V současném českém kontextu to je husarský kousek hned nadvakrát. Zaprvé se podařilo na přesyceném trhu prosadit knihu, která není ani rádcem na šťastný život, ani kvízem, ani dílem populárního herce. Zadruhé se to přihodilo ve společnosti, v níž vše „náboženské“ vyvolává okamžitou alergickou reakci, v lepším případě nezájem.
Porovnejte si:
Překlady Desatera
Srovnání překladů textu o stvoření světa
Evangelium podle Matouše 5, 1–16
Celou Bibli přeložil Alexandr Flek ve spolupráci a Pavlem Hoffmanem (Nový zákon) a Jiřím Hedánkem (Starý zákon). Na překladu z původních jazyků pracovali patnáct let. To je úctyhodné. Tímto faktem by však širokou pozornost ještě nezískali. Úspěch lze přičíst mimořádně promyšlené distribuci knihy a její propagaci.
K té mimoděk přispěla i Česká biskupská konference, která vydala k novému překladu 9. dubna prohlášení. Dílo přijala – bohužel až na konci svého dokumentu – jako překlad alternativní, ale neschválila ho jako překlad vhodný k bohoslužebným účelům v římskokatolické církvi. K překladu i jeho prezentaci podala řadu výhrad – vesměs věcných, pro bezvěrce těžko srozumitelných. Média si je tedy zjednodušila.
Boží zboží
Klíčovým marketingovým postupem je právě zjednodušení. Klíčovými slovy v každé reklamní kampani je „nový“, „lidový“, národní“, resp. „český“, „levný“, „dostupný“, u knih „čtivý“. Všechny tyto významy se spojily v heslech, která překladatel i Nadační fond NBK vyslali do světa spolu s knihou.
Sám podtitul, Překlad 21. století, nezdůrazňuje nadčasový význam textu, ale jeho aktualitu. Podle stránek www.nbk.cz opustili tvůrci původně zamýšlený titul Nová Bible kralická na základě průzkumu, při kterém se ptali mj. lidí na ulici a před knihkupectvím, jak na ně různé názvy působí. Zvolený název neříká, jako jiné české překlady Bible, „od koho“ pochází, ale „pro koho“ tu je.
Sami autoři nikde nehovoří o přináležitosti k nějaké církvi či víře. Alexandr Flek vyšel původně z charismatické skupiny Voda života, k níž už se nehlásí, dnes jako kazatel příležitostně spolupracuje s Církví bratrskou. Svůj překlad však definuje jako nekonfesijní. Právě tím si získal čtenáře alergické na vše „církevní“. Ale přirozeně tím oslabil možnost, že překlad budou užívat velké církve s vlastní tradicí překladů, s jasným vyznáním či naukou.
Vydavatel zorganizoval „celonárodní čtení Bible“ v českých městech. Na nacionální notu zahrálo také opakované prohlášení, že coby „tak duchovně a kulturně vyspělý národ jsme měli běžně k dispozici za posledních čtyři sta let dva překlady – kralický a ekumenický“. Ani Flekův důraz na slova „běžně k dispozici“ nezastře fakt, že těch překladů bylo více, dílčích dokonce mnohem více.
Nejdůležitějším heslem je „srozumitelná čeština“. Bohužel ho podpořily i náznaky o tom, že dokonce i ekumenický překlad, jemuž Flek vzdává v předmluvě úctu, je poněkud nezáživný či akademický a nemluví už současnou řečí. To je však velice sporné.
V potaz lze vzít i „srozumitelnou češtinu“ Bible 21. Při rozhovoru s Janem Roskovcem z Evangelické teologické fakulty, který překlad vítá, vyvstaly dvě pochybnosti. První se týká jednoty či jasného „profilu“ překladu. Jan Roskovec na základě několika srovnávacích sond mluví pouze o prvním dojmu: „Překlad se jeví rozkolísaně, někde postupuje idiomaticky, jinde až toporně doslovně.“ Ostatně i zde občas najdeme vedle nových obratů zastaralé. Druhá pochybnost se týká otázky, zda srozumitelnost slov skutečně vede k pochopení smyslu. Jeden z příkladů zjednodušení posouvajících význam najdeme v Desateru (Exodus 20,16). Místo oznámení „Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví“ (ekumenický překlad) čteme v Bibli 21 rozkaz „Nelži o svém bližním“.
Lepší než běžný prací prášek?
Co se tedy podařilo? Přeložit Bibli, kvalitně ji vydat a rozšířit řadu překladů. Dále představit Bibli jako knihu ke čtení. Udělat z ní prodávané zboží: nabídnout ji za přijatelnou cenu přímo v knihkupectvích, dokonce i v supermarketech. Vynalézavost, píli a profesionalitu projevili autoři i vydavatel při komunikaci – vydali letáky, povolali herce, zorganizovali čtení, vytvořili přehledné webové stránky, kam vyvěsili překlady v psané i poslechové verzi. Vzhledem k tomu, že brzo vyjdou tři nové překlady Bible (mezi nimi i Jeruzalémská), jejich vydavatelé by se mohli při distribuci a pozitivní kampani v lecčem poučit.
Pokud se však „podařilo“ vytvořit dojem, že právě Bible 21 je výrazně modernější než například překlad ekumenický, došlo nejspíš k omylu. Otázka, v čem je nový překlad Bible „lepší“ než „běžný“, ostatně nedává smysl. V čem je ten překlad dobrý? A k jakým účelům se hodí? Rychlé odpovědi nejsou věrohodné. Zatím je jasné, že osloví nejvíc lidi, kteří Bibli nikdy neměli v ruce. Budou-li zvídaví, sami zjistí, že chybějící orientační úvody ke knihám potřebují, stejně jako srovnání s jinými překlady. A možná si uvědomí, že zjednodušení je vždy výhodou jen při prvním setkání. Při druhém setkání může věci naopak hodně zkomplikovat.
