„Je to příběh vnitřně silné ženy, která od okolí moc nečeká,“ prohlásila na tiskové konferenci po projekci filmu Isabelle Huppertová, která patří už od konce 70. let k nejvýraznějším postavám francouzské kinematografie. Proslavila se například filmy Krajkářka, 8 žen, Láska, Ženská záležitost nebo Pianistka.
Roman Kolinka, Isabelle Huppertová a režisérka Mia Hansen-Love.
Její nejnovější role, kterou představila v Berlíně, je středoškolská profesorka filozofie Nathalie, matka dvou dospělých dětí, která se musí vyrovnat se zásadními změnami ve svém životě poté, co jí manžel po pětadvaceti letech zdánlivě spokojeného soužití oznámí, že má jinou ženu. Až dosud žila Nathalie klidný a uspokojivý život, ve kterém svou pozornost dělila mezi rodinu a současné i bývalé studenty, kteří svou profesorku zbožňovali. Jediné starosti jí dělaly revoluční nálady ve škole, které odsuzovala jako anarchistické a proto nesmyslné, a její depresivní matka, bývalá herečka, která na sebe neustále potřebovala strhávat pozornost.
Otázky, které klade svoboda
Když Nathalii opustí manžel a brzy poté odejde i její matka, ocitne se poprvé v životě v sama a zcela bez závazků – svobodná. Svoboda tohoto druhu se pro ni ale ukazuje být příliš velké břímě, a Nathalie musí přestrukturovat celou svou vnitřní integritu, aby opět dosáhla životního uspokojení. Až v tomto okamžiku krize si totiž také uvědomí, že přestože se léta pohybuje mezi mladými lidmi, které - jak sama říká - „nejraději učí samostatně myslet“, ve skutečnosti je jejich světu vnitřně vzdálená. „Jsem příliš stará na anarchii,“ říká své studentce, a bere to jako svůj přiznaný hendikep. Nathalie je uzavřená ve svém světě správných odpovědí, a jakkoliv svoje studenty k otázkám vyzývá, ona sama jakoby se ptát přestala. Až do okamžiku, kdy je okolnostmi donucena položit si ukázku nejzásadnější - co dál se svým životem?
Odpověď na otázku, kde hledat štěstí a smysl života v okamžiku, kdy se zásadní část jejích dosavadních jistot zhroutila, hledá Nathalie nikoliv zoufale, ale spíš překvapeně, že se do takové situace vůbec dostala. Nechybí ji - jako celému filmu - humor, nadhled a lehkost. „Myslela jsem, že budeš milovat celý život. Byla jsem idiot,“ konstatuje k manželovi. A podobné překvapení jí připraví její milovaná filozofie, která jí dlouho přinášela naplnění. Najednou si není jistá tím, co celé roky učila, ale sama to nikdy neuvedla do praxe. Snad proto jí to tak táhne k bývalému studentovi Fabianovi, nadějnému filozofovi, jehož slony k radikalismu a anarchii se ale marně snaží pochopit.
Isabelle Huppertová (Nathalie) a Roman Kolinka (Fabian).
Postava Nathalie stojí a padá s její představitelkou Isabelle Hupertovou, která složitému a nesnadnému charakteru dodala uvěřitelnost, osobitý esprit a místy i komediální náboj. Působí přirozeně a přesvědčivě ve všech polohách, od těch, kdy zaníceně cituje Jean-Jacquese Rousseaua a Blaise Pascala, až po ty, kdy se snaží zpod radiátoru vydolovat uraženou matčinu kočku.
Pro pětatřicetiletou režisérku Mia Hansen-Løve je L ́Avernir už pátý film, v těch předchozích se ovšem soustředila spíše na svět dospívajících a mladých lidí. „Často jsem slýchala, že jsou mé filmy autobiografické, ale tenhle je první, který je opravdu zasazen do prostředí, ve kterém jsem vyrůstala,“ prohlásila Hansen-Løve. Příběh Nathalie je pro ni velmi osobní v tom, že ona sama je dcera učitelského páru profesorů filozofie a akademické intelektuální prostředí je jí blízké.
„Mezi svými předchozími filmy a tím posledním nevidím zas tak velký rozdíl, přestože hlavní postava je velmi odlišná od teenagerů v mých prvních filmech, “ prohlásila režisérka na tiskové konferenci. „Ale základní inspirace je stejná, jde mi o plynutí času, vztah k osudu a otázku smyslu,“ dodala režisérka.
 |
