Podle předchozích rozhovorů jste svoje zatím poslední, loňské album Grace „plánovala jako poklonu americkému Jihu, ale kvůli výsledku prezidentských voleb se na něj vloudila politika“. Jak to změnilo obsah desky?
Album Grace mi umožnilo připomenout si jednu pravdu. Jak nádherní všichni lidé jsou a jak hluboce jsme všichni propojeni. Zpívám, abych si připomněla, kdo jsem, kde jsem a kde je můj skutečný domov. Pociťuji jako strašně důležité, že právě hudba nás drží ve vzájemné blízkosti a dává nám nástroj k porozumění. Pokud můžete vyzpívat, čemu věříte a co znáte, špatní politici ani žádná zvrácená opatření vás nemohou spolknout. Nenatočila jsem protestní desku, ale už tato osobní perspektiva, o které mluvím, je a priori politická. I když jde o láskyplné poselství, je zároveň projevem vzdoru, vyjádřením politického postoje. Což dávám najevo zcela otevřeně.
V minulosti jste nazpívala tak různorodý materiál jako písně Elly Fitzgeraldové nebo kapely The Band a spolupracovala s písničkářem Jacobem Dylanem či jazzovou houslistkou Reginou Carterovou. Vytvořila jste si v oné různorodosti nějaké pojítko?
Vlastně ano. Miluji příběh Ameriky. Zvuk té opravdové Ameriky, kde se vzájemně ovlivňují lidé s kořeny na celém světě. Je to o kráse a intenzitě oné kulturní výměny. Odhaluje naši společnou brilantnost. Vlastně využívám muziku také k tomu, abych se skutečně naučila vidět a slyšet ostatní lidi.
V hudbě sledujete minimálně dvě zdánlivě odlišné tradice. Folkovou-písničkářskou a linii gospel-jazz-blues. Pro vás je to naprosto přirozené, že?
Historicky se všechny hudební tradice křížily v reálných životech lidí a na různých místech. Dělíme žánry z komerčních důvodů a kvůli přehledné evidenci, ale podle mě je eklektický zvuk ten jediný autentický. Říkám tohle, ale přesto zároveň sleduji a obdivuji umělce, kteří svůj talent věnovali detailnímu studiu a šíření jediné kulturní tradice. Mají ve světě umění a humanity stejně důležité místo jako ti, kteří se vyjadřují bez toho, aby přilnuli k jediné konkrétní tradici a struktuře.
Jako dcera kazatele jste nejdříve zpívala gospel. Kdy jste poprvé objevila smysl i pro zcela světské písně, jako tu od Led Zeppelin, kterou zpíváte na starším albu The Orchard?
Úplně poprvé jsem v muzice pocítila zkušenost zároveň posvátnou i smyslovou někdy v devatenácti letech, když jsem v klubu zpívala křesťanský hymnus Amazing Grace přepracovaný do podoby blues. Od té doby jsem začala stále častěji pozorovat, že posvátno a svět smyslového vnímání jsou v přírodě neoddělitelná témata. To jen lidé se je pokoušejí separovat, přestože podobné rozdělení je vlastně zcela nemožné. Někomu se to může zdát trochu drzé, ale já už se ani nepokouším rozlišovat mezi světským a posvátným.
Desku The Orchard jste točila se členy kapely Calexico. Dovedete si představit obnovení téhle spolupráce?
Calexico patří k mým nejoblíbenějších kapelám, jejich sound se mnou opravdu zamával. Naprosto přesně si vybavuji místo a čas, kdy jsem je slyšela poprvé. Zasáhl mě úplně jiný druh oduševnělosti, než s jakým jsem se setkala kdy dříve. Neumím ho pojmenovat. Vzájemně nás představil producent Craig Street a najednou jsem se ocitla v pouštním nahrávacím studiu skupiny Calexico a točili jsme. Naprostý sen! Ano, kdyby se to podařilo, ráda bych s nimi někdy zase něco vytvořila.
Aktuální desku Grace produkoval písničkář Joe Henry. Šlo o úplně jiný druh spolupráce než s legendárním jazzovým produkčním Tommym LiPumou či nadžánrovým hudebníkem Larrym Kleinem?
Každý z producentů, se kterými jsem nahrávala, představoval úžasnou pomoc pro moji kariéru i osobní uměleckou cestu. Ráda spolupracuji s lidmi, se kterými mohu vést dlouhou konverzaci, což platilo pro všechny. Každé nahrávání tak znamená pro obě strany příležitost něco se naučit. Naučila jsem se od každého hodně a naši spolupráci ovlivnily společné osobní zkušenosti. Joe Henry je mým přítelem už dlouhou dobu, mnohem déle, než se objevila možnost točit s ním album. Což ho výrazně odlišuje od všech ostatních producentů, se kterými jsem pracovala. Navíc ho obdivuji pro jeho skladatelské schopnosti, kritické myšlení a čisté srdce naplněné nezištnými záměry.
