Temperamentní hitmaker vyskočil ze židličky, vyběhl z bytu a začal bušit na sousedovy dveře. Otevřel vyděšený mladík, na kterého rodák z Pardubic zařval: „Hudební špionáž!“ Na slova obhajoby nečekal, vtrhnul do bytu, vyrval pásek z magnetofonu a vítězoslavně opustil domácnost.
„Teprve následně se vysvětlilo, že sousedovic Michal neměl s melodií Bobana Ondráčka žádné nekalé úmysly – zrovna ten den dostal od maminky nový magnetofon a zkoušel, jak pěkně nahrává. A tak se stalo, že si jako první člověk v této zemi natočil melodii písně Rekviem – tehdy ještě bez názvu a slov,“ vzpomíná nedostudovaná operní pěvkyně.
Eva Pilarová: RekviemHudba: Bohuslav Ondráček |
Naléhavá protiválečná slova posléze dodal textař a básník Jan Schneider; Eva Pilarová je dodnes považuje za jedny z nejkrásnějších, jaké kdy zpívala. Teď už jen nechat píseň poměřit v písničkové soutěži Bratislavská lyra.
Autorská dvojice tenkrát do klání nad Dunajem vyslala hned dva interprety – kromě Evy Pilarové se o přízeň poroty ucházel ještě Waldemar Matuška s písní Don diri don. „Věděla jsem, že mám fantastickou skladbu, takže jsem se strašně bála, abych ji nepokazila – namísto obvyklé trémy se tentokrát dostavil takový strach, až jsem těsně před vystoupením zvracela,“ vyznává se ještě dnes Eva Pilarová, která se následně pomodlila Zdrávas a Otčenáš, načež vstoupila na pódium. Snad právě tohle všechno pomohlo, každopádně zvítězila; Waldemar Matuška získal stříbrnou příčku. Automaticky tak postoupila do mezinárodní soutěže Zlatý klíč Intervize. Ani tady Rekviem nemělo přemožitele, Finka Laila Kinnunen se musela spokojit se třetím místem, druhé obsadil Jugoslávec Vice Vukov. Navíc byla tahle cena zlatým klíčem k festivalu Grand Prix du Disque v Sopotech.
Svět, který jde zkáze vstříc
A i tady Rekviem zvítězilo. A kromě trofeje vyneslo své interpretce i letenku na Festival Internacional de la Canción Popular, který se konal na kubánské pláži Varadero. „Pracovnice kubánského ministerstva kultury Marica Alonzo mě pozvala, i když se nejednalo o soutěžní festival – přesto následující den kubánské noviny psaly, že československá zpěvačka Eva Pilarová vyhrála na Varaderu.“ Píseň o tom, jak nad celým světem, který jde zkáze vstříc, zní jenom rekviem a zákeřná křídla stínů ničí tuto zem, vyhrála u posluchačů – Eva Pilarová ji zpívala v televizi, natočila na desku a denně zněla z rozhlasu „ostrova svobody“.
Byl to obrovský úspěch, který zpěvačce původem z Brna vynesl pozvání ke kubánskému turné. „Na každém koncertě publikum žádalo: ‚Eva, Rékijem!‘ A po posledním koncertě ve městě Matanzas mě jásající dav nesl na rukou až do přistaveného autobusu a fandové na mě pokládali růže.“ Ta turné byla nakonec tři – příliš mnoho na to, aby v rodném Československu nevznikly drby. A tak se tenkrát od Šumavy k Tatrám neslo, že Eva Pilarová je milenkou Fidela Castra. „Dost mě to mrzelo, ale mnohem hůř jsem snášela, když byla tahle píseň s působivým protiválečným textem po vstupu okupačních vojsk do naší země zakázána,“ připomíná absurditu doby Fitz Pilarka, jak jí přezdíval spisovatel Josef Škvorecký.
„Slabá žena jsem, já přesto stále věřím / marně nežijem, naději písni svěřím / ať v ní žije den, ať v ní žije den vzkříšení!“ Slova, která si tehdejší cenzura vyložila po svém – došlo tak na verše z refrénu: „Má píseň z kříže se dívá...“ Rekviem tedy v Československu znít nesmělo, paradoxně však bylo žádáno pořadateli koncertů v bratrském Sovětském svazu – tam ho Eva Pilarová naopak zpívat musela. Dodnes na to vzpomíná: „Jednou jsem vystupovala v Soči a přišlo si mě poslechnout i několik československých turistů, kteří trávili dovolenou na pobřeží Černého moře. Spíš jsem se smála, než abych byla naštvaná, když jsem se následně dozvěděla, že mě někdo z nich doma udal za zpěv protistátní písně v Sovětském svazu...“
