Tenhle Růžový panter dokáže být špatný hned dvěma způsoby. Nefungoval by ani jako film stojící na vlastních nohou, natož coby pokus vytěžit bohatý rodokmen předchozích verzí.
Schopnost přesné nápodoby se mu přitom upřít nedá. Ale když dva dělají totéž, není to vždycky totéž - a navíc se časy od dob originálů změnily. To dnes jejich způsob humoru staví do jiného světla, což nynější tvůrci jaksi nevzali na vědomí.
Průměrný komik
Původní série o Růžovém panterovi patřila k tomu zábavnějšímu z filmové produkce 60. a 70. let. I přes kolísavou kvalitu se snímky Blakea Edwardse mohly vždy spolehnout na nenapodobitelně ztřeštěné herectví Petera Sellerse v roli potrhlého francouzského inspektora, který vyniká v bizarních převlecích, profesní neschopnosti a talentu šířit kolem sebe chaos.
Nový Růžový panter přejímá rodinné stříbro v podobě animovaných úvodních titulků a slavného hudebního motivu. Dějově se pak nechává inspirovat zápletkou prvního dílu, v němž se pátrá po stejnojmenném diamantu nesmírné ceny. Ten v tomto případě zmizel poté, co byl na závěr fotbalového utkání Francie - Čína zavražděn trenér Francouzů Gluant. Aféra se stane mediální senzací a ambiciózní šéfinspektor ji chce využít k získání významné státní pocty. Naoko na případ nasadí svého nejneschopnějšího muže, aby odvedl pozornost a sám měl na pátrání volné ruce. Míra Clouseauovy nechtěné destruktivity však překročí veškerá očekávání.
Z vypočítavosti vznikly už některé z originálních dílů, které ze sebe Edwards se Sellersem později sypali jen pro peníze. Dokládá to i hercův filmový životopis Život a smrt Petera Sellerse, jenž také potvrzuje, jak zásadní byl pro Růžové pantery Sellersův vklad. Clouseaua si sem tam zahrál i někdo jiný, geniálně šílený a šíleně geniální Sellers v něm však našel svou životní roli. Jakýkoliv pokus nahradit ho je předem odsouzen k nezdaru, protože osobitější komický styl než Sellers měl snad jen Chaplin.
Co hůř, nezáviděníhodné pozice se zhostil Steve Martin, komik přinejlepším průměrný, jehož strop dnes představuje rodinná komedie Dvanáct do tuctu. Jak ji, tak i nového Růžového pantera pak režíroval neméně průměrný tvůrce Shawn Levy: gag natočit umí, ale natočí ho jako každý jiný a pokaždé stejně. Navíc s gustem vezme zavděk i humorem fekálním či podobně nízkoprahovým.
Sledovat Clouseauem působenou zkázu se tak brzo stane repetitivní a otravné. Úlevu nepřinesou ani vedlejší role: takový Jean Reno coby inspektorův pomocník Ponton drží po celou dobu jediný kamenný výraz, jako by dělal, že v tom filmu vůbec nevystupuje. Paradoxně nejživotnější je popová diva Beyoncé - asi proto, že hraje popovou divu.
| Hodnocení LN: * * |
|
Růžový panter (The Pink Panther) USA 2006 |
Jestliže u původní série mohlo parodování francouzských stereotypů vyznít ještě poměrně neškodně, v Růžovém panterovi 21. století působí všechna ta „žabožroutská“ klišé a rádobylegrační „francouzština“ hlavního hrdiny značně nevkusně.
Postava galského inspektora posedlého hamburgry v dnešním americkém filmu natočeném z čistě zištných důvodů je totiž něco stejně hloupého a nevtipného, jako když Hostel udělá ze Slovenska zaostalou ruskou provincii nebo když Gejša narazí japonskou kulturu na kopyto amerického snu. Růžový panter „nové generace“ je nakonec tak nezábavný a zbytečný, že si nezaslouží ani ty skvěle přeložené titulky od Petra Palouše.
