V současnosti probíhá veřejná debata o tom, že někteří Češi po skončení války nebyli žádní beránci a Němcům odpláceli často velmi brutální mincí. Objevují se další a další důkazy masakrů a násilí na odsouvaném etniku. Herzův snímek, který z jedné takové epizody vychází, jistě vzbudí řadu odmítavých reakcí. To ale nic nezmění na tom, že film na takové téma jsme zoufale potřebovali – a že Habermannův film je výtečný, nehledě na téma.
Habermannův mlýn je trefné jméno: ve snímku s množstvím postav se pohybují role více i méně hlavní, tu kruciální však skutečně nese titulní podnik na severu Moravy, ve kterém se před divákovýma očima odehrají léta 1937 až 1945 a kde lidské hemžení vyeskaluje ke krutým koncům. Dva roky před začátkem války si do něj německý majitel Habermann přivede manželku Janu. Po anšlusu místo zabere SS s velitelem Koslowským, který dá majiteli jasně najevo, kdo teď bude na mlýně pánem.
Film nemá silný centrální příběh; lze jej shrnout snad jen jako neúprosně se stahující smyčku událostí, okolností a činů, v níž neuvízne jen málokdo. Namísto klenutého děje Herzův snímek stojí na mozaice lidských charakterů a jejich chování v extrémních podmínkách.
Právě v pečlivě odstupňované psychologii různých typů a přístupů je Habermannův mlýn nejsilnější. Je tu sám Habermann – realista a pragmatik, který doufá, že dokáže být zadobře se všemi. Jeho lesník Březina, který má všechny dobře přečtené a radši se drží stranou. Mlynářův bratr Hans, jehož válka vyléčí z idealismu. A celá galerie Čecháčků pokřivených pokaždé jinak: jeden tahá za nitky ze všech stran, druhý je zbabělec, třetí svou lehkomyslností ohrozí ostatní...
Krácení na nesprávném místě
Většina postav je načrtnutá pouhými dvěma třemi tahy – a přesto jsou vystižené přesně a plasticky. Více prostoru by jim nicméně prospělo. U filmů bývá zvykem žehrat na zdlouhavost a přepálenou stopáž, ale Habermannův mlýn by si zasloužil být delší než úsporných 104 minut. Někdy se tu zkracuje až příliš: třeba figurka laskavého rudoarmějce určitě měla i jinou funkci než přikrýt Janu kabátem. Za určité šetření lze považovat i to, že postavy jsou obsazené po typu: když slizký konjunkturalista, tak Jan Hrušínský, když bodrý starosta, tak Andrej Hryc, Karel Roden jako do sebe uzavřený chlapák...
Dlužno však říci, že všichni hrají ve výtečné souhře. Zvláštní uznání patří Benu Beckerovi, který lidskou bestii Koslowského trefil bez démonizování a psychopatizování.
Peníze česko-německo-rakouské koprodukce jsou na plátně takzvaně vidět. Herz si mohl dovolit nádherné interiéry, krásné kostýmy i velké davové scény. To vše na plátně zkušeně "prodává" kameraman Alexander Šurkala: úchvatná je například scéna svatebního reje, již natočil v jednom záběru.
Habermannův mlýnČR 2010 |
Největší překvapení a uměleckou kvalitu filmu však představuje Herzova režie. Šestasedmdesátiletý autor filmů jako Spalovač mrtvol nebo Petrolejové lampy od konce 70. let stagnoval a od roku 1996 pro kina netočil vůbec. Vrátil se do nich loňským hororem T.M.A., který byl šetrně řečeno nepovedený. V Habermannově mlýně však Herz exceluje – a to ve výstupech komorních i rozmáchlých. Nikde to není vidět lépe než v srdci snímku spočívajícím v sérii scén gradujících od rozhovoru Habermanna s Koslowským k hromadné popravě. První je skvělá, druhá ještě lepší, třetí... – režisér film rozjede jako lokomotivu, z níž se nedá vyskočit.
Část tuzemského publika bude mít s Habermannovým mlýnem problém proto, že z něj Češi vycházejí jako národ nazdárků, kteří se o sebe bez pevné německé ruky nedokážou postarat. Jiný problém leží v tom, že Herzův film – stejně jako knižní předloha Josefa Urbana – vychází ze skutečných událostí, které se podle pamětníků udály jinak. Režisér se brání alibistickým titulkem o "podobnosti čistě náhodné", vlastní jména se však změnit neobtěžoval.
To však nic nemění na drtivé katarzi, již za sebou Habermannův mlýn zanechává. Možná se věci neodehrály takhle, ale děly se podobně. Detaily jako to mučení na mlýnském kole by si dnes těžko někdo vymyslel. Byl nejvyšší čas, abychom i takové ozvuky konce války viděli na plátně.
