Teď se na něj najednou každý týden dívá milion lidí v oblíbené televizní kriminálce Specialisté, v níž hraje drsného kapitána Berana. U kávy a cigarety se však mile usmívá a v jednom z mála rozhovorů, které dosud poskytl, odpovídá většinou stručně, osobním otázkám se spíš vyhýbá. Víc než to, že jeho otec je Holanďan, se tak o jeho původu nedozvíte. Ale čím déle s ním mluvíte, tím víc vás překvapuje záběrem svých činností. Až máte pocit, že je mužem devatera řemesel – kromě hraní se zabývá divadelní režií, dramaturgií, skládáním hudby, dělá dýdžeje, píše blog a dal se na malování, v němž objevuje svobodu, jakou v divadle ani u filmu nepoznal.
LN: Jak často vám lidé komolí jméno? A není to i výhoda, být „tím hercem se zvláštním jménem“
Velmi často. Ale už jsem se s tím naučil žít. Děje se to, že mě lidi špatně píšou a nevědí, jak jméno vyslovovat. Možná si mě pak i lépe zapamatují, když mám tak zvláštní jméno, to je možné. Čte se to ovšem, jak se to píše, každý v tom vlastně hledá větší tajemství, než tam je. Jen křestní jméno by se správně mělo číst Jákob. Mimochodem, ani v Holandsku mé příjmení není nijak běžné.
