Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Gogol smutně plakal v koutku. Nový Revizor to přehnal s nápady

Kultura

  16:00
PRAHA - Gogolův Revizor je báječná hra, jako by ji autor dopsal včera. Bavil se u ní car Mikuláš stejně jako my dnes. David Drábek, který ho nově nastudoval v Městských divadlech pražských, ovšem nabyl dojmu, že ve vtipnosti dokáže Gogola trumfnout, a tak ho různě vyšperkoval. Výsledek není moc oslňující a pramálo drží pohromadě.

Hejtmanka s hejtmanem. Pavla Tomicová a Václav Kopta v inscenaci Davida Drábka. foto: MDP - Patrik Borecký

Ten, kdo zná Drábkovy režie, určitě nečekal, že se mu dostane pietního nastudování Gogolovy hry. Ale to by snad ani nikdo nežádal, úpravy, dekompozice jsou dávno legitimní režijní postupy, měla by však vzniknout nová kvalita a to je v případě této inscenace sporné. David Drábek v sobě spojuje režiséra a dramatického autora a často i dramaturga. Jako autor bývá originální a nejlepší je, když mu jeho texty inscenují jiní režiséři, jeho Akvabely v režii Vladimíra Morávka byly skutečně výborné. Je-li jako tvůrce trojjediný, nechá se unášet vlastními nápady bez korektivu. V posledních letech se kromě vlastní tvorby vrhá na klasické autory, do kterých hojně vkládá svůj humor a nápady a ne vždy se to s příslušným autorem snese.

RECENZE: Zemský ráj to na pohled? Spíše ne, divadlo daleko nedohlédlo

A to je i případ Gogolova Revizora, který nic takového nepotřebuje, a zvlášť ne obtahování silnou linkou. Ono to na první pohled vypadá svůdně, zdůraznit Gogolovo komično ještě dalším šklebem, jenže i tady platí, že méně je více. Autorovy perfektně vystavěné a vypointované situace se pod takovým náporem totiž začnou rozpadat do pouhých komediálních kreací, někdy vtipných, jindy křečovitých a dětinských. A pak ještě režie do hry vkládá jakési temně existenciální náznaky o povaze moci, jež korumpuje, o intoleranci a dalších nehezkých vlastnostech dnešní společnosti. Nechybí ani odkazy na rasovou nesnášenlivost. Ty se zhmotňují v postavě černého Puškinova předka, který v úvodu mele nesrozumitelnou francouzštinou a pak se nasupeně porůznu zjevuje, mávaje psacím brkem. Jako apel na xenofoby má zřejmě vyznít i postava kupce, zde Číňana s copánkem, o kterém se mluví opovržlivě jako o „žluťákovi“.

Z Bobčinského je Bobčinská

Režisér o nápady nouzi nemá, ale to může být i kontraproduktivní, například neznámo proč učinil z Bobčinského ženu – Nastasju Filipovnu Bobčinskou (Evelyn Pacoláková), kterou marně miluje Dobčinskij (Viktor Dvořák). A ona mu uteče s Chlestakovovým sluhou Osipem (Radim Kalvoda). A Dobčinskij kvílí: „Nastasjo Filipovno, vraťte se,“ což má být zřejmě narážka na jinou klasiku – Dostojevského Idiota. Tím ovšem Drábek zcela zrušil komický účin proslulé dvojice maloměstských tichošlápků a žalobníčků. A takových připomínek a pop odkazů (Antone, Antone, to to vzalo obrat, hejtmanka oblečená jako Marfuša z Mrazíka) je tu spousta. Další nesmysl je cosi jako „stěna pravdy“, na níž jsou navěšené různé artefakty – fotografie ze známé inscenace Revizora v Činoherním klubu, portrét Gogola, Putin na svatém obrázku. A kdo se k ní přiblíží, začne mluvit pravdu, třeba jako školní inspektor, který se přizná, že obcuje se sobicí. Tohle je prostě Drábkův bláznivě vykloubený humor, který ale tady působí úplně cizorodě. A potom, Gogolovy postavy přece vůbec nepotřebují další ilustrativní vysvětlování, že jsou lháři a hňupové.

Drábkovy variace neberou konce. V první scéně se městští šizuňkové před příjezdem revizora scházejí na zamrzlém rybníce, aby je nebylo slyšet, kde pod ledem je vidět mrtvoly jejich obětí. Odtud pak se vinou další asociace, neboť Rusko je zemí sněhu a ledu a samoděržaví navždy. Tančí tu sněhulák, krmí se papundeklový medvěd. Ovšem když režie do Gogolova textu nezasahuje a vede herce tak, aby situace svými naturely přirozeně rozvíjeli, účinek se dostavuje. Je to třeba dialog hejtmana (Václav Kopta) a jeho manželky (Pavla Tomicová), poté co Chlestakov požádal o ruku jejich dcery a prchnul. Malují si skvělou budoucnost v Petrohradě a hloupost z nich odkapává, což oba herci hrají přímo rozkošně.

Hlávky zelí coby ňadra

Ona je vůbec inscenace po herecké stránce dobrá. Pavla Tomicová je pro roli hejtmanky jako stvořená, třeba její scéna s dcerou (Eva Leinweberová) je nádherný komediální výstup, kde připsané koniny ani nevadí (koudel na hlavě, hlávky zelí coby ňadra, vosí hnízdo jako prostředek ke zvětšení rtů), neboť jde o uzavřenou situaci postavenou na dryáčnickém komediantství a Tomicová je živel, jehož energie celou inscenací prosakuje. Také Václav Kopta jako hejtman jednoduchými prostředky vystihuje polohu důležitého blba. Tomáš Havlínek jako Chlestakov rozparáděný snadným úspěchem sází na excentrické pojetí, které mu vychází, už ve své prvním výstupu z hladu rozkouše rám obrazu se zátiším s poživatinami. I další menažérie ožívá v celkem přesných charakteristikách (Tomáš Milostný, Pavel Juřica, Oldřich Vízner a jiní).

Drábkův Revizor se na premiéře divákům líbil, bavili se a dá se čekat, že inscenace bude po jeho Kanibalkách dalším divácky úspěšným titulem divadla. A Gogol? Inu, smutně plakal v koutku.

N. V. Gogol: Revizor

Překlad: Zdeněk Mahler

Režie: David Drábek

Dramaturgie: Markéta Bidlasová

Scéna: Marek Zákostelecký

Kostýmy: Alexandra Grusková

Hudba: Darek Král

Městská divadla pražská, premiéra 27.4.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!