Ceny Apollo a Vinyla už jsou rozdány s vědomím toho, že vítězům slávu nepřinesou. Naše společnost pořád není natolik kulturně vzdělaná, aby ji zajímal hudební výběr poměrně úzké skupinky hudebních kritiků a insiderů. Masa se vždy bude chtít především bavit. Řady posluchačů tesknících písničkářů jsou tu značně tenké a nějaká soška je (bohužel?) nerozšíří.
A tak zatímco v Británii vítězům Mercury Prize stoupá hodnota na trhu, u nás se Apollo a Vinyla předává roky v téměř komorní atmosféře několika desítek známých a přátel.
Povinný potlesk pro Anděly
Mnohem většího zájmu veřejnosti se tradičně dostává Cenám Anděl. Ty už jsou s námi téměř třicet let a za tu dobu se nesčetněkrát měnily. Názvem počínaje, kategoriemi konče. Právě díky těmto zmatkům, minimálnímu přínosu pro samotnou hudební scénu a fokusu na vyprázdněnou nablýskanou show vznikla jako odpověď výše zmíněná hudební ocenění i vlny kritiky.
Jenže poslední roky se na hudební scéně programově věří, že se Andělé konečně ubírají správnou cestou. Cenám se změnila vlastnická struktura, měnilo se i složení Akademie. Většina mediálních výstupů o Andělech v klíčových médiích působí dojmem PR textů, jejichž jediný účel je ceny propagovat. A kdyby náhodou bylo málo novinářů, kteří jsou ochotní vychválit Anděly do nebe, tak si pochvalný text tradičně napíše do novin přímo člověk, který je zaštiťuje, nebo jeho podřízený. Přirovnáním ke slavným Grammy to pak v tisku jenom lítá.
Na letošních Grammy se objevila i Michelle Obamová a tamní vystoupení vynikají už roky především nečekanými hudebními fúzemi a zážitky. Vrcholem “našich Grammy” pár let zpátky byla například odrecitovaná odrhovačka Xindla X oděného do “svátečních” džín a trička. Vážně tohle stavíme vedle sebe?
“Kdo má chuť, ať si to užije a hlasuje totálně, jak chce.”
Atmosféru kolektivní povinné spokojenosti s novým směřováním Andělů letos narušilo několik respektovaných hudebních publicistů. “Happening” nenápadně odstartoval Pavel Klusák, když na svém facebookovém profilu zveřejnil své přihlašovací údaje do hlasování Cen Anděl. “Nejsem členem Akademie, nechci, nezabývám se jí v dobrém ani ve zlém. Naposledy před týdnem mi někdo odtamtud potvrzoval, že jejich vytrvalé nabízení, abych hlasoval, už ustane, /ale neustalo/,” napsal na svůj profil společně s výzvou, ať někdo hlasuje za něj.
Připojili se k němu Miloš Hroch a Jiří Špičák, oba mladí respektovaní publicisté z Radia Wave. Poděkovali za inspiraci a taky věnovali své hlasy libovolným recesistům.
Anděly nešetřil ani Karel Veselý ve svém textu pro Aktuálně.cz. Anděly označil za toporné ceny, hlavní nominace jsou podle něj v hledání něčeho zajímavého zoufalé.
Nabízí se tedy otázka: Pokud se elita hudební publicistiky od Cen Anděl distancuje, kdo jsou členové Akademie?
Akademici bez pravidel
Jsou jimi nejen (ti zbývající) publicisté, ale také dramaturgové, producenti a muzikanti. Neoficiálně také například majitelé hudebních časopisů nebo tuzemský koordinátor Eurovize. Jsou tohle lidi, jejichž hlasů by si nominovaní měli vážit? V obecné rovině to problém není.
“Hudební profesionálové” různých profesí tvoří i Akademii originálních Cen Grammy. Tamní Akademie má ale jasně stanovená pravidla, podle kterých se muzikant nebo kdokoli jiný může jejím členem stát. Členů jsou tisíce. A pokud má někdo pocit, že do Akademie patří, se záštitou dvou stávajících členů se do ní může přihlásit.
Jaká jsou pravidla pro členy České hudební akademie? Zdaleka ne tak transparentní. Transparentní je pouze seznam členů, který je k nalezení přímo na stránkách Cen Anděl. Pořadatel jmenuje radu, rada jmenuje členy.
I naprostého hudebního laika ale může zarazit seznam hlasujících umělců. Jak to, že chybí interpreti, kteří v minulosti dostali nejvíc Andělů napříč kategoriemi? Dan Bárta, Richard Krajčo, Lucie Bílá. Ani jedno z těchto jmen není podle oficiálních zdrojů součástí Akademie.
Oproti tomu třeba Mandrage, kteří letos získali několik nominací, mají v Akademii jak člena kapely, tak manažerku. Letos nominovaného Miroslava Žbirku si Honza Vedral (předseda Rady ČHA) podle svých slov před minulým ročníkem na rok přizval přímo do Rady české hudební akademie. Ne snad, že by Meky, kapela Lucie nebo Monkey Business nedostali hlasy, kdyby nefigurovali v Akademii. Přesto zrovna jejich přítomnost v klubu akademiků na úkor jiných zmenšuje náš už tak dost malý hudební rybníček a částečně vysvětluje, proč se jména v nominacích zkostnatěle opakují.
Ani žánrové ceny na tom se systémem hlasování mezi starými známými nejsou o moc lépe. Pokud může být garantem kategorie šéfredaktor přisprostlého časopisu s hudební tématikou, kde jsou rubriky jako “příběhy psané srdcem a pérem” a články o šíři vaginy Pamely Anderson, tak to jen naznačuje, že zásoby kvalitních publicistů nejsou bezedné. Garanti kategorií také rozhodují o tom, kdo v nich bude hlasovat. A jsou tu i tací, kteří se nebojí nezařadit do hlasování konkurenční médium jen proto, že v minulosti publikovalo názor, který nekoreloval s činností daného garanta.
Co za tím vším stojí? Špatný úmysl Rady ČHA? To těžko. Spíš lenost hledat osobnosti, když je pohodlnější obklopit se kamarády.
Až se budou letos vyhlašovat Ceny Anděl, budou se rozdávat ocenění od řady lidí, jejichž hlas má neoddiskutovatelnou hodnotu. Ale bohužel také od těch, jejichž hlavním kritériem pro činnost v Akademii je pouze dostatečná dávka servility nebo zásluhy z devadesátých let.
A mimochodem. Velmi pravděpodobně si nějakého Anděla 5. března v pražském Foru Karlín v hlavní kategorii odnese kapela Lucie. 30 let po vrcholu kariéry. Tak příjemnou zábavu a R.I.P. současný český pope.
