V novince Městských divadel pražských diváci uvidí známá herecká jména: Beátu Kaňokovou, Sáru Affašovou a Viktora Dvořáka. „Bude to o takzvané memoricidě, což byl i pro mne nový termín. Vychází ze slova genocida ve smyslu ztráty a vymazání paměti, národní i třeba osobní historie,“ popisuje Viktor Dvořák novinku, kterou pro pražskou scénu chystá dle vlastního námětu ukrajinský režisér Oleksij Doryčevskij.
„Je to komedie a je určená pro českého diváka, nikoli ukrajinského,“ upozorňuje Dvořák, aby se tuzemští diváci nebáli přijít na dílo, které Městská divadla pražská uvádí v rámci svého programu Imagine UA. Ten dává možnost tvořit uprchlým ukrajinským umělcům.
Vzhledem k tématu a národnosti režiséra a jeho tvůrčího týmu se dá tušit, že s termínem memoricida budou spojovány především skutky a události spojené s Ruskem a jeho historií. „Odlehčenou formou vyprávíme o vztahu Ukrajiny a Ruska. A tím nemyslím současnou válku,“ upozorňuje Dvořák. „Jako příklad uvedu ukrajinského spisovatele Hohola. Narodil se na Ukrajině a Rusové si ho pak přivlastnili. Od té doby se mu říká Gogol a tak ho i všichni známe. Málokdo dnes ví, že je to původně ukrajinský dramatik a spisovatel,“ pokračuje herec v narážce na slavného spisovatele a dramatika, autora klasik světové literatury, jak je Revizor nebo Mrtvé duše. Gogol žil v letech 1809 až 1852, narodil se v časech carského Ruska na ukrajinské vesnici Velyki Soročynci a zemřel v Moskvě, kde je i pochován.
„Takových případů je víc: malíři, umělci, ... Právě ty v naší inscenaci zmiňujeme. Ukazujeme třeba jejich obrazy a odlehčenou formou mluvíme o tom, jak se takto dá zpětně měnit historie a krást dějiny nějakého národa,“ dodává herec. „Tento postup není žádná novinka, to se v historii dělo vždy. Dělají to hlavně velmoci,“ dodává ještě k fenoménu memoricidy.
Záleží na divákovi
Nabízí se samozřejmě otázka, zda takové dílo, které ukrajinští umělci tvoří v časech války, nebude příliš tendenční či snad rusofobní. „To je spíš otázka na diváka, jak to přečte. My se na to opravdu díváme s humorem a komediální nadsázkou. Nečekejte tragédii, u které bychom plakali. Snažíme se na problematiku dívat z většího nadhledu. Jde nám o princip, který se v lidské historii opakuje mnohokrát,“ slibuje herec.
„Režiséra Oleksije Doryčevského a jeho tým za tento přístup obdivuji. Samozřejmě jsme si spolu během zkoušení hodně povídali a ta frustrace, co prožívají, je z nich hodně patrná. Napadá mne, jak dlouho se vlastně dá v takovém nastavení žít?“ uvažuje Dvořák. Ač by tedy novinka neměla vypovídat o současné rusko-ukrajinské válce, nějakou souvislost si zde divák patrně přeci jen najde. Klíčem může být třeba plakát, na kterém Dvořák paroduje libovolnou sochu rudoarmějce. Místo zbraně však drží v jedné ruce vysavač, ve druhé věcmi přetékající kufr a místo podstavce dlí na pračce.
„Když požádám někoho v Německu nebo v České republice, aby jmenoval alespoň jednoho ukrajinského umělce, skladatele nebo spisovatele, nejmenuje většinou nikoho. Ale ruské umělce dokáže vyjmenovat bez problému,“ předesílá pak sám autor Doryčevskij.
„Diplomacie s Ukrajinou je stále vedena shora, protože existuje intuitivní vědomí, že nemáme nic. Abyste mohli světu ukázat svá díla, museli jste jet do Moskvy nebo Petrohradu – definovat svou identitu jako ruskou, a teprve pak jste se mohli prezentovat v zahraničí. Příběhy o odporu a zachování vlastní identity často končily cestou na Sibiř. Proto také my Ukrajinci známe jen málo svých hrdinů. Byl bych rád, aby se nyní na Ukrajině i ve světě objevovaly pravdivé informace o našem ukradeném intelektuálním dědictví,“ dodává tvůrce, který nyní žije v Německu.
Všichni tři čeští herci se v novince představí jako vypravěči, průvodci i aktéři scének a skečů, ze kterých je Jak umět krást složeno. Hereckou trojici doplní ukrajinská hudebnice Katja Gapočka. „Přejeme si, aby si divák odnesl něco k přemýšlení,“ uzavírá Dvořák před páteční premiérou.