Filmy natočené ve 3D se rychle okoukaly. K obrazu přidaná třetí dimenze nezaručuje vyšší návštěvnost (kinařům však umožňuje vybírat vyšší vstupné), pokud z filmu zase zmizí, dílo většinou neutrpí žádnou velkou škodu.
V jednom se ale 3D formát osvědčuje. Je-li potřeba co nejpřesvědčivěji zobrazit - nic. Obraz voru s trosečníkem Pi, ztraceného na nedozírné a nehybné vodní pláni v jinak sporném filmu Anga Leeho, získává díky třetí dimenzi sílu, jež by pro něj v klasickém zobrazení byla asi nedosažitelná.
Ještě daleko působivější nic ukazuje Cuarón v Gravitaci, nic mezihvězdné, nekonečné. Kosmická prázdnota, jíž putují hrdinové filmu, možná ale není tak prázdná. Cuarónův vesmír je chladné, zrádné, nebezpečné místo, jež dá člověku pocítit jeho titěrnost, než ho zabije. Zároveň to ale není ten "vesmír, kde vás nikdo neuslyší křičet", z pověstného sloganu k prvnímu Vetřelci. Jako kdyby v něm cosi či kdosi naslouchal. V jeho tichu pak člověk může zřetelněji uslyšet vlastní hlas.
GravitaceUSA/UK, 2013 |
Premiéra Gravitace letos patřila k těm nejočekávanějším, po uvedení na festivalu v Benátkách zazněly ohlasy až extatické. Cuarónovi a jeho spolupracovníkům, z nichž si zaslouží zvláštní uznání kameraman Emmanuel Lubezki, jako kdyby se podařilo splnit dva zdánlivě protichůdné úkoly - natočit spektakulární a strhující podívanou, která je zároveň i uměním. Tenhle druh nadějí k mexickému režisérovi vlastně patří. Do širšího povědomí se sice dostal díky produkčně skromné road movie Y Tu Mama Tambien, dopracoval se ale statusu tvůrce inteligentních a formálně zajímavých velkofilmů, jako byl Harry Potter a vězeň z Azkabanu nebo dystopie Potomci lidí.
Příběh Gravitace je velice jednoduchý. Dva američtí astronauti - vědkyně Ryan Stoneová (Sandra Bullocková) a technik Matt Kowalski (George Clooney) - zažijí při výstupu do volného prostoru nehodu, při které je Ryan odražena do kosmických dálav, musí se vrátit na domovskou stanici, ale ani tam cesta nekončí. Boj o přežití na nebi zároveň hrdinku vede k tomu, aby nově nahlédla svůj život na zemi a nějakým způsobem se vyrovnala se ztrátou, kterou v něm utrpěla.
Promyšlená kompozice, síla a přesvědčivost obrazu
Nejvíce vynášená je na Gravitaci vizuální stránka filmu - právem. Od prvního záběru je ohromující, taky je to záběr za všechny peníze, nepřerušený po dlouhé minuty, během nichž se v kosmickém prostoru odehrává balet lidí ve skafandrech, přilétajících a mizejících objektů. To vše ve zcela přesvědčivě ztvárněném stavu beztíže. Samozřejmě že je to dílo digitálních technologií, takže se nedá mluvit o mistrném ovládání kamery a organizaci dění před ní. O velice promyšlené a invenční kompozici a imaginaci ale nepochybně. Nepřerušenost toho záběru navíc není samoúčelná předváděčka řemeslných schopností všech zúčastněných. Je velice vtahující, díky té jednotě pohledu se divák může cítit jako bezprostřední pozorovatel komplikovaného dění. Podobnou sílu a přesvědčivost si obrazy Cuarónova filmu uchovávají i dál - ve scénách putování osamělých lidí prázdným nekonečnem, pokusů o únik v záchranném modulu, v opuštěných vesmírných stanicích...
Herci, již jsou ve většině záběrů přítomni jako digitálně překopírované obličeje za sklem digitálních skafandrů, na sebe v tom spektáklu nekonečna mohou těžko upozornit. Bullockové i Clooneymu se to ale daří. Díky nim se z Gravitace stává drama i měřítkem ohromujících obrazů a intimně znějících hlasů, slov, dechu. Kdybych někdy měl uvíznout v kosmu, ať mě přes vysílačku uklidňuje George Clooney, prosím.
Tou oslnivou formou se v Gravitaci vypráví jednoduché a docela tradiční drama přežití, v němž hrdinové (předevšímhrdinka) putují od krize ke krizi. Trochu problematickým se film stává ve chvílích, kdy jaksi zduchovní - jistě, vyjádřit nějakým jednoduchým způsobem ty nejniternější věci je hodně obtížné. Stejně se ale Cuarónův film párkrát dostane přinejmenším hodně blízko ke hraně, pokud ne rovnou za ni. Hudba Stevena Price, který knoflík hlasitosti dokáže vytočit hodně doprava, v těch momentech taky zrovna nepomáhá. A ta poslední ze smrtonosných pastí na hlavní postavu je ve filmu zjevně navíc (jakkoliv je její symbolický význam zřetelný). Vzpomínka na úžasem pokleslou čelist z kosmu, jejž Cuarón vytvořil, ale tyhle méně oslnivé projevy lidského faktoru z paměti snadno vytlačí.
