Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Frajer za plotem. Jiří Stránský nebyl velkým básníkem, ale bojoval hrdostí proti ubohosti

Kultura

  5:00
PRAHA - Jiří Stránský básníkem? Jednou, a dost. Ale stojí to každopádně za připomínku: jeho jediná sbírka, napsaná mezi listopadem 1953 a lednem 1960 a pojmenovaná Za plotem, právě vychází podruhé. Rok po autorově smrti, šedesát let po dokončení.

Jiří Stránský. foto: MAFRA

Jiří Stránský (1931–2019) se proslavil hlavně jako prozaik a scenárista, autor Zdivočelé země nebo Bumerangu, položek, které mají pevné místo v dějinách české kultury, a nejen té porevoluční, rovnou poválečné. V těch textech těžil ze své bohaté zkušenosti mukla padesátých let, odsouzeného za „velezradu“. Jenže zatímco své vrcholné prozaické kusy psal s jistým časovým odstupem, ty verše vznikaly přímo na místě: v těch nejbrutálnějších lágrech, které Gottwald & comp. s nadšením postavili pro desítky tisíc „nepřizpůsobenců sociálních“, takzvaných mužů určených k likvidaci.

Jiří Stránský v roce 2012.
Jiří Stránský v roce 2012.

Peklo na zemi

Stránského poezie je zvláštní. A ne proto, že formálně prokazuje autor od počátku jasný prozaický tah, chuť na větší textové kusy, že jeho básně jsou vlastně prózy semleté do veršů. Ne proto, že se během knihy vyvíjí, proměňuje. Hlavně proto, jaká jeho poezie je – navzdory místu, kde vznikala. Komunistický lágr byl peklo na zemi: na jedné straně hejno zamindrákovaných, sadistických kreatur, s hlavou zblblou totalitní ideologií, na straně druhé skupina nešťastných otroků, vydaná svým pánům na milost i nemilost. Bez adekvátního jídla, spánku, hygieny. S možností minimálního kontaktu se světem venku, se svou rodinou. Surová izolace s mizivou vyhlídkou.

Jenže o tomhle Stránský přímo nepíše. V první části generuje milostnou lyriku, rozepisuje trochu smutku za nenaplněnou touhou vábenou nocí. V druhé části putuje sněhem; ale není to sníh, z kterého by lyrickému subjektu mrzly ruce nebo chodila, je to sníh jako symbol čistoty. Ve třetí části si pak básník vypomáhá Biblí, Byronem a jistým „vesmírným sněním“. Kulisy té hrozné reality se i tady mihnou jen výjimečně. Tohle není volání o pomoc, tohle nejsou žalmy nebo lamenty, tragická bilance předčasně vyhaslého, zmarněného života. Jsou to obrazy plné vitality, naděje, síly; dokonce síly těm komunistickým grázlům, co ho zlovolně vyškrtli ze společnosti, odpustit.

Pravda proti lži

Stránský byl frajer. Skaut a hrdina, nezlomná, nepoddajná individualita. Osm let „za plotem“ bral jako univerzitu. Učitele měl, pravda, prvotřídní: Zahradníčka, Rotrekla, Křelinu nebo Knapa. Právě Jan Zahradníček mu ostatně poradil, aby ve vězení dal přednost verši před prózou: je stručnější, jde hlouběji. Na druhou stranu, srovnáme-li Zahradníčkovo Znamení moci nebo Dům strach čili texty, které vyrostly z podobné zkušenosti, se sbírkou Za plotem, nevyjde z toho Stránský nejlépe. A podobně s dalšími, co tehdy psali do šuplíku: s civilismem Jiřího Koláře, nastupujícím experimentem Josefa Hiršala, trapnou poezií Iva Vodseďálka nebo vrcholným surrealismem Vratislava Effenbergera.

Jiří Stránský nebyl velký básník. Vyrostl až v próze. Lidsky byl ale obdivuhodný odpočátku. Tady je třeba smeknout, tohle je třeba připomínat: Sílu a víru navzdory trýzni a utrpení. Hrdost proti ubohosti. Pravdu proti lži.

JIŘÍ STRÁNSKÝ: ZA PLOTEM

Argo, Praha 2020, 88 stran

Autor:

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...