Lidovky.cz: Film Češi proti Čechům je rozšířenou verzí filmu, který jste natočil a byl vysílán v ČT v cyklu Český žurnál -
To se pletete. Z televizního Gadža je v tomhle filmu použito asi patnáct minut. Dokument Češi proti Čechům sleduje místní nácky a jejich cestu z ulice do komunální politiky. Věnuje se aktivistům, kteří se náckům staví na odpor a jsou fascinující i nesnesitelní. Taky tu uvidíte, jak provokuju svou romskou rodinu, která se do toho nechce míchat. Nakonec se osudy všech propletou a z výsledku jsem byl sám dost překvapený.
Lidovky.cz: Kde vůbec vznikl impuls k celovečerní formě? Bude se film distribuovat v kinech, nebo plánujete nějakou speciální distribuci?
Po odvysílání Gadža vývoj událostí neustále nabíral obrátky, postavy se vyvíjely a bylo jasné, že mám materiál na celovečerák. Fond kinematografie a Česká televize dospěli ke stejnému názoru. A tak vznikli Češi proti Čechům. Kinodistribuce začne 3. prosince tohoto roku.
Z filmu Češi proti Čechům (režie Tomáš Kratochvíl)
Lidovky.cz: Strávil jste s filmem a tématem několik let života. Jaké to bylo, vracet se ve střižně už po několikáté k tomu, co jste zažil? Viděl jste některé věci jinak?Co při natáčení bylo terapií, se ve střižně stávalo noční můrou. Ale už je to za mnou. Mám pocit, že jsem během těch dvou let dospěl. Utvořil jsem si politický názor. Nakoplo to mou filmařskou kariéru. Našel jsem sebejistotu.
Lidovky.cz: Dá se váš politický názor nějak definovat?
Požaduju materiální rovnost. V globálním měřítku. Lidskoprávní a politická rovnost se může odvíjet teprve od rovnosti materiální. Není udržitelné, aby jeden člověk vydělával díky spekulacím a kumulačni tendenci kapitálu obrovské částky a druhý člověk neuživil rodinu. Demografové předpovídají, že nás bude na planetě devět miliard a pak se růst populace zastaví. To není žádná katastrofa, zdroje a technologie potřebné pro zajištění důstojného života pro každého máme už teď. Jen se někteří budou muset omezit.
Lidovky.cz: Ano, o problematice majetkového nepoměru mluví i někteří z těch, kteří jsou na vrcholu této pyramidy. Když ale mluvíte o materiální rovnosti, zní to, jako byste chtěl návrat komunismu. Tak jste to jistě nemyslel...
S pojmem komunismus se pojí třídní boj, diktatura dělnické třídy. Dnes žádná dělnická třída není a násilný boj si nikdo nepřeje. Je třeba najít lepší termín.
Lidovky.cz: Je to hodně obecná otázka, ale - dá se podle vás říci, kde se v lidech bere rasismus a xenofobie? Kde pramení? Nebo aspoň ten český? Není to určitě jen záležitost neinformovanosti a nízké inteligence...
Já nevím. Čtěte Masaryka, Luthera Kinga, Mandelu. Třeba to pak budete vědět, ale já to pořád nevím. Kladu si otázku: jak mám mít lidi rád, když jsou takovíhle? Fakt nevím...
Lidovky.cz: Nechci vás pasovat na odborníka na romskou problematiku, ale jaký je váš osobní názor na to, co by se dalo se situací u nás dělat? Na příkladu vaší rodiny ve filmu ukazujete, že předsudky se dají snadno překonat osobní zkušeností, ale to asi není obecně aplikovatelný model.
Je to jednoduché: ať Romové bydlí ve stejných čtvrtích a ve stejných domech jako my. Ať jejich děti studují stejné školy jako naše děti. Ať pracují na stejných pozicích jako my. Teprve potom si budou moct sami volit míru a formu vlastní integrace. Aby se toho dosáhlo, je nutné jít proti tržním mechanismům i proti demokratické vůli většiny. A je nutné používat pozitivní diskriminaci. V romské populaci však dřímá tolik potenciálu a tolik talentu, že výsledek bude stát za to.
Lidovky.cz: Je to tedy podle vás hlavně role státu, tedy měla by jít iniciativa shora?
Iniciativa shora je zásadní, ale dole se utváří vůle, inspirace, zkušenosti. Před týdnem jsem byl pomáhat na maďarsko-srbské hranici a byl jsem svědkem selhání systému, kdy situaci zachraňovali neorganizovaní dobrovolníci. I v Česku odvádí v sociální problematice spoustu práce různé iniciativy zdola. Je třeba, aby jim stát a Unie neházeli klacky pod nohy. Aby penězovody nesměřovaly slepě jen k zavedeným neziskovkám, které umí správně vyplnit papíry.
Lidovky.cz: V poslední době se alespoń podle mediálních zpráv zdá, že anticiganismus trochu polevil a nahradila ho problematika uprchlické krize. Myslíte, že se to časem zas vrátí tam, kde to bylo?
Ano. Masová nenávist se přelila od Romů k lidem na útěku. A zase se to změní. Pokud se té nenávisti nebude víc lidí otevřeně stavět na odpor, bude sílit a jejím terčem se stanou i další skupiny.
 |
Lidovky.cz: Dostal jste se někdy při natáčení do nebezpečné situace, bál jste se? A co nejhoršího jste při natáčení zažil?
Nejsem si vědom žádné nebezpečné situace. Je fakt, že rok 2013 byl velmi vyhrocený a několikrát chyběl jen kousek do masakru. Policie to ale vždycky zvládla, klobouk dolů. Jen jednomu novináři náckové flaškou rozbili hlavu, jinak o ničem nevím. Nejhorší pocit – studu a trapnosti – jsem měl úplně na začátku, když jsem s batohem a kamerou namířenou na sebe chodil Předlicemi a hledal ubytování.
Lidovky.cz: Jak dlouho vlastně trvalo, než jste ho našel?
Dva dny. Romové nemají rádi novináře a já se jim nedivím. Média mají velký podíl na jejich diskriminaci a segregaci. Jeden pán nejdřív souhlasil, že mě ubytuje a že u něj budu natáčet film, ale pak mu to rozmluvila manželka. Tak mě zavedl za svým bráchou - Jardou - a tomu to vůbec nevadilo. Měl jsem štěstí, že jsem potkal tak odvážnou rodinu.
Lidovky.cz: Během natáčení a patrně díky němu a setkávání s vámi se z vašeho někdejšího domácího Jardy stal daleko angažovanější člověk, než byl na začátku. Těší vás to?
Ano, těší. Ale je to pořád málo. Politická angažovanost obecně v české společnosti velmi chybí. A není tu politická vzdělanost. Lidé neví, co je to pravice a levice, Schwarzenberg dokonce tvrdí, že nic takového neexistuje. Všichni se cítí být ve středu. Ale to není pravda. V tomto státě naprosto převažuje pravicová neoliberální ideologie. Každému, kdo neví, co je neoliberalismus, doporučuju, aby si to nastudoval. Bude pak zírat, jak mu věci začnou dávat smysl.
Lidovky.cz: Vyhrožoval vám někdy někdo z tak zvaných nacionalistů, jak o tom například ve filmu mluví proromský aktivista Míra?
Ne. Jednou mi vyhrožovala policie, že jestli jim nedám záběry antifašistů, kteří sebrali náckům českou vlajku, tak že na mě podají trestní oznámení za napomáhání trestnému činu. Nic jsem jim nedal. A nic se nestalo.
Lidovky.cz: Natáčení bylo od začátku z vaší strany hodně osobní, prezentoval jste to i jako terapii v době vlastní krize po rozchodu. Během přípravy jednotlivých verzí filmu se i vás osobní život proměnil, našel jste novou partnerku a stal jste se otcem. Změnil se tím váš pohled na svět? Rozumíte třeba víc lidem, kteří svůj rasismus vysvětlují strachem o svoje děti?
To teda nerozumím. Schovávat vlastní rasismus za rodičovství je jako když David Rath poskytoval rozhovory v doktorském plášti a se stetoskopem, aby bylo jasné, že je nevinen. Na mnoha nenávistných demonstracích, které byly pokusem o pogrom, se demonstrující oháněli tím, že jsou mezi nimi matky s kočárkem, a tudíž jde o samé slušné lidi.
Lidovky.cz: Jaké bude vaše další profesní směřování? Co plánujete?
S aktivistkou Ivanou Čonkovou dokončujeme ve spolurežii film Ubytovny do cyklu Český žurnál. A stříhám krátký dokument o úžasném (a mimochodem angažovaném) chovateli tažných koní z Orlických hor. Dál nic. Mám rozhozených několik námětů a čekám, který se uchytí.
