Film Bez doteku: Jak se předčasně připravit o mládí

Informaci, která se v souvislosti s filmem Bez doteku pravidelně opakuje, je nutno připomenout i zde: jeho režisér Matěj Chlupáček se narodil v roce 1994, bude mu teď tedy devatenáct let, a když začal pracovat na námětu, nebyl zdaleka plnoletý. Přesto dokázal velet profesionálnímu štábu a prvoligovým hercům a natočit s nimi dvaasedmdesátiminutový film.

S tímto vědomím by člověk možná čekal výrazné, byť třeba řemeslně nedokonalé autorské dílo se silnou osobní nebo generační výpovědí. Chlupáčkův snímek je však v tomto ohledu poněkud překvapivý: nabízí totiž spíše jen modelový příběh s celkem konvenčním sdělením. Film, na jehož příběhu režisér spolupracoval se scenáristou Janem Mazancem, líčí situaci mladé prostitutky Jolany (Tereza Vítů), kterou k nejstaršímu řemeslu přivedly neutěšená rodinná situace a zneužívání otčímem.

Z filmu Bez doteku

V nevěstinci ji deptá despotický majitel, bezohlední klienti i intriky kolegyň. Jedinou blízkou bytostí je pro ni imaginární přítel – i ten je však ve velké míře otiskem hrdinčiných neblahých zkušeností z raného mládí, je tedy jakýmsi andělem i démonem v jednom. Cesta k osvobození proto není pro hrdinku právě snadná a princové na bílém koni na ni moc neplatí, byť by se třeba takoví adepti našli.

Sex jako čiré zlo

Co nemůže pozornosti diváka uniknout a co nutí k jistému zamyšlení, je pojetí sexuality v tomto snímku: veškeré její projevy jsou – v souladu s tím, jak je vnímá hrdinka – důsledně vylíčeny jako projevy násilí a agrese. Z toho poněkud běhá mráz po zádech, chtě nechtě i v souvislosti s věkem režiséra, který si tuto látku zvolil pro svůj debut. Je-li ve snímku Bez doteku obsažen nějaký osobní akcent, pak zřejmě zde. Ani to ale není tak docela jisté.

Úhrnný dojem z filmu je totiž takový, že jeho režisérem by docela dobře mohl být ostřílený televizní harcovník a výsledek by vypadal namnoze stejně: tady patrně mladého tvůrce neblahým způsobem dohnala ambice točit s „profíky“. Docela pádný argument, proč by filmař některé etapy tvůrčího vývoje prostě raději neměl přeskakovat.

Prostředí nevěstince a vztahy v něm jsou zobrazeny v podobě standardizované epizodami tuzemských krimiseriálů a navzdory zmíněným scénám sexuálního násilí a snaze o syrovost film nepůsobí jako autentický, drásavý vhled, ale do značné míry pořád jen jako profesorsky odvyprávěná historka.

Ani pohled na problematiku sexuálního zneužívání a jeho následků zde nakonec není nijak nadmíru objevný, motiv „osahávání otčímem přivede dívku k prostituci“ se naopak blíží dost banálnímu stereotypu. Příběh zároveň selhává v klíčových situacích, které mají posouvat děj. Paradoxně pak stejně jako neumí s pistolí příliš zacházet naivní mladík, který touží Jolanu osvobodit, nedokázal se s jejím dějotvorným použitím ve filmu věrohodně vypořádat ani režisér.

Snímku navíc znatelně kolísá těžiště podle toho, jak výrazní herci byli obsazeni do jednotlivých rolí. Křehkou a přece jen trochu chudou linku hlavní hrdinky tak místy až příliš zastiňují důrazně rozehrané postavy mafiánského majitele nevěstince (Ondřej Malý) a jeho zhrzené a ponížené exfavoritky (Hana Vagnerová).

Co je však asi největší problém: to, co snad mělo být ve filmu nejvýraznější a povýšit jej nad pouhé schéma, tedy hrdinčiny útěky do rozporuplného fantazijního světa, ve výsledku zůstává spíše jen zbytným ornamentem.

Navzdory výtkám toto dílo budí i jisté sympatie: už jen odvahou režiséra jít s kůží na trh, přičemž evidentně nejde o pouhý exhibicionismus. V Chlupáčkově přístupu je také znát sympatický smysl pro záměrnou nedořečenost či nejednoznačnost (byť se zároveň někdy také zdá, že kýžené obrazy prostě jen nějak moc nebylo čím spojit). Nelze popřít, že nejmladší režisér ve střední Evropě na sebe dokázal upozornit. Důležité však bude hlavně to, co přijde dál.