Oceněná Zelená kniha je americký snímek, jehož finále se odehrává o Vánocích. Z toho plynou jisté nevyhnutelné danosti jako přítomnost laskavého humoru, smířlivého poselství a morálního ponaučení.
  |
Jak je na začátku filmu uvedeno, je inspirován skutečnými událostmi – ty se přihodily před více než půlstoletím tatínkovi scenáristy, producenta a herce Nicka Vallelongy. Italoameričan Tony Vallelonga, zvaný Tony Lip, pracoval začátkem 60. let jako vyhazovač v newyorském nočním klubu Copacabana. Nucenou přestávku vtomto zaměstnání mu vyplnila nezvyklá brigáda – jako řidiče a pobočníka si jej vybral geniální černošský pianista Don Shirley, který se svým triem vyrazil na turné po jižních státech USA. V době vášnivě uplatňované segregace k tomu potřeboval dobrého bodyguarda a také titulní Zelenou knihu – průvodce pro movitější černé občany, kteří hodlali cestovat po Jihu a potřebovali vědět, z kterých hotelů či restaurací je nevyhodí.
Don Shirley byl rozhodně pozoruhodná osobnost – syn jamajských přistěhovalců projevoval hudební talent od útlého věku a navzdory stereotypním očekáváním přitom netíhl k obvyklé „černé“ hudbě – miloval klasické evropské skladatele a ještě jako dítě absolvoval studium na konzervatoři v Leningradě (!). Tvořil vlastní skladby, hrál s prestižními tělesy, ale jako černoch nezapadal do obvyklé představy koncertního umělce – a to se ukázalo jako nepřekonatelná překážka v kariéře. Načas dokonce s hudbou přestal, vystudoval psychologii a krátce provozoval i praxi. Posléze přijal očekávanou roli a věnoval se jazzu – s relativním úspěchem, ale nikdy se skutečnou láskou. Nakonec si vytvořil vlastní styl, fúzi populární a klasické hudby. Jeho život bezpochyby dává námět pro pozoruhodný film, na ten si však musíme ještě počkat. Zelená kniha líčí jen krátký časový úsek onoho jižanského turné – pro filmové účely dokonce smrsknutého zr oku a půl na dva měsíce.
Tatínkovi s láskou
Ve snímku Zelená kniha se dočkáme lecčeho, ale nikdy to není překvapení: na začátku každé scény už známe její konec a totéž platí o celém filmu. Hudebník se na Jihu podle předpokladů setkává s donebevolající rasovou diskriminací různého stupně. Jeho řidič se během turné mění z burana a rasisty, který na začátku filmu doma vyhodil skleničky, ze kterých se napili dva černí řemeslníci, v oduševnělého člověka a skutečného Donova přítele. Don, na počátku překultivovaný a odtažitý, naopak díky Tonymu získá kontakt s reálným světem, naučí se jíst rukama kuře z KFC a přijde na chuť hudbě Little Richarda. Osvobodí se ze zajetí své výlučnosti a nakonec si radostně zahraje s kapelou v černošském klubu. A když turné na Štědrý den skončí, můžeme hádat, kdo asi přijde na večeři do Tonyho srdečné italoamerické domácnosti.
‚Vraťte Zlaté glóby!‘ Režisér snímku Green Book ukazoval penis a scenárista nadával muslimům |
Nick Vallelonga film o svém otci (který se posléze stal hercem a zahrál si v Kmotrovi či v Mafiánech) pojal skutečně jako rodinný projekt: jeho bratr Frank hraje Tonyho bratra Rudyho, zatímco skutečný Rudy hraje svého (a Tonyho) otce. Sám scenárista Nick Vallelonga si zahrál bosse z podsvětí. Samozřejmě že takové „domácí video“ neukáže předka v nijak špatném světle: pod drsnou slupkou je to nevinný šibal, manželce oddaný dobrák a lidumil. O Shirleym se alespoň dozvíme, že měl na turné podivný náhodný homosexuální styk (přičemž on sám se nikdy k homosexualitě nepřiznal).
Schematickému a staromódně pojatému příběhu dodávají život oba hlavní představitelé. Viggo Mortensen, jehož předkové pocházejí z Dánska, se do hřmotného Italoameričana převtělil dost přesvědčivě – je ovšem otázka, zda je dnes taková proměna politicky vůbec v pořádku...
