Lidovky.cz: K tématu cukru jste se dostala skrze osobní zkušenost, iniciovala ho vaše diagnóza těhotenské cukrovky. Vždycky přistupujete k tématům takto osobně?
Jsem strašně vášnivá, takže většinou ano. Navíc jsem vystudovala dokument na FAMU se třemi dětmi, takže propojení filmu a mého života, mé rodiny, bylo u mě vždycky velké. Když máte děti a nemáte po ruce babičky na hlídání, musíte si témata vybírat tak, aby byla blízko vám, abyste to vůbec mohla efektivně zvládnout.
Lidovky.cz: Do filmu Cukr blog se zapojila se celá rodina, zkoumali jste, v čem je přidaný cukr, chodili jste na demonstrace...
To děti strašně bavilo, jak demonstrace, tak i natáčení u nás doma nebo v cizině. A jsem ráda, že díky tomu filmu mají představu o mojí práci. Děti často nevědí, co rodiče vlastně dělají, protože co si představit za tím, že maminka nebo tatínek sedí celý den u počítače? V mém případě chápou, co dělám, a podílejí se na tom. Zrovna včera mi syn říkal – Mami, víš, co je na tom filmu nejlepší? Ty animace, které jsem dělal já!
Do práce na filmu zapojila režisérka celou rodinu.
Lidovky.cz: A co vaši přátelé, nakazila jste je také svou vášní pro zdravou výživu? Moji blízcí přátelé zdravou stravu naštěstí řeší a řada byla ovlivněna i natáčením našeho filmu, můj filmový štáb prošel velkou stravovací proměnou. Většina společnosti ale zatím tápe. Já často říkám, že téma jídla je větší tabu než sex. S kamarádkami proberete raději kdo s kým, než abyste si řekly, co opravdu jste strčily do žaludku.. Druhá věc je, že se dnes sice houfně kouká na kuchařské show, prodávají se kuchařské knihy, ale vaříme stále málo. Nikdy v dějinách se takhle málo nevařilo.
Lidovky.cz: Opravdu? V Česku se snad ještě vaří docela dost, ve srovnání třeba s Amerikou, ne?
Řekla bych, že je to pořád málo. Všichni spěchají, používají polotovary, které také obsahují cukr a další látky... Zkrátka chtěla jsem říct, že tohle téma je závislé na vaření, a abyste našla řešení, musíte se vrátit do kuchyně a vařit. A vyházet všechny polotovary, které jsou plné cukru. A když vaříte a máte tři děti jako já, musíte zaangažovat celou rodinu. Musíte se střídat, aby rodina fungovala. My vaříme teplé snídaně, obědy, večeře. Zní to možná strašidelně, ale dá se to naučit dělat efektivně a rychle.
Jste to, co jíte, říká režisérka Andrea Culková.
Lidovky.cz: Co je vlastně na cukru nejhorší?
Cukr ovlivňuje komplexně zdraví člověka a celý jeho metabolismus. Narušuje ho díky tomu, že konzumujeme neuvěřitelné množství látky, na kterou organismus není stavěný a nikdy v dějinách ho nekonzumoval. Rafinovaný cukr sám o sobě dřív neexistoval, je to chemická sloučenina, kterou člověk vyrobil a najednou jí konzumuje v průměru přes 40 kilo ročně. Tělo musí na každou dávku cukru rychle zareagovat, protože to vnímá jako stav ohrožení. Zareaguje tím, že pošle vysokou dávku inzulinu, aby ten vysoký krevní cukr srazil, a když ho srazí, nedostane se do normální hladiny, ale pod ní. To vyvolá únavu a touhu na další dávku. Takže máme hlad a chuť na další sladkost. A tak se rozjíždí cukrová spirála...
Lidovky.cz: A co se u toho děje?
Ukládají se tuky, narušuje se metabolismus. Aby byl cukr zpracovaný, tělo musí uvolňovat dávky vápníku a různých minerálních látek, proto se říká, že cukr je loupežník. Není to tím, že by vám leptal zuby, ale nutí tělo zbavovat se důležitých látek, čím se oslabuje. Cukr ovlivňuje také slinivku, játra, a samozřejmě mozek. A není to jen ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder – hyperkinetická porucha, porucha pozornosti s hyperaktivitou), ale například i Alzheimer. Pak jsou to srdeční choroby, pro které je cukr ještě zhoubnější než tuky.
Andrea Culková
|
Lidovky.cz: Ve filmu ukazujete, že o tom, že je cukr škodlivý, se vědělo už v 70. letech, ale pak se to ututlalo. Můžete vysvětlit, jak k tomu došlo?
Tehdy to bylo velké téma jak pro ministra zdravotnictví Anglie, tak Ameriky. Spousta lékařů se vyjadřovalo o škodlivosti cukru, dokazovali, že způsobuje spoustu nemocí cukrovkou počínaje, přes metabolický syndrom a tak dále. Na to okamžitě a masivně zareagovala sugar industry čili cukrovarnická lobby - najala si nejlepší světovou PR agenturu a ta přišla s něčím, co dnes už je velmi běžné, ale tehdy to tak nebylo: rozhodla se použít vědce na ovlivnění veřejného mínění. Využili Freda Starea, který tehdy vedl na Harvardu katedru výživy. Zajímavostí je, že právě sugar industry pomáhala tuto katedru zakládat. Takže od začátku vzdělávání výživových pracovníků tam stála jako sudička.
Lidovky.cz: Jakou roli tento vědec sehrál?
Stare vypracoval studii o roli cukru ve výživě člověka, což byl nakonec spis na tisíc dvě stě stran. A dovedete si představit, jak cukr z této studie na zakázku vyšel. Samozřejmě velmi pozitivně. Tahle studie pak byla podkladem pro jednání amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv o tom, jestli je cukr bezpečný, nebo ne. Následně ji sugar industry vydala v milionech kopií a poslala ji po celých Spojených státech. A na této studii, která je vlastně PR materiálem, stojí další vzdělávání veškerých výživových pracovníků a lékařů.
Lidovky.cz: Kdo to nakonec odhalil?
Tento v podstatě zločin byl objeven Garym Taubesem, který je investigativní novinář z Oaklandu. Sběru dat věnoval tři roky života. A my jsme první film, který přináší jeho svědectví, první film, kde Taubes zveřejnil důkazy o tom, co se v 70. letech stalo. Dokonce Američani teď udělali remake našeho filmu, což je neuvěřitelné. Film, který kopíruje naše sdělení. Viděla jsem trailer a postava tam říká přesně to, co já v našem filmu.
Lidovky.cz: Jestlipak z toho taky budete něco mít? Kontaktovali vás?
Ne, samozřejmě z toho nic mít nebudeme. Byla jsem z toho smutná, na druhou stranu je dobré, že film na toto téma v Americe vznikl. Ale nemají tam náš příběh, který z filmu dělá něco víc než sbírku faktů.
Důkaz, že to jde. „Sugar free“ rodina Andrey Culkové slaví pět let bez cukru.
Lidovky.cz: Je to už pět let, co se tématu věnujete, myslíte, že se za tu dobu situace nějak změnila?
Určitě. Když jsem šla před pěti lety na Fond kinematografie s tím, že mám velké světové téma - cukr, tak si klepali na čelo. „Co o tom chcete točit, to bude za 5 minut hotové. Taková bílá látka, to nikoho nezajímá. Natočte film o pivu!“. Nechápali, že cukr je opravdu světové téma, že nejde jen o zdraví jednotlivce, ale o zdraví celé společnosti. Je důležité si uvědomit, že všechno, co si vložíme do nákupního košíku a následně do úst, tak je politický akt. Nějakým způsobem se tím podílíme na chodu společnosti a na tom, jak funguje celý systém.
Lidovky.cz: Podobně je to ostatně i s konzumací masa, že?
Ano, nejde jen o cukr, ale o celý systém stravování. Když sníte kus masa, tělo se nabije energií a potřebuje se uvolnit – a čím se nejlépe uvolní? Nějakým dezertem... Takhle to funguje. A jakmile omezíte sladké, radikálně omezíte i maso a mléčné výrobky. Tělo si o to samo řekne. Říká se, že když je člověk zdravý a dá si jednou týdně maso, je to v pořádku. Ale to by muselo jít o opravdové, zdravé maso, ne ta hrůza z velkochovů, která je všude. To nemá s tím, jak mají zvířata přirozeně růst, nic společného. Já jsem se masa a mléčných výrobků téměř úplně zbavila, aniž bych to cíleně plánovala. A viděla jsem u svých dětí, jak je zahleňují. Teď jsou děti zdravé, můj syn nebyl ve školce nikdy nemocný.
Lidovky.cz: Jak tohle řeší Světová zdravotnická organizace?
Snaží se, ale marně. Díky filmu jsem se setkala s šéfem WHO pro Evropu, což byl jeden z nejzajímavějších rozhovorů, které jsem kdy vedla. Rozhovor začal trochu vágně, on odříkával fakta, ale nakonec během těch čtyřiceti minut, co jsme rozhovor vedli, skoro brečel. Se slzami v očích mi říkal – „To je strašné, jak může sto lidí na téhle planetě ovlivňovat zdraví toho zbytku?“ A když tohle řekne člověk na jeho místě, je to opravdu zoufalé. Snížení cukru se na WHO prosazovalo čtyřikrát a nikdy se to nepovedlo, protože vždycky nastoupí obrovská vlna lobbingu. Podle tabulek je nejvíc lobbingu právě v potravinovém průmyslu. A hned po něm ve farmacii. Jak mi říkal food detective z Německa: dřív měly státy zájem na tom, aby lidé byli zdraví, protože to byla pracovní jednotka. Dnes stát potřebuje, aby lidi spotřebovávali, a nejlepší spotřeba je, když jedí nezdravě a jsou pak nemocní, čímž si zase mastí kapsy farmaceutický průmysl. Navzájem se to posiluje a zdraví nikoho nezajímá.
Cukr může zabíjet. zajímá to ale běžného Američana?
Na druhou stranu musím říct, že některé státy začínají cukr a další nezdravé potraviny opravdu řešit, protože vidí, že jinak zkolabují, jelikož nebude na zdravotní péči. Například se tím začal zabývat starosta New Yorku Bloomberg, když pochopil, že nebudou prostředky na léčbu těch zástupů nemocných, a že jediný způsob jak to zastavit, je skrze jídlo. V Kalifornii se zase senátorovi Monningovi podařilo prosadit, že jedna pence z prodeje slazených nápojů půjde na osvětu a propagaci zdravějšího stravování. A právě on ve filmu říká, že food industry za první tři dny v roce utratí za reklamu víc peněz, než celé Spojené státy za rok na prevenci. To je neskutečné číslo.
 |
Lidovky.cz: Vy vlastně bojujete s celosvětovými korporacemi. Není to vyčerpávající?
Je. Mě se všichni smějou, že jsem takový donkichot. Ten film by ale nikdy nevznikl, kdybych nebyla trochu blázen.
Lidovky.cz: Co bylo při práci na filmu nejtěžší?
Hodně těžké bylo přesvědčit vědce, aby v něm vystupovali, protože jsem si vybrala ty největší světové kapacity. Věděla jsem, že když chci tímto filmem něco ovlivnit, musím mít pádné důkazy. Jednání s vědci mě stálo spoustu energie a spoustu času. Ne že by nechtěli, ale měli málo času a bylo těžké to zkoordinovat s naším natáčením. Ale byli to báječní lidé. Silné osobnosti, které teď hýbou vědou.
Lidovky.cz: Váš dokument je velmi inspirativní právě v tom, že ukazuje, že i jednotlivec může něco dělat.
O to jsem se právě snažila, aby si člověk uvědomil, že není jen kolečko v systému, ale že každé kolečko ten systém otáčí, a že bez těch koleček by ten systém neběhal. Lidi myslí, že nemají dostatek informací. Ony tu jsou, ale je potřeba je nepřehlížet.
