Všechny tři scény pracují v režimu příspěvkové organizace hlavního města a shodují se, že magistrát je na holičkách nenechal, horší situace je pro herce, kteří nejsou v angažmá a hrají v inscenacích těchto divadel. I z toho důvodu by všichni uvítali co nejrychlejší obnovení provozu. Jak Divadlo v Dlouhé, tak Městská divadla pražská jsou scény s větší kapacitou hledišť, a tak hraní pro padesát diváků, které by snad bylo možné od 8. června, pro ně není vhodné, navíc informace je zatím nezřetelná.
Všichni se ale chystají obnovit zkoušení, i když ve zvláštním módu. Ředitel Zábradlí Petr Štědroň říká, že divadlo čeká na zpřesnění. „Zatím nám není jasné, jestli se počet padesát vztahuje na diváky, herce a techniku dohromady. Chtěli bychom od počátku května dozkoušet inscenaci Jana Prušinovského Zlatá pláž a tu bychom rádi premiérovali v červnu, pokud to půjde. V omezeném počtu diváků bychom pak uvedli ještě tři představení, oficiální premiéra by byla v září. Pro zkoušení budeme celý prostor divadla ionizovat a zkoušet se bude s ochrannými štíty,“ vysvětluje.
Režisérka Hana Burešová, členka uměleckého vedení Divadla v Dlouhé, měla ve chvíli uzavření divadel před premiérou Fraynovy hry Bez roucha a říká, že ji zrušení generálek paralyzovalo. „Teď už jsem se vzpamatovala a inscenaci co nejrychleji doděláme. Jakmile bude možné hrát, nejspíš až v září, bude to první premiéra. Červnové hraní za těchto podmínek pro nás není vhodné.“
Nechceme nic rušit
Ani umělecký šéf MDP Michal Dočekal nevidí červnový provoz reálně, snad pro studiové scény. Podle něj má divadlo již osm premiér, které měly proběhnout nebo se chystaly do konce sezony. Je to téměř půlka ze 14 premiér za sezonu a v počtu zrušených figurují i dva mezinárodní projekty, jeden z nich, Švejk/Schwejk, měl mít českou premiéru právě 12. 3., kdy se divadla zavřela. „Plány, jak dál, se zabýváme a stále je měníme. Osm premiér stojících ve frontě se pokusíme realizovat v září,“ vysvětluje Dočekal. Sezonu chce naplno začít v srpnu.
„Budeme dokončovat inscenace, které byly těsně před premiérou, a začneme nové zkoušky – co se mě týká, měl jsem první tři čtené zkoušky na Vojnu a mír. Zkoušet se začne dvoufázově od 4. 5. a půjde o dialogy dvou až tří osob a použijeme plexi štíty. Platí projekt s berlínskou Volksbühne, který připravuje Michal Hába, a zkoušky zahájí i David Drábek. Kdyby se opatření uvolnila, jsme schopni v září všechny premiéry odehrát. Pokud budeme muset opět přejít do krizového režimu, plány zase předěláme,“ dodává.
Divadlo v Dlouhé mělo mít ještě v této sezoně premiéru komorní inscenace textu Gertrud von Le Fort Vytržení panny z Barby v režii Jana Nebeského, který by mohl začít zkoušet v červnu, do půlky října by mohla být premiéra. V plánu byla ještě premiéra slovenské sekce v rámci komorní dramaturgické linie Krátká Dlouhá, kterou měla zkoušet Janka Schmidt-Ryšánek, ta se přesunula na začátek listopadu. Z plánu ovšem vypadla inscenace Hany Burešové. „Je to zvláštní věc, takové symbolické podobenství, a nakonec jsme ji odsunuli na konec příští sezony. Jinak se nic nemění, v plánu je Mistr a Markétka v režii SKUTR a pak by měl zkoušet Michal Vajdička,“ vysvětluje režisérka. Petr Štědroň popisuje, že v plánu Zábradlí byly v této sezoně ještě Ztracené iluze podle Balzaka v režii Jana Mikuláška. „Inscenaci přesuneme do nové sezony, kdy bude Mikulášek připravovat dvě inscenace. Plány se nám naštěstí až tolik nerozbouraly, ale přišli jsme o hostování na prestižním polském festivalu Kontakt v Toruni, kde jsme měli uvést inscenaci Persony, a anulovala se i další hostování v Maďarsku a na Slovensku. Těžko odhadovat, jak se bude situace vyvíjet, ale druhá polovina června je pro divadla obecně špatná, přesto si myslím, že padesát lidí asi do divadla dostaneme,“ uzavírá Štědroň.
Michal Dočekal chce všechny plány dodržet. „Zrušili jsme jen jednu premiéru v Rokoku a jinak nic rušit nechceme, protože zachování titulů také znamená finanční efekt pro lidi, kteří na nich participují a jsou třeba na volné noze. Jsme v situaci přeměny repertoáru a některé inscenace se budou stahovat, takže nehrozí, že by se nám v repertoáru naštosovaly, do Vánoc by se to mohlo zklidnit,“ říká. To, že pět měsíců herci nebudou hrát, sice označuje za bezprecedentní situaci, která budí různé obavy, ale snaží se tím příliš neznepokojovat. „Měli jsme dobře rozjetou sezonu, výbornou návštěvnost a krátce před uzavřením divadel jsme od kritiky obdrželi titul Divadlo roku. Myslím si, že nahodit to zpátky půjde. Bude to prostě jako návrat po delších prázdninách,“ odhaduje.
Hanu Burešovou mrzí, že divadlo přišlo bez náhrady o oblíbený festival Dítě v Dlouhé. Přiznává, že zatím moc neřešili, jak budou zkoušet, ale rouškám ani štítům nejsou naklonění. „Až přijdou diváci, uděláme pro ně všechno možné. Ke slovu možná přijdou staronové formy jako hraní v maskách, ale ani ty se nedají používat dlouho,“ domnívá se. Dlouhá má též aktivity na internetu, herci se na této internetové prezentaci aktivně podílejí, teď je to například akce Duben jinak, kde každý den herci připomínají inscenace, které se měly hrát, jsou to vlastně autorské a kreativní pozdravy divákům. Dále se čte kniha Aleny Kastnerové O líné babičce, pro děti jsou na webu kvízy a omalovánky a také se chystají záznamy inscenací. „Máme i další plány, chystáme projekt otázek a odpovědí, kde se diváci budou moct ptát libovolných osob z divadla. Připravujeme podcasty a večer k nedožitým 60. narozeninám Jana Borny. Práce je dost, ale chceme už hlavně hrát,“ uzavírá režisérka.
