Galerie si vzala na pomoc práce třiadvaceti nejednoznačných výtvarníků a designérů, k nim pak připojila příklad Mendiniho s Knížákem. První z nich se na 5KV prezentuje performancemi, při kterých zapaloval vlastní nábytek, druhý pak návrhem jídelního stolu a polic na knihy, které však připomínají spíše sochy.
Knížák a Mendini se seznámili na začátku osmdesátých let, když Mendini – představitel tehdejšího radikálního italského designu ze studia Alchimia a šéfredaktor časopisů Domus a Casabella – navštívil Uměleckoprůmyslové museum v Praze s přáním prohlédnout si Knížákovi práce, o kterých se dozvěděl od svého kolegy Alessandra Guerriera. Na místě ale nepochodil, protože byl Knížák v nemilosti. Proto jej pozval do Itálie na samostatnou výstavu.
Pohled na výstavu 5KV / 5 Years of Art and Design in Kvalitář Gallery
I nábytek má právo na život
Tak se stalo, že se Knížák – v té době známý jako výtvarník, hudebník a performer – jel do Milána představit coby designér. A naopak návrhář nábytku Mendini se ve výtvarné obci zapsal svými akcemi, kdy nechal pro potřeby titulní strany Casabelly lehnout popelem archetypální židli Lassu na soklu ve tvaru pyramidy. „Chtěl jsem dát objektům organický život, jaký mají lidé: těhotenství, zrození a život. Úpadek a smrt. Židle Lassu zahynula dramatickou a násilnou smrtí. A pak tato pyramida umožnila proměnu židle na památník,“ vysvětluje dnes Mendini své tehdejší kroky.
Výstava Drsná škola v Bratislavě porcuje grafiku motorovou pilou |
A právě tady leží podle kurátorů Moniky Čejkové a Adama Štěcha ona tenká a zároveň těžko definovatelná hranice vinoucí se mezi světem umění a designu. „Židle, ať chceme, nebo ne, je vždy sochou těla, protože je jím přímo formována. Nemám rád rozvalené pohovky. Židle mi připadá jako hrdý kus nábytku, a proto jsem se o ni zajímal,“ říká designér Knížák, a odkazuje tak ke své Soše židle z roku 1964 skládající se ze stojanu a zavěšené stoličky představující jeden ze symbolů tehdejší moderní domácnosti.
  |
Sto židlí za sto dní
Zatímco Knížák s Mendinim zabírají jednu část galerie, druhá patří současným jménům. I tady se prolínání umění a designu liší případ od případu. Například Mexičan Edgar Orlaineta navrhl ocelové hieroglyfy nazvané Slepá abeceda, které přivrtané na stěnu připomínají geometrické kresby Zdeňka Sýkory prolnuté chaosem Keitha Haringa.
Americká malířka Sarah Crownerová zase Kvalitáři půjčila Lavičku (otevřený úhel), kterou navrhla pro návštěvníky svých výstav, aby si měli na co sednout. A Ital usazený v Londýně Martino Gamper nabízí jednu ze svých židlí jménem Back and Ring, kdy si dal za úkol během sta dní navhrnout stovku stoliček. Podobných příkladů je v Kvalitáři celá řada.
Zatímco v gotice, baroku, secesi i pop-artu bylo prolínání umění a designu běžné, dnes už tomu tak není. Oba světy existují odděleně a 5KV v Kvalitáři nabízí jednu z možností, jak do jejich průniků nahlédnout.
5KV – 5 let umění a designu v Kvalitáři Kurátoři: Monika Čejková a Adam Štěch |
