15. března 2019 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Ingmarova léta zrání na divadle. Fanny a Alexander je solidní popasování se s předlohou

Tetička a strýček. Alma (Simona Postlerová) a její muž, sexuálně náruživý... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tetička a strýček. Alma (Simona Postlerová) a její muž, sexuálně náruživý... | foto: DNV

PRAHA Slavný snímek Ingmara Bergmana Fanny a Alexandr z roku 1982 se již dočkal několika divadelních provedení. V Praze nyní se svou verzí přichází Divadlo na Vinohradech, režíruje Pavel Khek, jevištní úprava je dílem Jana Vedrala.

Film Fanny a Alexandr bývá považován za vrchol Bergmanovy filmografie, mistr v částečně autobiografickém příběhu shrnuje dosavadní témata své tvorby, uměleckou kreativitu jako takovou, pochybování o bohu, komplikovanost partnerských vztahů i některé problémy další. Dílo inspiruje čas od času také divadelníky, před třemi lety ho na první bratislavské scéně režijně připravil Marián Amsler s Emílií Vášáryovou, Táňou Pauhofovou, Richardem Stankem a dalšími hvězdami slovenského divadla. V rámci rodinné ságy s propletenými příbuzenskými vazbami staví film i jevištní úprava do popředí citlivého chlapce Alexandra (Viktor Javořík), který se svou mladší sestrou Fanny (Tereza Terberová) tvoří jakýsi spiklenecký tandem, v rodině, obklopující je láskou, nemají problémy s některými darebáckými extempore, jiné to však je poté, co se jejich ovdovělá matka provdá za rigidního luteránského biskupa Vergéruse.

Herectví, osudová volba

Vinohradská inscenace výrazně akcentuje jak okouzlení filmovým uměním (Alexandrovo vánoční nadšení nad darovanou laternou magikou), tak fenomén herectví. S Thálií byl totiž spjat život babičky Heleny (Regina Rázlová), rodiče (Andrea Elsnerová a Jan Šťastný) divadlo provozují, Alexandr touží spoluúčinkovat v tak náročných kusech jako Hamlet čiMacbeth. Občas z těchto her i cituje, zde se postava rozděluje na ztvárňované dítě i na už dospělejší komentář k jeho tužbám. Při zkoušení Hamleta tatínka Oskara raní mrtvice a brzy poté umírá. Ztvárňoval ostatně ducha Hamletova otce, takže se pak Alexandrovi jako duch také občas zjevuje. Rodinná konstelace, v níž se přirozeně prolíná smyslná rozpustilost s ranami osudu, poskytuje v první části inscenace dostatek příležitostí pro vytvoření živých jevištních postav, týká se to všech dosud jmenovaných, i sexuálně náruživého strýčka Gustava Adolfa v podání Igora Bareše, jeho k manželce neurvale se chovajícího bratra Karla (Ivan Řezáč) i drobnějších partů dámských. Scéna Oskarova umírání patří k působivým jevištním výjevům, atmosféru nejen této události přesvědčivě spoluvytváří pohyb závěsů, spouštění revuálek, střídání tmavých a světlých ploch.

Do přestávky ještě stihneme osudový zvrat, kdy matka s dětmi přicházejí na přísnou a studenou faru biskupa Vergéruse (Daniel Bambas), kde torzu rodiny končí relativně pohodové živobytí. Atmosféra značně přitvrdí, což se týká především konfliktů mezi otčímem a Alexandrem. Bambas důvěryhodně ztvárňuje krutého sobce, který si svoji přirozenost ospravedlňuje dobrými úmysly milujícího, ale přísného vychovatele, vzpurný synek s fantazií (vždyť z něho jednou bude umělec) je v Javoříkově podání sympatický rebelant. Enumerace vulgarismů, které sám pro sebe a někdy i před druhými používá v jakési sebeobraně, působí ovšem méně přirozeně než z filmového plátna, na velkém jevišti má tento verbální suterén hodně výrazné „echo“. Ve druhé části inscenace, v níž se více filozofuje a vede se i disputace s bohem (ze strany chlapce, jak jinak, odmítavá), vycházejí některé situace statičtěji, všechen ten text, i přes statečné výkony protagonistů, trochu brzdí tempo díla. Také pobyt dětí v magickém vetešnictví židovského „strýčka“ Izáka (Svatopluk Skopal), který jim dopomohl k útěku z Vergérusovy fary, ve srovnání s filmem značně pokulhává. Namísto útulně tajemného krámku s loutkami se z provaziště snášejí a opět vznášejí obří torza lidských těl a klíčový „zasvětitel“, magickými schopnostmi obdařený Izákův synovec Izmael (Jiří Maryško), který v Alexandrovi utvrzuje účinnost vůle spjaté s fantazií (i když to může být bolestné), vyjíždí z propadla na vozíku. Jako kdyby jeho mimořádné schopnosti ladily s typem postižení takového Stephena Hawkinga.

Finále už je neseno v rozverně smířlivé atmosféře při rodinné oslavě po narození dvou dcer proutníka Gustava Adolfa (tu první porodila jeho manželka, druhou milenka). Alexandr prožitím různých peripetií i jejich reflexí dozrál, nasazuje si baret, známý z fotografií slavného režiséra, stává se tedy před našima očima Ingmarem a dává pracovní pokyny filmovému štábu.

Přes některé výhrady, které lze k vinohradské novince mít, jde o smělé a ve výsledku solidní popasování se s věhlasnou předlohou.

Ingmar Bergman: Fanny a Alexandr

Překlad: Zbyněk Černík

Adaptace: Jan Vedral

Režie: Pavel Khek

Scéna: Michal Syrový

Kostýmy: Agnieszka Pátá-Oldak

Hudba: Vladimír Nejedlý

Divadlo na Vinohradech, česká premiéra 8. 3.

Jan Kerbr, divadelní kritik

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!