V době, kdy spisovatel, novinář a dramaturg Václav Erben svého Exnera stvořil, se nejen policisté oslovovali „soudruhu/soudružko“. Prima se přenesením příběhů do současnosti vyhnula riziku, že dílo spláchne retro vlna společenské nostalgie za časy reálného socialismu. Už rozhodnutí zpracovat příběhy staré třicet, ale i padesát let, obsahuje riziko nezdaru, vždyť realita kolem nás je přece tolik jiná. Počkat – opravdu?
Erben trval na tom, že píše příběhy ze současnosti. Tedy ze své současnosti. Nesmíme zapomenout, že byl mezi lety 1947 a 1989 členem Komunistické strany Československa a jako publicista se ani po roce 1968 nezříkal témat, jimž se říkalo „branně bezpečnostní“. Ať už to z jeho strany byla oddaná služba normalizačnímu režimu, nebo sobecký způsob, jak v něm dobře žít. Po pádu komunismu mu to nebránilo angažovat se v sociální demokracii, mimo jiné několik let i jako stranický mluvčí za předsednictví Miloše Zemana.
Erbenova literární tvorba je rozmanitá. Po příbězích z vojenského prostředí a psychologických prózách beletrizoval historické látky, jeho posledními pracemi jsou pohádky. Takto „seriozní“ psaní prokládal detektivkami. Ani v nich nezapřel sám sebe. Označoval své exneriády jako „ironické příběhy ze současnosti s detektivní zápletkou“.
Čtrnáct příběhů s kapitánem Exnerem vzniklo mezi lety 1964 a 2001. Erbenova pragmatičnost v přístupu k reáliím se projevila v zobrazování každé z oněch „současností“. Exner je sice mužem své doby, jako by se ho však netýkala. Přehlíží drobné nešvary a přestupky, má vysokou míru tolerance k lidské slabosti, pokud se z ní ovšem nestane zrůdná vražedná posedlost. Vyšetřovatel jde po případu bez ohledu na politické okolnosti. Ukazuje univerzálnost lidské povahy. Podstata zločinu se nemění, tvrdým motivem pachatelů je vždy dosáhnout vlastního komfortu. Ať už má podobu majetku, nemateriální výhody, uspokojení z pomsty, a podobně. Tak jako slavnému Sherlocku Holmesovi nešlo o nezákonné jednání, ale o záhadu a její řešení, není Michal Exner důsledným prosazovatelem zákona. Odhalením viníka se snaží zabránit šíření zla. Spravedlnost sem patří spíš abstraktně, než aby šlo o důsledné uplatňování lidské představy o ní.
Přestože některé Erbenovy knihy zřetelně experimentují, včetně těch detektivních, postava kapitána Exnera je načtrnuta jednoduše až banálně. Nic ho nevyvede z míry, vždy si ví rady a v okamžiku, kdy přiznává chybu, už víme, jak se z ní poučil a že to při vyšetřování obrátí ve svůj prospěch. A krom toho, Exner je prostě na ženský.
Současná televizní série zprostředkovává policejního detektiva, jenž to umí se ženskýma, novému publiku. Drží se exnerovského kánonu, kam patří femme fatale Gabriela Steinová, spolupracovníci poručík Beránek a nadporučík Vlček, automobil-veterán, vytříbenost Exnerova oblékání a další prvky. Režie a kamera si až obsedantně hrají s Exnerovou zálibou ve vyzrálém koňaku a kávě připravené kvalitním spařením.
Podle ředitelky obsahu Prima Group Lenky Hornové budou i další díly věrné předlohám, kriminální zápletky, zločiny i způsob vyšetřování budou takové, jak je vymyslel Václav Erben. Přenos do současnosti, která již není současností autorovou, nese stopy elegance. Exner je vnukem původního detektiva, výstředně působící automobil po dědečkovi zdědil.
Celý text o postavě kapitána Exnera a jeho zpracování ve filmu od 60. let si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 1. září.
V magazínu také najdete:
Rozhovor s sólistou Vídeňské státní opery Adamem Plachetkou o mýtech v opeře, pivu a velkých svalech.
Expresivní fotografie módní fotografky Ellen von Unwerth před její nadcházející pražskou výstavou.
