Tereza Ramba hraje ve filmu Dana Svátka (režiséra tematicky spřízněných Úsměvů smutných mužů) mladou svobodomyslnou ženu Míšu, která zdánlivě ukradne budoucí tchyni (Barbara Lukešová) jejího spořádaného synka (Miloslav König).
Jenomže ve skutečnosti se do pasti chytí ona sama. Zejména z onoho prostého a celkem běžného důvodu, že mladý pár zůstane i s malým dítětem bydlet právě u manželových rodičů.
Tchynin dozor a manželova častá nepřítomnost se podepisují na Míšině psychice, a jelikož už dříve měla radostný vztah k alkoholu, sahá k němu čím dál častěji. Možná k tomu má i genetickou dispozici, protože její otec (Martin Finger) měl stejné problémy a dodnes se potýká s jejich následky.
Dál je to také jako podle šablony: čím větší je závislost, tím méně si to hrdinka odmítá přiznat, až dojde ke skutečné krizi. Pak nastoupí nesnadný proces léčby a zotavování, zakončený studenou sprchou v podobě zjištění, že střízlivost je jenom nutná podmínka pro zahájení normálního života, a nikoli voucher na úspěch a spokojenost.
Tichá pocta nezdolnosti. Zahradníkův rok s Oldřichem Kaiserem je to nej, co Vary z českého filmu nabídly |
V další fázi tak přichází pokorná rekonstrukce vztahu k sobě i ostatním a opatrné získávání spolehlivé opory pro další život. Součástí uzdravování je – jak se v literárně zpracovaných příbězích závislosti logicky často stává – také odvaha veřejně sdílet svou zkušenost a touto autoterapií pomoci i ostatním. Čímž se filmový příběh dostává tam, odkud vyšel, tedy k blogu.
Navzdory názvu neevokuje film formu deníkových zápisů, ale jde o standardní vyprávění, které je pouze členěné do kapitol se vznosnými, lehce ironickými názvy (třeba Přes močál Styx).
Zápisník alkoholičkyČR 2024
Premiéra 11. července 2024 |
Modelový příběh je oživený drobnokresbou dílčích situací, nahlížených i s dávkou humoru, pokud to okolnosti dovolují. Tereza Ramba a Miloslav König se přesvědčivě zhostili rolí páru procházejícího krizí, představitelka hlavní role předvádí divákům i věrohodnou proměnu od veselé rebelky k ženě zahnané do kouta, která už se neobejde bez pomoci druhých.
Navzdory tomu má Zápisník alkoholičky své zřetelné limity. Skutečně drásavým svědectvím s podobnou tematikou, jaká přinášejí zejména dokumentární filmy, konkurovat nemůže.
A jako drama postrádá přece jen osobitější výpověď – nakročeno k ní má třeba v líčení vztahu dcery a otce postižených stejným prokletím, ale nedojde tak daleko, aby toto téma skutečně rozvinul.
Pokud nicméně tento snímek přinese divačkám (a samozřejmě i divákům) ponaučení, že pít víno z hrnku je možná první krůček k průšvihu, pak asi splní svůj účel.
