Byl to zdánlivě obyčejný pes, který ale strašlivě rychle rostl. Brzy tak přerostl i boudu na dvorku, z níž zůstala jen nešťastná změť prken, a musel dostal svůj domek.
Jeho další růst zarazila jen šťastná náhoda s vypitým soudkem piva. Ovšem zato začal mluvit. A tím se spustila řada zábavných dobrodružství přerostlého, velmi inteligentního a dobrosrdečného psa Fíka a jeho majitelky, holčičky Áji. Poprvé diváky uchvátili 14. května 1976.
Za své výsostné postavení mezi večerníčky může Maxipes Fík, který umí řídit auto a chodil i do školy, děkovat svým tvůrcům. Při tvorbě seriálu se totiž sešla opravdu hvězdná sestava umělců.
Ilustrátor, grafik, malíř, autor kreseb legendárního seriálu i mnoha knih o Maxipsu Fíkovi, který se v televizi poprvé objevil v roce 1976.
Spisovatel Rudolf Čechura (druhý zleva v bílé čepici) s výtvárníkem Jiří Šalamounem (vlevo) a hercem Josefem Dvořákem na třicátých narozeninách Maxipsa Fíka.
Klid až přitroublost má ze mě, smál se výtvarník
Nezaměnitelnou podobu pohádkovému seriálu vtiskl výtvarník Jiří Šalamoun. Fík (původně vlastně Rek, ale Ája šišlala) měl být velký pes a inspirací se mu proto stal staroanglický ovčák – neboli bobtail – kterého pořídil pro svou dceru.
„Viděl jsem je v Anglii a hrozně se mi líbili,“ řekl Šalamoun v posledním rozhovoru pro iDNES.cz v roce 2022. Staroanglický ovčák byl v tehdejším Československu téměř neznámý pes, chovaly ho jen jednotky lidí.
„O výtvarnících se říká, že se do těch obrázků vždycky nějak vmáčknou. Takže Maxipes něco ze mě má. Takový ten klid, až přitroublost. A snad i dobráctví,“ svěřil se Šalamoun.
Na Fíkovi vždy oceňoval jeho přátelskost a snahu nezištně pomáhat lidem, i když občas trochu nešikovně. „Na toho dobráka by si dnes už dospělí mohli občas vzpomenout. Ne že by Maxipes uměl vylepšovat svět, ale aspoň se snažil,“ dodal.
Do podoby seriálu v jednotlivých dílech propsal i realitu 70. let „Rozkopaná místa, omlácené baráky a příběhy, které jsme zažívali,“ doplnil Šalamoun, který si práci na seriálu pochvaloval.
Z televizního večerníčku Maxipes Fík
Bobtail, aneb Old English Sheepdog (staroanglický ovčácký pes).
Čechura hledal politicky neutrálního hrdinu
Se psy měl ostatně bohaté zkušenosti i sám autor celého seriálu Rudolf Čechura, doma choval bernardýna. Televizi nejprve nabídl večerníček Bojanské pohádky o rakousko-uherských vojácích, ale s tím neuspěl. Dramaturgům se sice líbil, ale u pracovníků odpovědných za správnou ideologickou linii děl na obrazovce švejkovsky laděné příběhy o vojácích sloužících císaři pánu neprošly.
Tak musel spisovatel najít nějakého politicky neutrálního hrdinu a právě přerostlý černobílý bobtail mu padl do oka. „Se psy jsem měl bohaté zkušenosti. Sám jsem jich několik vlastnil,“ vzpomínal Čechura.
Seriálová rodina i s Fíkem žila ve vesnici Ahníkov, ze které pocházel i sám autor. Cela obec však musela v 80. letech ustoupit roztahování lomu Nástup. Dnes pohádku připomíná Nábřeží Maxipsa Fíka v jen pár kilometrů vzdálené Kadani – právě tam oslavil například své 43. narozeniny.
Josef Dvořák
Petr Skoumal
Hlas jako z flámu byl ten pravý
Všechny postavy nezaměnitelně namluvil herec Josef Dvořák. Přiznal, že Fíkův hlas je dílem jedné dlouhé prohýřené noci, po které z něj ráno místo zvuků vycházela jen pára. „Skoro jsem ztratil hlas, takže jsem se chtěl režisérovi Václavu Bedřichovi omluvit, ale když mě uslyšel, tak zajásal, že právě takhle si Fíka představoval,“ vzpomínal herec v rozhovoru pro iDNES.cz.
Zahuhlaným, zakouřeným a propitým hlasem pak namluvil všechny postavy ve všech 26 dílech. A dokonce tak občas musel mluvit i na svá vnoučata, která to po něm doma vyžadovala.
„Maxipsem Fíkem jsme se úžasně bavili, třeba když mi pan režisér Bedřich nebo hudebník Petr Skoumal museli při natáčení pomáhat naštěkat psí smečku. Jsem milovník drobností, vtipných detailů... když jsem tyhle dva viděl vedle sebe štěkat do mikrofonu, byl to pro mě okamžik k nezaplacení,“ popsal.
Maxipes Fík má v Kadani dvě sochy. Vlevo je ocelová plastika od Michala Fialy, vpravo pískovcová socha Fíka a Áji od Františka Vlčka.
Jedinečná hudba byla oblíbeným vyzváněním
Autorem hudby byl Petr Skoumal, který měl na nezapomenutelné melodie zvláštní dar. Složil hudbu k večerníčkovým seriálům A je to, Příběhy včelích medvídků a Králíci z klobouku. Ti stejně jako znělka z Maxipsa Fíka patřili na konci 90. let k velmi populárním motivům stahovaným jako vyzvánění do mobilních telefonů.
Všechny tyto jeho večerníčkové majstrštyky jsou velmi hravé a energické. A rozeznatelné i po mnoha desítkách let.
Společným úsilím této čtveřice a režiséra Václava Bedřicha vzniklo ve dvou sériích 26 několikaminutových dílů. V roce 1978 vznikl silvestrovský speciál nazvaný Maxipes Fík filmuje, humorem určený spíše pro dospělé. Později Rudolf Čechura sepsal i několik knih o Fíkových dobrodružstvích.
„Jeho „lehká“ poloha mi vlastně nejvíc vyhovovala. Nikdy se tu nepředstíralo, že jde o něco jiného, než čím ten seriál skutečně byl. Ale současně sem pronikala ironie spojená s viděním světa, a to i toho, který nás bezprostředně obklopoval, a přitom nenásilně a vizuální formou,“ vzpomínal Jiří Šalamoun.
