Hudební scéna se rozdrobila. Její význam se ale nezmenšuje, tvrdí Pavel Kučera, zakladatel cen Apollo

Lidovky.cz: Někteří by možná poznamenali, že Apollo  je pojem jen ve skupince lidí, kteří se u nás věnují hudební publicistice. Roste povědomí o Apollu?
Vůbec největší mediální poprask spustil první ročník Apolla. K tomu se tehdy na TV Nova dokonce vyjadřoval Michal David. Jinak je ale podle mě zájem o Apollo mezi médii stabilní. O výsledcích pravidelně informuje ČTK, a následně největší zpravodajské servery jako iDnes nebo Aktualne. Tamní redaktoři pak často s vítězem udělají i rozhovor.

Nestává se mi, že bych při setkávání s lidmi narážel na to, že by cenu Apollo neznali. Pamatuješ si, kdo vyhrál loni?

Lidovky.cz: Utkvěli mi Please The Trees, ale ti nevyhráli loni...
No vidíš, loni to vyhrál dné. Čili povědomí o ceně je asi dobré, ale to, kdo byl posledním vítězem, už možná lidi v hlavě neudrží. Ale to je asi stejné u většiny cen.

Lidovky.cz: Je pravda, že o dném bylo loni hodně slyšet. Ty sám jsi hudebním publicistou, jak dlouho se na tom poli pohybuješ?
Samotnému psaní od roku 2000, ještě předtím jsem ale byl hudební dramaturg jednoho regionálního rádia.

Lidovky.cz: To je skoro 20 let. Jak se hudební publicistika změnila?
Publicistika se vyvíjí a vede si dobře, je dost lidí, kteří mají zájem o hudbu, chtějí o ní psát a jde jim to. Hudební média se ale dramaticky změnila s tím, že dnes už není potřeba si přečíst recenzi na album, protože si ho jednoduše pustíš na Spotify. Nemusíš kvůli novým deskám ani chodit do obchodu. 

Hudební publicistka je ale pořád důležitá jako jakýsi filtr, protože dnes jsme hudbou doslova zahlcení. Vyplatí se najít si několik svých oblíbených hudebních publicistů, kteří mají čas sledovat nové trendy v dané oblasti, a těm věřit. “Líbí se to Karlovi Veselému nebo Pavlovi Turkovi? Ok, tak to zkusím,” tak to funguje.

Chybí tu ale podle mě velký tištěný barevný hudební časopis, který by měl pozici, jakou míval v 90. letech Rock & Pop a v nultých letech časopis Filter. Hudební časopisy samozřejmě pořád existují, máme tabletový Headliner, tištěný Fullmoon, i Rock & Pop pořád existuje. Ale žádný z nich podle mě už dnes nemá sílu reálně vytvářet trendy. Ale tahle situace je stejná v tištěných médiích obecně, a souvisí to s tím, jak je změnil internet a sociální média.

Cena Apollo

Pro mě osobně jsou Ceny Apollo hudební médium. Můžeš to vnímat jako platformu osmdesáti lidí v široké porotě, kteří se rozhodnou napsat každý rok příběh sedmi alb.

Lidovky.cz: Informace o hudbě se v podstatě rozsypaly mezi několik žánrových médií s různou kvalitou. Dnes už psát pro hudební časopis není taková prestiž jako dřív?
Dnes už není skoro pro nikoho problém přečíst si online britské NME (přední britské masové hudební médium, pozn. redakce) nebo americký Pitchfork a mít informace z první ruky. To ještě před pár lety nešlo. A pak je tu samozřejmě velká skupina lidí, který hudební časopis k životu nepotřebují vůbec. Mimochodem tištěná verze NME bude podle aktuálních zpráv končit.

Lidovky.cz: Ve velkých online médiích v Česku se hudba navíc dnes často upozaďuje z jednoduchého důvodu - pohled na počítadla čtenosti. Klesá o hudbu zájem?
V 90. letech byl u nás po nové hudbě velký hlad. Najednou jsme mohli poslouchat, co jsme chtěli, chodilo se na koncerty a všichni se pyšnili tím, jakou poslouchají hudbu. Co posloucháš, byla otázka společenského statutu. To už dnes tolik neplatí. Hudební scéna se rozdrobila a jednu velkou nahradilo několik menších. Počet lidí, kteří hudbou žijí, ale neklesl. Možná právě naopak.

Lidovky.cz: Je hudebně pestré i Apollo?
Hip hop se v Apollu potkává s jazzem a folkem vedle rocku. V nominacích jsou kapely, co hrají týden i s cestou, vedle někoho, kdo hraje dvacet let.

 Mladým kapelám může samozřejmě prospět, objevit se ve společnosti J.A.R, Lenky Dusilové nebo Tata Bojs, může to pro ně znamenat rozšíření publika. Pro starší kapely zase může mít význam být viděni ve společnosti mladých, progresivních, kteří představují budoucnost, což znamená, že se s nimi ještě počítá.

Mně se navíc líbí, že v Apollu nemáme žádné žánrové ani genderové kategorie ve smyslu zpěvák nebo zpěvačka roku. Rozdělení na muže a ženy mi dává smysl v atletice, ale ne v umění.

Lidovky.cz: Složení úzké poroty vypadá jako zaběhlé ve starých kolejích. Omlazujete porotu?
Ano, sledujeme, kdo třeba psát přestal a naopak mladé, kteří o hudbě dobře píšou. Letos opět oslovím úzkou porotu, aby doporučila, o koho bychom rozšířili její řady. Pokud je někdo nový, výrazný, tak by ho deset lidí z poroty mělo zaregistrovat.

Lidovky.cz: Na vyhlášení ceny Apollo je také stále možné si koupit lístek, je tedy přístupné všem. Co dalšího ceremoniál charakterizuje?
Nechtěl bych Apollo dělat jednou jako velkou akci za strašné peníze. Nechci, aby se tyhle ceny staly přívěškem velké show. Udílení cen je v podstatě druhořadé, o to nám nejde.

Dné přebírá cenu Apollo.

Jde pouze o vítěze. Původně jsme dokonce uvažovali o tom, že vyhlášení ani dělat nebudeme, že jen oznámíme vítěze skrze média. Ale samozřejmě se dotyční lidé chtějí potkat, probrat to, užít si radost a emoce na pódiu. Není ale cílem dělat mejdan za miliony, kdy se ve finále musíš přizpůsobit partnerům, sponzorům a prime timu. A mít tam lidi, co s tím nemají co dočinění a zasloužilé muzikanti, které zvednou sledovanost. My chceme na pódiu sedm nominovaných a loňského vítěze, který předá cenu. Žádnou přehlídku zasloužilých medvědů.