Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Hybnerová: Otočila jsem o 180 stupňů, opustila jsem intelektuální divadlo

Kultura

  7:00
PRAHA - Román pro muže patří mezi ty lepší z adaptací próz Michala Viewegha. Vidět ho se vyplatí už jen kvůli skvělému výkonu Vandy Hybnerové v roli nesebevědomé Anety.

pátek 17.9. Vanda Hybnerová po rozhovoru v kavárně Lucerny. Herečka ale i fotografka, sama mě přesvědčila ať to s ní ještě zkusím - neměl jsem energii, nápad ani vůli. foto: Jindřich Mynařík, Lidové noviny

Co jste na Román pro muže říkala jako divák?

Potěšilo mě, že je v něm cítit rukopis režiséra: že se mladý režisér jako Tomáš Bařina dokázal prosadit i přes tak veliké mocniny jako je autor scénáře Michal Viewegh nebo představitel hlavní mužské role Miroslav Donutil. Není to lidmi očekávaná komedie, je to vlastně strašně smutnej film.

Polovina filmu se odehrává v luxusním hotelu v Tatrách. Bylo natáčení tam tak idylické, jak to na plátně vypadá?

Bylo nechutně idylické. Bála jsem se, že z toho nemůže vyjít nic emotivního, protože my jsme v divadle zvyklí, že všechno dobré se musí rodit strašně těžce, a tady se nic takového nedělo. Bylo pro mě těžké udržet kontinuitu mé postavy Anety: nemám tak velkou filmovou zkušenost a tady jsem se necítila profesionálně úplně v kramflecích, když jsme točili napřeskáčku. Když jsem viděla výsledek, překvapilo mě, jak na sebe scény vážou a co dokáže střih udělat za obří změny.

Vždycky jste tíhla k "intelektuálnímu" divadlu. Nebála jste se jít do filmu, který napsal Michal Viewegh, jemuž intelektuálové nemůžou přijít na jméno?

Já teď zrovna intelektuální divadlo opouštím, protože odcházím z Divadla Komedie. Začínám pracovat v bulvárnějším stylu divadla. Otočila jsem o 180 stupňů a nelituju toho, protože komediální žánr miluju od dětství a teď jsem od něj měla v Komedii sedm let pauzu. Neodcházím z uměleckých důvodů, jsou v tom mezilidské trable. Když jsou lidi vedle sebe navzájem nekompromisní, tak to nedopadá dobře. Takže měním společenský vítr a Román pro muže do toho patří. Jsem do jisté míry solitér a po určité době potřebuju změnu, nějaké nové podněty a cíle.

Hrajete v něm ženu, která ani po čtyřicítce nezvládá vlastní život. V jednu chvíli dostanete na sjezdovce hysterický záchvat... To se nemohlo hrát snadno.

To byla právě komedie, řemeslo. Tuhle dvacetivteřinovou scénu jsme točili asi šestnáctkrát. Lezla jsem z toho po čtyřech, fyzicky jsem nemohla. A to pak nastupuje řemeslo, protože kdyby to člověk nějak emocionálně prožíval, tak umře. Dojímat se musí divák, já po skončení představení musím fungovat jako matka. Mojí rodinu nezajímá, že jsem právě jako Klára S. uřízla manželovi hlavu.

Jak vás Tomáš Bařina pro roli Anety oslovil?

Nerada chodím na castingy, protože si tam připadám jako na přijímačkách na DAMU a člověka tam obracejí jako sýr na pultě. Je to do jisté míry ponižující, často pak ani nedají vědět, jestli jsem prošla, nebo ne. V tomhle případě mi tu roli nabídli přímo. Jen jsme s Mirkem Donutilem natočili improvizované scény na dané téma. Myslím, že jsem tu roli dostala i proto, že jsem při kamerové zkoušce panu Donutilovi řekla, že je prase. (směje se)

Dívím se, že takových adresných nabídek nedostáváte víc. V českých filmech skoro nehrajete.

Teď mám ještě malou, ale krásnou roli ve filmu Piko Tomáše Řehořka, který má premiéru na podzim. Jestli Aneta byla zoufalá, tak tahle postava sedí na samotném dně lidství, taková stará vysmažená alkoholička. Tak ta mě taky bavila.

Hrála jste taky v krátkém filmu Martina Dudy Jsem větší a lepší, kde se hrané postavy setkávají s digitálně vytvořenou. Jak na to vzpomínáte?

Měli jsme tam takovou z lepenky smotanou kuličku na tyčce, abychom měli kam zamířit pohled. Tady mi imaginace a pantomima, kterou jsem se roky zabývala, moc pomohla.

Vedle Martina Dudy jste spolupracovala s mladými tvůrci i na divadle, třeba s Natálií Deákovou nebo Jánem Šimkem. Máte v téhle generaci vyhlídnutého někoho dalšího, s kým byste se chtěla profesně setkat?

Nechávám tomu volný průběh. Teď budu třeba za Simonu Babčákovou v Dejvickém divadle přebírat roli v představení Modrovous, které režírovala mladá režisérka Petra Tejnorová. Posledních osm let jsem vůbec nestihla krom vyjímek sledovat, co se  děje zajímavého. Měla jsem až 25 představení do měsíce . Takže mladou generaci režisérů skoro neznám.

Po novém roce budu po dlouhé době dělat vlastní projekt, v Brně u Bolka Polívky, takové holčičí divadlo to bude. Píšeme to  Krobovou, která profesionálně likviduje moje ulítlé nápady. Čím jsem starší, tím jsem cyničtější vůči svému okolí a chtěla bych se vyrovnat s lidskými nedostatky, které jsem teď ve svém okolí musela spolykat.

Začíná divadelní sezóna, co vás kromě Modrovouse a tohohle projektu čeká dalšího?

Celý říjen a listopad budu v Divadle Palace na Václaváku zkoušet takovou veselou taškařici, anglickou konverzačku, jmenuje se to Prachy. Při čtení scénáře jsem se smála nahlas, což se mi nestává.

Zmiňovala jste se, že jste mívala až 25 představení za měsíc, a to rozhodně nebyly všechny vaše aktivity. Jak to všechno zvládáte?

Nevím, asi jsem workoholik. Nedokážu nic nedělat. A já se na práci ráda těším. Už si ty věci i s rozumem plánuju, nezkouším tři představení najednou. Život se mi hrozně změnil tím, že jsme s rodinou odešli z Prahy na Vysočinu. I když to vypadá, že je dojíždění do Prahy náročné, mám teď na spoustu věcí čas, protože se nerozptyluju městem, vysedáváním v kavárnách, krafáním o nesmyslnostech. A kdyby mi přestalo vycházet divadlo a filmy, klidně bych jim dala na roveň svoje aktivity venkovské. Práce s koňmi je stejný adrenalin jako podařená práce .

Na hospodářství se ale staráte o spoustu zvířat, to je přece taky práce na plný úvazek...

Zatím to zvládáme. Když člověk chce, tak se to dá. Koně jsou na pastvinách, takže od jara do podzimu s nimi práce není a hlavně mě ta práce těší. Nechodím šopovat a na manikúru, místo toho učím svého malého hřebečka chodit po zadních.

Váš manžel Saša Rašilov má taky tak rád zvířata?

Ono mu nic jiného nezbývá. Má rád kocoury. Ti jsou jeho a já mám ten zbytek.Ovce už nemáme rádi nikdo, kdo je měl, ví o čem mluvím.

Vypadá to, že bez sebe s manželem osobně ani pracovně téměř nedáte ránu. Co děláte proti tomu, abyste si nelezli na nervy?

Ono to tak sice vypadá, ale my se vidíme strašně sporadicky. Možná proto spolu rádi pracujeme, abychom se vůbec viděli. Saša je v angažmá v Národním divadle, točí jiné věci než já, teď se namočil do taneční soutěže StarDance, tak se naše dcery smějou, jak se tatínek učí dělat pohyby pánví... Na nervy si nelezeme. Pochopení, jaké pro sebe vzájemně máme, je dané tím, že máme stejnou profesi: partner, který dělá něco jiného, by s námi nevydržel.

Víc než ve filmech hrajete v televizních seriálech. Spousta herců je bere jako nutné zlo. Jak je vnímáte vy?

Viděl jste nějaký díl seriálu Dokonalý svět? Je to o módě, které já vůbec nerozumím, ale svoji postavu jsem dělala strašně ráda, je to taková trapná stará panna. A nutné zlo? Já bych se tak nepovyšovala. V Divadle Komedie jsem měsíčně vydělala sotva na nájem.Takže jsem ráda, že mám práci a nemusím jako některé kolegyně pinglovat v hospodě. Když nějakou práci přijmu, snažím se ji dělat na sto procent a najít si v ní něco, co mě baví. Pak jsou důležitá setkání, bylo jich pár, kterých si vážím a cením. A pokud není zrovna nic a nikdo v zorném úhlu, tak tak se zabavím sama.

Teď jsem se nakrátko zase vrátila k mojí milé fotografii, vytvořili jsme s přáteli takový divadelní fotoateliér a v červenci v Telči na zámku lidem poskytovali fotografické služby. Převlékali jsme je do divadelních kostýmů a dopřáli jim stát se aspoň na chvíli někým jiným. Moc mě to bavilo a ráda bych v tom příští rok pokračovala a rozšířila služby.

Fotografii jste studovala na střední grafické průmyslovce. Fotíte pořád na klasiku?

No jasně. I když v té Telči jsem se musela popasovat i s digitálem. Musela jsem uznat, že je rychlejší. Je ale bez poezie a bez toho napětí, kdy čekáte, co se podařilo a co ne. Nemá tajemství.

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.