Místem děje se stává kancelář, kde se slaví firemní večírek. Tomu vévodí Théseus pronášející úvodní projev v univerzálním manažerském ptydepe. Rádoby vřelá veselice s karnevalovými kloboučky se postupně promění v Shakespearův příběh, když Puk vstříkne každému účastníkovi s kouzelným roztokem jeho roli. 
Mimo tento současný svět se pohybují jen Oberon a Titanie, kteří sem pouze na čas vstupují, aby paradoxně s kostýmem svlékli i svou nadpozemskou podobu. Těžko říct, co vlastně skutečně představují, zda jsou jen výplodem fantazie nebo galaktickými bytostmi. V obou případech se motiv jejich angažování právě v této společnosti hledá marně.
Aktualizace má řadu limitů
Uniformní kostýmy i prostředí nabízejí jen málo příležitostí k rozehrávání jednotlivých situací. Většina akcí se soustřeďuje na nekonečné popojíždění a převracení kancelářských židlí. V tomto duchu se zachází i s jazykem: nabývá současného rytmu (bohužel ne zcela ve shodě se Shakespearem) a obohacuje se drobnými improvizacemi, doříkáváním a laciným zdůrazňováním erotických prvků.
Pak už ani nepřekvapí, že parta řemeslníků sice nacvičuje tragédii o Pyramovi a Thisbě, ale jde přitom především o hudební skupinu, která je karikovaným obrazem pokleslého showbyznysu. Navíc je kreativně obohacena o postavu Píšťalové, která decentně zakrývá knír nad rtem. Parodické hudební číslo je freneticky aplaudováno, i když původní hra ve hře zcela mizí pod nánosem flitrů a souvislost s příběhem mileneckých dvojic se ztrácí v nedohlednu.
Pokud se o Snu noci svatojánské tvrdí, že v něm jde především o střet iluze s realitou, režisér Dodo Gombár ho snížil do hodně přízemní polohy. Mohl to být i záměr, vědomí, že naše přítomnost si nic jiného nezaslouží. Odpovídalo by tomu i ztvárnění obou mileneckých dvojic, které jsou v podstatě zaměnitelné. Také role Thésea a Hipolyty jsou nepochopitelně přímočaré, přičemž Luboš P. Veselý zůstává spíše stále šéfem firmy, kdežto Kristýna Frejová je vtlačena do pozice erotického vampa.
| HODNOCENÍ LN *** |
|
William Shakespeare: Sen noci svatojánské |
|
Překlad: Martin Hilský |
Fantasknost postav Oberona, Titanie a Puka má zřejmě podpořit líčení a halové ozvučení, ale jejich vztahy jsou nejasné. Snad nejsrozumitelněji vychází Puk Martina Sitty, který není žádné přetrždílo a svého pána dokáže občas pěkně vytočit. Titanie Apoleny Veldové a Oberon Milana Kačmarčíka představují odvěký svár mužského a ženského prvku, v mnohém se lidem svým jednáním i emocemi podobají a snad je v nich i přece jen něco magického, bez čeho se Sen noci svatojánské neobejde. Všechny Elfy hraje snaživě Tereza Chytilová, která nejpřesněji zvýrazňuje spojení vlastního světa se světem snu.
