Neděle 29. listopadu 2020svátek má Zina 2 °C sněhové přeháňky Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Jogín Xavier Galmiche má cenu! Skvěle propaguje českou literaturu a kulturu ve Francii

Osloven Demlem. Bohemista Xavier Galmiche. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Osloven Demlem. Bohemista Xavier Galmiche. | foto:  Viktor Chlad, MAFRA

PRAHA Letošním laureátem ceny Premia Bohemica se stal Xavier Galmiche. Co je ta cena zač, a kdo je Xavier Galmiche?

Premia Bohemica, vyhlašovaná od roku 1993, rozhodně nepatří k nejznámějším literárním cenám, které jsou v tuzemsku každoročně udělovány; za mediálním pokrytím takové Magnesie Litery zaostává míle. Ale co není v nohách, je v hlavě: Premia Bohemica patří k cenám nejužitečnějším. Oceňuje totiž práci, kterou odvedli na poli české literatury (a šířeji kultury) zahraniční bohemisté a překladatelé. Oleg Malevič v Rusku, István Vörös v Maďarsku, Jean Grosu v Rumunsku, Karin Mossdalová ve Švédsku, Christa Rothmeierová v Rakousku, Eero Balk ve Finsku, Rainer Kunze v Německu, Leszek Engelking v Polsku, Robert Pynsent ve Velké Británii – a nejnověji Xavier Galmiche ve Francii. Co jméno, to pojem: desítky knižních překladů, odborných monografií, dlouholeté působení na prestižních univerzitách. Prostě ta nejlepší péče, kterou si může česká literatura přát. Soustavná, soustředěná, na nejvyšší kvalitativní úrovni.

Tu bohulibou aktivitu iniciovala před sedmadvaceti lety Nadace Český literární fond, v roce 2002 převzala Premii Bohemiku Obec spisovatelů – a po dekádě ji pohřbila. V roce 2017 byla cena vyhrabána z popela a ožila pod hlavičkou Moravské zemské knihovny v Brně. Letošní laureát sice nemohl kvůli aktuální pandemii převzít cenu osobně, ale dočká se: nejspíš příští rok na jaře, a buď ve Francii, nebo v Česku.

Zakázané i náročné

Letos sedmapadesátiletý Xavier Galmiche je totiž doma tady i tam. Rodák z Nancy žil ovšem v bývalém Československu v dost bizarních letech: zleva Orwellův rok 1984, zprava rok 1986, kdy vybouchnul Černobyl. Pro mladého francouzského bohemistu, dnes profesora české literatury a středoevropských kultur na pařížské Sorbonně, to ale mohla být ta nejlepší škola svobodného, kritického uvažování. Dvojí pobídka k tomu, aby začal na literatuře cenit její výrazovou původnost a myšlenkovou autonomii. Ať té nejstarší, kterou u Galmiche zastupuje Komenský nebo Erben, té novější, reprezentované hlavně Vladimírem Holanem, anebo té úplně nejnovější, třeba básněmi Radka Fridricha. Ostatně v překladatelské práci je poezie autorova jasná doména, překládá ji nejradši: „Jednak protože nejsem profesionální překladatel, ale literární historik, jednak protože překládání básní je pro mě něco jako jóga, meditace, duchovní cvičení po vzoru Ignáce z Loyoly.“

A co ten intenzivní zájem o českou literaturu u Galmiche spustilo? „Jakub Deml. Konkrétně jeho Hrad smrti. (...) V jedné z kanceláří (francouzského velvyslanectví v Praze, kde byl Galmiche na civilce, pozn. red.) byly v trezoru samizdaty, které měly jít diplomatickou poštou ven. Ladislav Klíma, Josef Váchal, kompletní Deml. Někdo je ale ,zapomněl‘ poslat. Takže jsem si Demla půjčil a začal číst. Mělo to sice kouzlo zakázaného čtení, ale bylo to nesmírně náročné: nejen proto, že Deml je náročný, ale i z důvodu, že šlo o třetí nebo čtvrtou, dost špatně čitelnou kopii.“

Cena čeká

Uvést Demla ve francouzštině si dal Xavier Galmiche jako úkol na příští roky, možná rovnou desetiletí. Ve své bohaté bibliografii má na co navazovat, co rozvíjet, a to jak literárněhistoricky (holanovská monografie nebo nejnověji publikace William Ritter cestuje na Slovensko), tak překladatelsky (práce Máchovy, Čapkovy nebo Hrabalovy, ale i odborné studie Jana Mukařovského nebo Otakara Zicha).

Jeho konkrétní práci ale rámuje práce obecnější: motivace a vzdělávání těch, kdo by měli na Galmichův skvělý výkon ve věci propagace české literatury, potažmo kultury ve Francii jednou navázat. „Ročně máme (na Sorbonně) tak jednoho studenta, na kterého můžeme být hrdí; takového, který dosáhne solidní znalosti jazyka, literatury a obeznámenosti s českým kulturním prostředím. Bohemistiku jsme, abychom ji na Sorbonně zachránili, museli před deseti lety ,zrušit‘: vtělili jsme ji do středoevropských studií, kde je možné některý středoevropský jazyk, včetně němčiny, kombinovat třeba právě s češtinou. Takových studentů je ročně kolem patnácti.“ Od nynějška je může Xavier Galmiche povzbudit i tím, že cena Premia Bohemica čeká jednou třeba i na ně.

Den se zaměstnanci pohřební služby: poslední rozloučení má dnes jiná pravidla

Tragicky zesnulá Nina na fotografii se svým kamarádem, který spáchal sebevraždu | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium MF DNES rozptyluje mýty o pohřebnictví v době koronaviru. Pohřeb do země možný je, i když se úplně nedoporučuje. O čem...

Jak vydržet v ledové vodě? Finta je jednoduchá, popisují otužilci

Tragicky zesnulá Nina na fotografii se svým kamarádem, který spáchal sebevraždu | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Klepat se zimou tak, že si nedokážete zavázat ani tkaničky u bot, a přitom se tomu smát? I to dokáže koupání v ledové...

Miliardář Dědek o Pardubicích, krizi, (ne)fungování extraligy i Jágrovi

Tragicky zesnulá Nina na fotografii se svým kamarádem, který spáchal sebevraždu | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Jeho jmění se odhaduje na čtyři miliardy korun, podle magazínu Forbes je 54. nejbohatší Čech. Na přelomu roku se Petr...