Glóbus je něco, co mnozí znají už jen virtuálně. Z prohlídek zámků, z knihoven či z filmů pro pamětníky, kde se jimi žactvo mlátí po hlavách. Tam se očekávají jaksi samozřejmě. Ale co pohledávají v digitální době? Vždyť věrný obraz zeměkoule je už dávno naskenovaný.
A přece mají význam i dnes. Zamyslet se nad tím můžete na výstavě Fenomén Felkl. Ač se soustředí na firmu působící v letech 1854–1952, vybízí k širším úvahám. Proto zaujme nejen milovníky historické kartografie, ale i lidi se zájmem o kulturu, poznání či školství.
Z Roztok do celé Evropy a zpět
Výstava v Roztokách u Prahy se soustředí na firmu Felkl. Logicky, neboť sídlila právě v Roztokách. Ale její příběh má více rovin. Což dokládají panely se snímky, informacemi a reprodukcemi, které obklopují ústřední skleněnou vitrínu plnou nádherných starých glóbů. Nejsou staré natolik, aby před nimi omdlívali antikváři, ale dost na to, aby bylo dobré je chránit alespoň sklem.
První v pořadí je příběh rodinné firmy, jež se vypracovala z dílny v původně zemědělském stavení na největšího výrobce glóbů v Rakousku-Uhersku. Předvádí to expozice lehce rodinného charakteru – zatímco děti zaujmou krásné glóby ve vitríně, dospělí si mohou i pročíst infopanely. A dozvědět se o generacích rodiny Felklů, o podmínkách práce před sto lety, o technologii zhotovování glóbů, o výrobě školních pomůcek z oboru kartografie či geografie i o jejich úředním schvalování za monarchie.
Za druhé je to příběh české podnikavosti a úspěchu ve speciální oblasti. To je dnes oblíbené téma. Občas se píše o současných firmách, jako je Linet, která prorazila do světa v branži nemocničních lůžek. Po revoluci začínala v polorozpadlém kravíně, dnes vyváží do stovky zemí a má tržní hodnotu 15 miliard korun. Roztocká firma Felkl kráčela touto cestou o více než století dříve. Uspěla natolik, že našla odbyt nejenom v Rakousku-Uhersku, ale i po celé Evropě. Ilustrují to glóby v provedení českém, německém, ruském, polském, maďarském, bulharském či jiném i ceny z výstav, dokonce až z australského Melbourne.
Jenže pak přichází třetí, méně příznivý bod. Je to příběh rizika vysoké specializace. Když se po roce 1918 rozpadl ohromný trh Rakouska-Uherska, když o generaci později přišla druhá světová válka a po ní komunismus a znárodňování, pro firmu závislou na velmi speciálním sortimentu a jeho vývozu to znamenalo postupný sešup a po roce 1948 rychlý pád. A to i pro firmu tak malou, že se jí znárodnění z října 1945 vyhnulo.
To byl ve zkratce příběh, jak ho podává výstava v podobě daleko košatější a informativnější. A jak ho nabízí i velmi pěkný katalog. Ale za tím příběhem se rýsují otázky, které sice výstava nezdůrazňuje explicitně, ale leckoho napadnou.
Fakt, že se glóby vystavují v muzeu, ještě neznamená, že jde o mrtvé téma. Ano, v éře IT se může zdát, že papírové mapy ustupují digitálním a glóby se už odebraly na smetiště dějin. Ale to je pokřivený obraz. Glóbus coby školní pomůcka má značný význam i dnes.
Délkojevný, plochojevný a úhlojevný
Jistě že všechny informace, které glóbus obsahuje, jsou dostupné v digitální podobě. Ale glóbus doloží lépe než monitor počítače či telefonu zásadní axiom kartografie i matematiky: kouli (glóbus) nelze přenést na dvourozměrnou plochu (mapu) a přitom uchovat nezkreslené vzdálenosti, plochy i úhly. Pouze glóbus je zároveň délkojevný, plochojevný i úhlojevný, kdežto mapy jsou buď délkojevné (ale pak mají zkreslené plochy a úhly), nebo úhlojevné (ale pak mají zkreslené délky a plochy) a tak dále.
To platí i pro digitální mapy typu Google maps. V základním nastavení na nich nemůžete předvést, že nejkratší trasa pro přímý let z Evropy do Severní Ameriky se téměř dotýká Grónska. Ale na glóbu to učitel dokáže jednoduše a názorně, pomocí napínáčku a provázku. Kdepak, jen do muzea glóby ještě nepatří.
Fenomén Felkl. Proslulá továrna na výrobu glóbů Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, do 8. 9. |
