scéně a přes počáteční problémy s odposlechem zpěváka Remingtona Leitha odvedla mimořádně energický výkon, kterému se dostalo od diváků odpovídajících reakcí.
Palaye Royale jsou mistři v komunikaci s publikem a jeho zatahování do hry, což dokonale zafungovalo například při písni Lonely, kdy zpěvák hodil na dav člun, skočil do něj a nechal se vézt nad hlavami fanouškovského „kotle“. A ani tentokrát si samozřejmě na konci koncertu nemohl upřít svoji specialitu, šplhání po konstrukci pódia.
Titul nejlepšího koncertu z celého festivalu od mnoha návštěvníků získal Yungblud. Začal svými rychlejšími písněmi, jako I Love You, Will You Marry Me nebo fleabag. Atmosféru vyladil a komunitu fanoušků spojil svými pozitivními promluvami a výzvami k vzájemnému propojení prostřednictvím držení se za ruce.
Světový Rock For People. Našlapaný festival přivítá 40 tisíc diváků, zahrají The Offspring i The Prodigy |
„Nezáleží na rase, věku nebo orientaci. Já jsem Yungblud, kapela je Yungblud, vy jste Yungblud, všechno tady je Yungblud. A když vám bude špatně, pamatujte na to, že jsem tu pro vás a vždy tady pro vás budu.“
Tím svoji dojemnou řeč ukončil a navázal písní When We Die (Can We Still Get High?), kterou zpívalo celé hlediště, což se opakovalo i při závěrečném songu Loner.
Ani několikaminutový zpěv její melodie, kterým se fanoušci snažili Yungbluda zavolat zpátky na pódium, však bohužel nezabral a zvítězil přesně načasovaný harmonogram festivalu.
I tak ale silný zážitek nejednoho návštěvníka provázel z koncertu až do Comfy+ zóny na poslední after party, které zde probíhaly každý festivalový den až do čtyř hodin ráno. Ani čtyřdenní vysoký spánkový dluh nijak neohrozil přesvědčení, že příští, jubilejní třicátý ročník Rock for People bude stát za to.
