Poslední roky asi byly pro Toma Cruise docela těžké (jasně, všechno je relativní). Hercův status hvězdy, která dokáže proměnit svou prostou přítomností prakticky cokoliv v trhák, doznal značné korekce. Představy Cruise a jeho týmu o tom, jak moc výsadní by jeho pozice v hollywoodském systému měla být, zaznamenaly nepříjemný kontakt s realitou.
Mění se také Cruisova pověst, čemuž výrazně napomáhají jeho veřejná vystoupení a zprávy z jeho soukromí. Mediální obraz hvězdy teď zachycuje extrémního narcistu ztraceného v pustině ega a sektářské ideologie. Jestli je jen ze třetiny pravdivý obsáhlý článek časopisu Vanity Fair, který detailně popisuje průběh scientologickou církví organizovaného „výběrového řízení“ na novou Cruisovu partnerku potom, co herce opustila Katie Holmesová, není asi herec člověk, v jehož blízkosti by se jeden chtěl pohybovat.
Film Jack Reacher: Poslední výstřel v něčem působí jako jistá – těžko říct, jak moc uvědomělá – reflexe Cruisovy nové pozice. Nevypadá totiž jako materiál pro budování kultu osobnosti. Je to jakž takž snesitelná, ale nijak zvlášť výrazná detektivka, realizovaná s jistotou, přitom nijak velkolepě. Jistě snesitelná v televizi během noci, kdy spánek uniká z dosahu, nic víc. Film je adaptace knihy v Americe usazeného Brita Leeho Childa, který je autorem úspěšných thrillerů o Jacku Reacherovi, bývalém vojenském vyšetřovateli, který se toulá Amerikou a naráží při tom na různé kauzy, jež řeší kombinací chladné úvahy, fyzické síly, bojových umění a ochoty padoucha, když na něj třeba zákon nestačí, bez okolků odkráglovat.
V Posledním výstřelu Reachera na scénu přivolá James Barr, bývalý armádní ostřelovač, který měl podle všech dostupných důkazů být pachatelem nesmyslného masakru, při němž bylo zavražděno pět lidí. Důkazů je ale tolik a tak jednoznačných, až to Jackovi začne být trochu podezřelé... Při pátrání spolupracuje se sličnou advokátkou Helen (Rosamund Pikeová), která je jako dcera státního návladního dost zainteresovaná na tom, aby tatínka pro jednou trochu uzemnila. Pochopitelně se ukáže, že několikanásobná vražda nebyla zdaleka tak nesmyslná a výběr obětí zdaleka ne tak náhodný, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Režisér a spoluautor scénáře Christopher McQuarrie s Cruisem spolupracoval už na historickém dramatu Valkýra, má režírovat páté pokračování Mission: Impossible. Na Childově předloze odvedl práci jaksi solidní – tedy nepobuřující, ale také nepříliš vzrušující. Nijak zvlášť převratná zápletka je odvyprávěná adekvátně – například úvodní montáž shrnující zločin a dopadení domnělého pachatele je příkladem úsporného a účelného předkládání informací. Děj plyne celkem svižně, a přitom neuspěchaně, ledasčím připomíná žánrové snímky osmdesátých let. V rámci omezení žánru a konstrukce předlohy občas dojde na mírný pokrok vmezích zákona – dobře vypointovaná honička v autech, bitka v koupelně, kde hlavní hrdina pobaveně sleduje nekňubné protivníky, kteří se zvládnou vyřídit sami.
Jack Reacher: Poslední výstřelUSA, 2012 |
To vše ale stačí nanejvýš na vzbuzení mírného zájmu. Na něco víc je příběh Posledního výstřelu příliš předvídatelný a jeho hrdina příliš podobný Tomu Cruisovi. Jack Reacher v jeho podání je jistě přesvědčivý v akčních scénách, jako persona ale nepůsobí zrovna magneticky. Za jeho vyleštěným exteriérem není znát nějaká temnota, hloubka, chladně zabijácké charisma, jež by postava Reachera potřebovala. Hrdina je v Cruisově podání atletický stroj, záminka, aby jeho představitel předvedl svou trénovanost a – dnes již dost okoukané – chlapecké rysy.
Závany onačejší síly osobnosti na plátno přicházejí s představiteli dvou epizodních rolí. Robert Duvall v roli majitele střelnice, který s chutí využije příležitosti vyzkoušet svoje umění i v terénu, dokáže fádně koncipovanou postavu prodchnout kouzlem své kouzelně zestárnuvší mužnosti.
Největší záhadou Posledního výstřelu ale je, odkud se v něm vzal nepřekonatelný a ikonický režisér Werner Herzog. Jistě každý, kdo by potřeboval obsadit roli hrozivého ruského gangstera, který si ve vlasti zavřený v pracovním táboře krátil čas uhryzáváním vlastních prstů, by po něm sáhl s nadšením. Proč ale zrovna on bere tenhle typ fušky zrovna v takovémhle filmu? Snad aby poskytl důkaz toho, že cesty géniů jsou nevyzpytatelné.
