* LN V mytologii rockové hudby je bouračka na motorce symbolem proměny. Například Bob Dylan se po ní osm let nepostavil na pódium. Co znamenala pro Tata Bojs?
Kdybych nehavaroval a kdyby Mardoša nebyl jednu dobu nemocný s krevními destičkami, vznikla by jiná deska. Půl roku jsem byl odstavený doma v úvazu, připomínajícím svěrací kazajku.
Kluci mi přivezli počítač, kytaru a basu. Neumětelským způsobem jsem zpracoval nápady, co jsem měl v hlavě. Před tím jsem se dva měsíce nemohl hýbat a jen jsem si četl.
* LN Co jste četl?
Úplnou mimózu, Eragona od Christophera Paoliniho, o dračích jezdcích. Nikdy mě fantasy nezajímala. Ale ponořil jsem se do světa, který mě nepustil ven.
* LN Na nové desce skutečně je jedna skladba žánru fantasy, nebo spíš sci-fi. Píše se rok 2031, oškliví lidé jsou za mřížemi a světu vládnou vizážisti. Četba v nemoci se tedy dostala i na album?
Text je ovšem od basisty Mardoši. Podle mě nejdrsnější, který kdy napsal. Tenhle jemný, křehký člověk najednou přirovnává vizážisty k fašistům. Ale od Mardoši je to pochopitelné. Nesleduje trendy, nikdy si na sebe nic nekoupil. Šatí ho maminka.
* LN Přitom jedna z vašich show vznikla ve spolupráci s oděvní značkou a jako málokdo si dáváte záležet na fotografiích. Jak je to tedy?
Rád se dívám na pěkně oblečené lidi, v tom se lišíme. A design a vizualita jsou pro nás jako kapelu důležité. Salim Issa, náš dvorní fotograf, je můj spolužák ze střední umělecké školy a postupem času se stal jedním z předních módních fotografů.
* LN Jste studovaný výtvarník. Vnímáte Tata Bojs jako v jádru spolek dvou kamarádů z dětství, nebo cosi jako konceptuální dílo?
Ten koncept tam je od začátků, kdy to celé bylo všelijak ušmudlané, ale už tehdy jsme tak přemýšleli. Někdy, jako v případě Nanoalba, stojí koncept už na počátku, to se o Ležaté osmičce říct nedá.
Vždycky pro nás bylo důležité mít linku, na které se dá stavět. Tohle mě naučila škola. Nemohli jsme dělat věci bezmyšlenkovitě, jen podle pocitu. Nejvíc je zajímalo, proč to děláme.
* LN Co byste jim pověděl o Ležaté osmičce?
Zkoušíme pracovat s principem opakování, znovu zní na desce francouzština a hlášky z našich oblíbených filmů. Zároveň je tu písnička s jediným sloganem: Nebudeme se opakovat. Jako sloka i refrén. Fungujeme třiadvacet let bez přestávky. Co je tedy poznávací znak kapely a co už je jen opakování?
Taky nám přišlo dobré mít poprvé v názvu desky číslovku. Je pro nás osudová - začali jsme v osmé třídě, v roce 1988. Dohromady máme v kapele osm dětí. Je to osmá řadová deska. Stačilo tu osmičku položit, je v tom zacyklení, neukončený proces.
* LN Kam jste vyšli z té situace, kdy se chcete opakovat, řekněme, neopakovatelně?
Vždycky jsme používali hlášky z filmů jako glosy ke svým písničkám. Tentokrát jsme si řekli, že použijeme reálný život. Dali jsme Mardošově sedmnáctileté sestřenici diktafon, aby udělala anketu mezi spolužačkami. Dostaly čtyři otázky na téma apokalypsy a konce světa.
* LN Na to pochmurné téma vás přivedla četba fantasy literatury, když jste se nemohl hýbat?
Možná že ano. Ale konec světa je přece aktuální téma. My ho samozřejmě popisujeme s ironií a nadsázkou. Bylo zajímavé slyšet, co se těm holkám honí hlavou. Jedna řekla, že kdyby byl zítra konec světa, vybrala by všechny peníze a šla nakupovat. Jiná řekla, že všichni postižení nás zdravé zajmou.
Téma konce světa je na desce ve dvou písničkách. Mardošův pohled na lidstvo je, že jsme jen takové demáče, zkušební nahrávky. Že pánbůh vytvořil nejprve takový předobraz a po nás přijde ten skutečný výrobek. Líbil se mi jeho dvojřádek: Na počátku bylo slovo / a na konci světa / bude to už celá věta.
* LN Tak to bych čekal od nějaké kapely stylu emo. Bavili jste se s Mardošou, co byste v případě konce světa dělali vy?
Já bych nešel nakupovat, asi bych se snažil strávit úplně normální den. Pokud to ti Mayové vypočetli správně, tak mi přijde fascinující v takové době žít. Na té obrovské časové ploše, zrovna já jsem se narodil do doby, kdy v mém středním věku, rozpuku tvůrčích sil a plození dětí, přijde koncovka.
* LN Nepotvrzuje to nakonec, že havárie na motocyklu mění rockové hudebníky v mysticky založené bytosti?
Vždyť to musíte cítit taky. Vzniká množství filmů a videoklipů, které tohle zobrazují. Poslední klip francouzské kapely Justice nebo film Larse von Triera. Uvědomuju si, že po čtyřleté přestávce se od nás čeká netypické album. Některé legrační písničky propadly sítem. Třeba ta s Mardošovým kratičkým textem: Čechy, chi chi chi.
