Film Konzultant: Slova před stažením smyčky

Určitý typ očekávání Konzultant zklamat musí. Člověk, který si koupí lístek na film obsazený hvězdami, zaštítěný slavnými jmény, anoncovaný jako drsné drama, v němž figuruje obchod s drogami, čeká ledacos – třeba že uvidí strhující příběh, že bude při jeho sledování napjatý, bude překvapován dějovými zvraty, šokován násilím... A pak uvidí Konzultanta. Není divu, že to nese úkorně.

Ten film je v mnoha ohledech typický McCarthy, autor oceňovaný i za mimořádnou schopnost evokovat několika málo slovy silný obraz, což se snadno zamění za "filmovost". Při čtení jeho próz se člověku snadno rozběhne v hlavě širokoúhlá podívaná, fascinujícím způsobem hrůzná a znepokojivě krásná, v níž všechno jako by přesahovalo člověka a jeho měřítka – včetně lidí, o nichž se vypráví.

Spisovatelův antifilm

Sugestivní popisy děsivých krajností lidského chování občas prosvětlené tichou a strohou lyrikou, jež jako kdyby našlapovala kolem neartikulované naděje. Stačilo by tyhle obrazy prostě vzít a hodit na plátno, napadne jednoho. Ovšemže je to složitější. Ty McCarthyho obrazy se totiž těžko snášejí s doslovností, popisností filmového záznamu, jak potvrdila třeba víceméně věrná a kompetentně provedená, přesto zbytečná adaptace Cesty v režii Johna Hillcoata. A i ve způsobu spisovatelova vyprávění, v jeho příbězích, je cosi vzpírajícího se filmovému zpracování, jistým způsobem antifilmového.

Dvě osudové ženy: Malkina a Laura v podání Cameron Diaz a Penélope Cruz.

Konzultanta McCarthy napsal přímo pro film, je to jeho první realizovaný scénář (nepočítáme-li pro televizi natočeného Zahradníkova syna ze 70. let). A autor v něm projevil vlastně osvěžující neochotu brát jakkoliv na vědomí všechny možné scenáristické poučky a pravidla. Napsal film, charakterizovaný jako thriller, v němž přitom zcela absentuje ta nejzákladnější složka napínavého příběhu – možnost volby. Bez ní ale thriller nemůže existovat.

"Musí" být o lidech, kteří dělají rozhodnutí, jež zase vedou k nějakým důsledkům a ty pak k dalším rozhodnutím, jimiž se hrdina snaží uniknout z nějaké nebezpečné situace. Bezejmenný Konzultant (Michael Fassbender) žádnou takovou možnost nemá. Může jen čekat na nevyhnutelný důsledek rozhodnutí, jež učinil dřív, než film vůbec začal. Stručně řečeno: Konzultant je film, v němž se zpočátku cosi ne úplně srozumitelného děje, pak je z dost náhodných důvodů vymalováno, načež se pár desítek minut mluví o tom, jak je vymalováno, a nakonec i ta hlavní postava, jež se svému údělu – spíš slovně – vzpírala, konečně pochopí, že je vymalováno. A taky že je. Stejně tak se ale dá říct, že Scottův a McCarthyho film otevřeně a nesmlouvavě artikuluje apokalyptické strachy, jež jsou dnes ve vzduchu. Staví se k nim čelem, aniž by hledal nějaké východisko. V očích jeho autorů by možná stejně bylo falešné.

Westraye (Brad Pitt) a Konzultanta (Michael Fassbender) spojuje obchod s kokainem.

Přes mexicko-americkou hranici jedou desítky kilogramů kokainu, uskutečňuje se obchod, na němž jsou kromě mexického kartelu zainteresovaní Konzultant, jeho hédonistický přítel Reiner (Javier Bardem) a filozofující prostředník Westray (Brad Pitt). Svůj plán uskutečňuje i Reinerova přítelkyně Malkina (Cameron Diaz). Různí lidé sice Poradci naznačují, že zaplést se s kartelem nebyl zrovna nejlepší nápad, hrdina je ale přesvědčen, že ty obavy jsou zbytečné – bere svoje angažmá jako jednorázovou akci, rychle vydělá pár milionů a zase skončí. Potřebuje peníze na život s krásnou a ctnostnou přítelkyní Laurou (Penélope Cruz), již by si rád vzal. Shodou náhod a bez nepřátelského úmyslu se ale Konzultant zaplete do situace, která na něj v očích kartelu vrhá špatné světlo. Chce to nějak řešit, různí lidé mu ale říkají, že nemá význam se o to pokoušet, už je rozhodnuto. Mají pravdu. I Konzultant to nakonec ne snad přijme, ale aspoň pochopí. Konzultant toho má dost společného s bratry Coeny úspěšně zfilmovaným McCarthyho románem Tahle země není pro starý. I jeho děj se točí kolem drogového obchodu, který se zvrtl. A i jeho tématem je střetnutí člověka se zlem, jež je personifikované, ale přitom i nadosobní a nad jeho síly – neodvratné. Tahle země také v něčem popírá elementární filmová pravidla – nechat zastřelit hlavní postavu mimo obraz skutečně nebývá zvykem (podobně i akt násilí, jímž vyvrcholí úděl Konzultanta, není ve filmu vidět).

Ten zlý princip ve filmu Coenových ztělesňoval zabiják Anton, temná figura s divným účesem, ještě divnějším (ale o to striktnějším) osobním kodexem a jateční pistolí. V Poradci je to Malkina, jejímž jediným principem je nepřestat v uspokojování své chtivosti, být rozesmátou a trochu groteskní černou dírou, jež v sobě nechává mizet další a další oběti. Jateční pistoli pak vystřídalo bolito, strojkem poháněná smyčka ze struny, jež se nezastavitelně stahuje a není proti tomu obrany – metafora základního tématu filmu (ano, bolito uvidíme v akci).

Zmatený člověk před porážkou

Ve srovnání s Coenovými je ale Ridley Scott o poznání horší režisér – alespoň pro zpracování McCarthyho předlohy. Tam, kde by měla přijít nějaká výraznější a snad i osobnější stylizace, rukopis, projevuje spíš zkušenost, skvěle zvládnuté řemeslo, díky němuž film celkem hladce plyne, zrovna tohle ale nutně nepotřebuje. V obraze (kamera Dariusz Wolski) zůstává na zemi, v elegantně nasvícených, v zásadě ale realistických prostředích – nezasazuje McCarthyho postavy do toho chmurného a sytě barevného nadreálna, jež je jejich přirozeným životním prostředím. Jen vzácně filmem zarezonuje McCarthyho syrová a stručná poetičnost: ve tvrdém kovovém zvuku dopadajících kulek, lapidárním hlášení střelce, jež doprovází pohled na výsledek bitky na silnici, v přesných pohybech zabijáka chystajícího a provádějícího až barokně krvavý útok. A – samozřejmě – v už teď pověstné scéně, která zachycuje Malkinin pokus ukojit se na autě (přesněji řečeno s ním).

Hvězdné obsazení filmu Konzultant doplňuje Javier Bardem (Reiner).

Většinou filmu ale proudí McCarthyho dialogy. I ty jsou často vysmívané. Ano, občas ujedou k přílišné doslovnosti. Navíc: skuteční lidé prý takhle nemluví, představa mexického drogového bossa, jenž vede stoické monology o osudu básníka Machada, taky nepůsobí zrovna realisticky a podobně. No a?McCarthy není jediný autor, jehož figury jako by mluvily jedním hlasem, navíc výrazně stylizovaným (viz třeba David Mamet nebo Quentin Tarantino). A ten McCarthyho hlas je strhující, úsečný i košatý, jeho dialogy jsou skvěle rytmizované mají i jistou melodii, což v Poradci pomáhají zvýraznit dobří herci. Vyskakují z nich zabijácky účinné věty či lakonické fóry, které můžou naladěného diváka vést k touze vidět film znovu a alespoň některé přitom pobrat.

Jak film postupuje, je čím dál zřetelnější, že postava Konzultanta, toho trochu prázdného elegána, který se "jen" chtěl mít dobře, zastupuje současné lidstvo (alespoň to západní). A je v ní podrobováno soudu. McCarthyho a Scottův film je v tom ohledu mimořádně beznadějný.

V jiných autorových prózách a filmech podle nich je přítomná nějaká subtilní naděje, zlo může triumfovat, ale je také otřeseno, nějak popřeno, jakkoliv to většinou stojí život toho, kdo se mu na chvilku postavil. V závěru Téhle země jedna z Antonových obětí odmítne se svým vrahem hrát jeho hru na osud. Zahyne stejně, ale Antonova suverenita je tím dost zpochybněna. Bezejmenný hrdina Krvavého poledníku se alespoň slovy postaví děsivému soudci Holdenovi, než jím je zabit. Žádný takový moment v Poradci není (možná s výjimkou situace, kdy katolický kněz odmítne vyzpovídat Malkinu, jež do zpovědnice zjevně přišla z legrace – ten moment v kontextu filmu ale není tak podstatný).

Zmatený člověk čeká na porážku, propásl čas změnit rozhodnutí, jež k ní vedlo, možná ani žádný neměl. Jiní mezitím za sebou nechávají zaklapnout stejnou past, činí tak ve stavu jakési chtěné nevědomosti. Odmítají slyšet, že "není nic krutějšího než zbabělec a jatka, jež jsou před námi, proto asi přesáhnou hranice naší představivosti". Namlouvají si možnost volby, tou jejich jedinou je ale čekat, až si na ně vzpomenou ti, kdo na náhody nevěří a mají hlad.