Restaurování snímku Adéla ještě nevečeřela proběhlo pod záštitou NFA a ministerstva kultury v maďarských laboratořích Magyar Nemzeti Filmalap. Podle Asociace českých kameramanů jde o absurdní situaci, protože stát už zaplatil 52 milionů korun za projekt Metodiky digitalizace národního filmového fondu, díky němuž byla vyvinuta metoda DRA. Tato metodika vznikla původně jako společný výzkumný projekt AMU a NFA. Metoda DRA byla podpořena a schválena i Evropskou federací kameramanských asociací IMAGO. Národní filmový archiv však od projektu, který odstartoval v roce 2012, ustoupil letos v březnu.
Lidovky.cz: Co znamená metoda digitálně restaurovaný autorizátu (DRA) a jak vznikla?
Marek Jícha: Všechno to začalo tím, že bývalý ředitel NFA Vladimír Opěla nás kameramany přizval k digitalizaci filmu Marketa Lazarová (v roce 2011 - pozn. red.). Pozval nás, protože ve světě je běžné, že se experti na digitalizaci podílejí. Sešli jsme se postprodukčním studiu UPP, film se postupně digitálně restauroval a následně byl s úspěchem promítán na karlovarském festivalu. Tehdy vznikla myšlenka, že by pro digitální restaurování měla být stanovena odborná metodika. Bylo to hlavně z podnětu NFA, který ale nebyl výzkumnou organizací, proto jsme žádost o podporu výzkumného projektu podali prostřednictvím Akademie múzických umění. Od začátku byl u projektu přítomný i dnešní ředitel NFA Michal Bregant.
Kameraman a prezident Asociace českých kameramanů Marek Jícha
Lidovky.cz: V čem konkrétně metoda DRA spočívá?
Základní myšlenka té metody je, že digitalizace a restaurování se dělí na tři části. První je tak zvaná rekonstrukce, kdy historikové pátrají po existujících kopiích, z nichž se pak rekonstruuje film v celé jeho původní délce. Druhá část je retušování - odstraňování škrábanců a čištění. Hlavní je třetí krok, ve kterém jde o opravdové restaurování, čili dostat vzhled filmu do té podoby, v jaké se při svém vzniku promítal. Jde hlavně o zachování původního obrazu, který bývá na desítky let starých kopiích často výrazně změněný. Černobílé filmy vlivem času tmavnou, barevné mají tendenci se zbarvovat do fialova nebo do zelena. U Markety Lazarové se podařilo, že byl u rekonstrukce přítomný kameraman František Uldrich, který sice nebyl autorem kamery k filmu, ale po původním kameramanovi Bedřichu Baťkovi dodělával kopie. Ten si přizval ke konzultaci profesora Jiřího Myslíka a posléze mě. Při práci na tomto filmu jsme si uvědomili, že kromě hlavního zodpovědného restaurátora je potřeba ustanovit ještě korektiv expertní skupiny, která bude na restaurování spolupracovat. Tak postupně vznikala metoda DRA.
  |
Lidovky.cz: Ředitel NFA Bregant ale od vaší společné smlouvy odstoupil a tvrdí, že kameramani chtějí měnit původní podobu filmů. Vy a další zástupci Asociace kameramanů jste byli přítomni i dalším restaurováním. Nikdy jste neměli problém z žijícím autorem, který by řekl – bude to takhle a vy mi do toho nemluvte?
Ne, nikdy. Pro člověka, který nemá tu zkušenost, je to asi nepochopitelné, ale existuje vztah autor - dílo. Film je pro režiséra i kameramana jako dítě, a přece nebudete vašemu synkovi odřezávat ručičky a předělávat ho, aby vypadal lépe. Ten boj o vylepšení už se svedl při vzniku filmu. Teď jde o to zachovat věci, jak vypadaly původně, a ne je vylepšovat, ale ani nekazit. Výsledek, ke kterému jsme dospěli, vždy skončil shodou. Všechny digitalizace, na kterých jsme se podíleli, dopadly dobře. Ale jejich (v maďarských laboratořích Magyar Nemzeti Filmalap, které zaštítil NFA) digitalizace dopadají prazvláštně.
Lidovky.cz: Jako v případě Adély?
Ano. Film působí, jako by ho natočil někdo jiný, ne kameraman Jaroslav Kučera, jehož jméno něco znamená. Vypadá to, jakoby to ho natočili tři kameramani z televize, každý trochu jinak. Tenhle film má být romantizující nadsázka, a najednou je to obarveno kontrastně, takže to vypadá jako dramatický příběh. Změnil se tím žánr filmu. Z tohoto příkladu je jasné, že nekorektním restaurováním obrazu není poškozen jenom kameraman, ale i scenárista a film jako celek. Film je sice vidět, herci jsou vyretušovaní, ale výsledek vypadá jinak. Pan Bregant tvrdí, že to diváci sami posoudí, ale diváci nemají obraz i zvuk v kině s čím posuzovat, uvidí jen tuto „maďarskou“ verzi. Od posuzování by tu měli být odborníci a ti nebyli přizváni.
Lidovky.cz: Metoda DRA tedy vznikala postupně a z pohledu kameramanů byla úspěšná. Kdy nastal problém a konflikt s NFA?
Po Marketě Lazarové jsme metodu testovali ještě na filmech Hoří má panenko a Všichni dobří rodáci. Projekt byl rozjetý, metoda vymyšlená a potřebovali jsme ji na dalším filmu ověřit. Jako další film se měly dělat Ostře sledované vlaky, ale zástupci NFA nás k digitalizaci nepustili. Přestože v té době byli ještě součástí našeho společného projektu jako řešitelé. Dostali jsme se tam jen díky kameramanovi filmu Jaromíru Šofrovi, který nás pozval. Došlo ale k tomu, že komise, která ustanovil NFA, byla neakceschopná, protože jí tvořili lidé, kteří tomu vlastně nerozuměli. Takže my jsme film neoficiálně zrestaurovali, nastavili kvalitu obrazu, vše se podařilo a film byl promítán opět na karlovarském festivalu, kde měl úspěch. Ale potom ředitel NFA prohlásil, že digitalizace proběhla nesprávně, protože kameramani prý vyretušovali z obrazu chlup. A že tím poškodili restaurování. K tomu můžeme říct jen to, že rozhodnutí o finální verzi nepříslušelo nám, ale komisi stanovenou NFA, která se ale ani nesešla, aby výsledek schválila. A navíc kameramani chlupy a nečistoty při restaurování neretušují, to přísluší jiným odborníkům.
Lidovky.cz: Jak vypadá situace ve světě? Spolupracují archiváři s kameramany a autory?
Samozřejmě. Například na Slovensku je Filmový ústav a Restaurátorská komora, jejíž součástí jsou i filmoví restaurátoři. A Asociace slovenských kameramanů s Filmovým archivem normálně na restaurování spolupracuje.
Lidovky.cz: Jak je digitalizace jednotlivých titulů právně ošetřená? NFA má práva na promítání i digitalizaci?
Tomu zas tak nerozumím, ale vím z příkladu Adély, že k digitalizaci je potřeba souhlas od autorů. Proto teď NFA digitalizuje filmy mrtvých autorů, kteří se nemohou bránit, a neberou zřetel na vůli dědiců, jako je v případě Adély syn pana Oldřicha Lipského Dalibor, který jim to nepovolil. Měl podmínku, aby byl u digitalizace přítomen kameraman Štěpán Kučera, což oni nedodrželi. A nic se neděje.
Lidovky.cz: Co by podle vás tuhle patovou situaci vyřešilo?
To není patová situace, ale průšvih. Jednat by mělo ministerstvo. Asociace kameramanů už v roce 2014, když běžely v Karlových varech Ostře sledované vlaky, podala iniciativu, kde vyzýváme pana ministra Daniela Hermana, aby zlatý fond čítající 200 filmů byl vyhlášen jako památka. Myslím, že české filmy si zaslouží, aby o ně bylo pečováno. Pokud by byl zlatý fond prohlášen za památku, nemohl by restaurování provádět kdokoli, ale pouze restaurátor se státní licencí. A byla by jasná odpovědnost státu. Teď v rámci vzniklého chaosu dochází k vyhazování peněz z okna. Ministerstvo kultury podpořilo náš výzkumný projekt, zaplatilo 52 milionů. Metodika je hotová, ale nepoužívá se.
