Film na víkend: Konec dětských nesmyslů. Devátý život Louise Draxe je inteligentní „thriller“ pro celou rodinu

V případě dramatizace stejnojmenného románu Liz Jensenové Devátého života Louise Draxe se potoky krve čekat nedají. Možná najdeme některé thrillerové prvky, možná film má trošku temnější příchuť, ale v zásadě jde o rodinný film. A oč v něm tedy jde?

Když je vám devět let a máte za sebou už tolik úrazů, že by se vešly do několika mnohem delších životů, nedá se o vás uvažovat jinak než jako o smolaři.

Právě takový je Louis Drax (Aiden Longworth), na kterého v kolébce spadl lustr, už tolikrát se otrávil jídlem nebo se prostě někde nějak přizabil, až to jeho matku Natalii (Sarah Gadonová) vede k tomu, že mu vypráví o kočkách, které také mají devět životů.

Nicméně poslední nehoda, při níž se zřítí z útesu a přežije jen úplným zázrakem, je trošku jiná: zdá se totiž, že chlapci z útesu pomohl jeho otec Peter (Aaron Paul), který následně zmizel a nyní je stíhán policií.

Louis je v kómatu převezen do sanatoria, kde se ho ujímá mladý psycholog Allan Pascal (Jamie Dornan), jenž začíná rozplétat podivný spletenec událostí, které vedly k Louisově úrazu.

Psycholog, samozřejmě nikterak překvapivě, když ho hraje hollywoodský sexsymbol Dornan, se začne sbližovat s Louisovou pohlednou matkou. Ale zároveň se kolem něho začínají odehrávat hodně podivné věci: trpí zlými sny, znovu se u něj probudí podivné náměsíčnictví. Nic totiž není zdaleka takové, jak se zdá...

Film na víkend: Linda chce kuře. Potrhlá, ale nikoli povrchní komedie o tom, co by rodič pro dítě neudělal

Dobrá, není tak úplně přesné tvrdit, že jde čistě o rodinný film. Tím Devátý život Louise Draxe je skutečně především, ale nabízí toho daleko víc – chvíli je thrillerem (jemným, aby to zvládly i děti), chvíli najdeme hororové náznaky, chvíli zase nevázanou komedii.

Časté flashbacky do Louisova dětství přinášejí především zábavné prvky, hlavně v ohromujícím množství fantastických způsobů, jak se chlapec dokáže zranit. Ovšem v reálném čase se odehrává mnohem záhadnější příběh. Dohromady to vytváří velmi zvláštní slepenec, o kterém divák v první chvíli vůbec neví, co si má myslet. A to mu slouží ku prospěchu.

K tomu je nutno přičíst dvě výrazně pozitivní složky tohoto filmu: výtvarnou stylizaci a skvělé herectví. Vizuálně je film úžasný, tvůrci si s misanscénou opravdu vyhráli, zářivě barevná podzimní zahrada sanatoria je až kýčovitě malebná, temné scény v jeskyni zase řádně ponuré.

Ale především tu máme představitele psychologa Pascala. Jamie Dornan tu sice tradičně vystupuje jako okouzlující mladý muž, jemuž ženy podléhají, ale dokáže být věrohodný i ve vypjatějších a lékařsky odbornějších scénách – prostě mu toho psychologa věříte.

To není málo, zvlášť když si na tohle natáčení jen odskočil z tehdy roztočené série Padesáti odstínů šedi, kde jeho výkon byl všelijaký, jen ne dobrý. Tady ale má co hrát – a najednou mu to jde.

A skvělou ruku měli tvůrci i s obsazením dětského kanadského seriálového herce Aidena Longwortha, který je vyloženě báječný, třeba jeho slovní pingpongy v ordinaci s jeho bývalým lékařem doktorem Perezem (Oliver Platt) patří k nejzábavnějším scénám.

Bohužel si tento kluk s tváří grázlíka, kterému je dneska už devatenáct, už v ničem moc nezahrál – hostoval pokaždé v jednom díle dvou zapomenutelných kanadských seriálů a to je všechno. Snad se k herectví vrátí, byla by ho škoda, talent rozhodně měl.

Zkrátka a dobře, velmi zvláštní film, to je Devátý život Louise Draxe. Zápletka je vystavěná výborně, o dojímavé chvilky také není nouze a nechybí ani napětí, navíc rozuzlení je překvapující, snad až šokující...

Po tolika dětských nesmyslech, které se točí pořád dokola, neuškodí vidět něco inteligentního.