Richard Loskot vytvořil v prostoru Oblastní galerie v Liberci instalaci nazvanou Subjektivní encyklopedie, v níž se zamýšlí nad tím, co tvoří naše prostředí, jaké pocity v nás vyvolává, do jaké míry se stáváme jeho součástí nebo jak dalece se z něj vyčleňujeme. Zajímá ho, jakým způsobem se vyvíjí, co všechno na něj působí nebo jak působí na naše okolí, jaké pojmy jsou s ním spojené.
Tíha i naděje v Museu Kampa. Výstava připomíná Jana Palacha a Jana Zajíce |
Důležitou součástí instalace jsou úvahy na různá témata související s prostředím, s naším způsobem vnímání skutečnosti. Loskot dochází k závěru, že nelze odlišit vnitřní a vnější svět, že naše myšlenky úzce souvisejí s tím, co se děje kolem nás. Každá idea má svůj vývoj, který můžeme očekávat nebo který nás také může překvapit. Jen musíme zůstat přístupní vnitřním i vnějším podnětům. Autor přemítá nad smyslem příběhů, jež utvářejí život a které mohou mít různé podoby. Lze je vyjádřit rozmanitými způsoby, slovy, kresbou, malbou, fotografií, hudbou, tancem nebo jinými výrazovými prostředky.
Každé poznání má hranice
Přemýšlí nad tím, jak je důležité umět se dívat a chápat i souvislosti, které každý nezaznamená. To záleží na naší zkušenosti, úrovni a druhu vzdělání, na představivosti a intuici. Měli bychom neustále rozvíjet schopnost vnímat svět otevřenýma očima a ve svých myšlenkách vycházet z toho, co můžeme spatřit, slyšet nebo vycítit. Každý ovšem může chápat své prostředí a procesy v něm probíhající jinak. Co na někoho působí příjemně, co v něm vzbuzuje pozitivní pocity, nebo ho dokonce inspiruje, to jiného nechává lhostejným nebo v něm vyvolává nepříjemný dojem.
Loskot se v textech, které jsou nedílnou součástí instalace, zamýšlí nad několika pro něj důležitými pojmy. K nim patří nekonečno, které si často spojujeme s vesmírem a jeho nekonečnými a pro nás zřejmě nepoznatelnými dálkami. Každé poznání má své hranice, každý příběh souvisí s daným časem i prostorem. Uvažuje o významu barevných vztahů, o jejich proměnách v různém prostředí a měřítku. Přemítá nad tím, jak lze vnímat prostor z různých míst a pozic, jaký význam má úhel pohledu. Zajímá ho, jak souvisí vnitřní svět s vnějším, jak je možné propojit různé způsoby vnímání, rozmanité oblasti myšlení at vorby, jak porovnat rozdílné teoretické koncepce. Zajímají ho přírodní principy ve vztahu k technické civilizaci, vnímání skutečnosti různými smysly. Porovnává rozdílné časové roviny, přítomnost s minulostí a budoucností.
Přirozeně přemýšlí o tom, jaké máme nástroje, abychom mohli co nejlépe poznat realitu, abychom ji pochopili co možná nejkomplexněji.
Zahuštění názorů
Tentokrát vytvořil magickou instalaci, která nás může přimět, abychom se pokusili o vlastní nezávislé uvažování nad světem, jehož jsme součástí, a nad vesmírem, jehož součástí je naše planeta i sluneční soustava. Instalace se stává zhuštěním autorova filozofického názoru, spojuje různé druhy podnětů od myšlenek vyjádřených slovem přes pohyb jakéhosi „měsíčního vozítka“, které instalací neustále zvolna projíždí, až k proměnlivým barevným stínům, dotvářejícím celkový dojem a atmosféru.
Richard Loskot: Subjektivní encyklopedie Kurátorka: Barbora Ciprová Oblastní galerie Liberec, do 10. 3. |
