Každý člověk je někdy vtipný, někdy dojemný a někdy směšný. Takový je život, říkával Josef Abrhám |
Dalibor Vrána ve filmu Vrchní, prchni, kníže Megalrogov v Konci starých časů, spisovatel Karel Čapek v Člověku proti zkáze či primář Arnošt Blažej v seriálu Nemocnice na kraji města - tyto a desítky dalších nezapomenutelných rolí ztvárnil během své dlouholeté kariéry Josef Abrhám. Jeden z nejpopulárnějších českých herců, který se především díky působení v Činoherním klubu prosadil i na divadle.
K herectví kvůli kádrovému posudku
Abrhám vyrůstal na Slovácku a k herectví ho dovedl zejména velmi komplikovaný kádrový posudek, kvůli němuž si po maturitě nemohl příliš vybírat. Po dvou letech práce v cihelně a na stavbě byl nakonec přijat na VŠMU v Bratislavě, odkud ve třetím ročníku přestoupil na pražskou DAMU.
Po absolutoriu v roce 1962 musel ještě na vojnu, jako nadějný herec ji však strávil v Praze. První angažmá získal ve Vinohradském divadle, ve filmu na sebe po několika epizodních rolích poprvé výrazněji upozornil v Jirešově Křiku z roku 1963.
Zásadní změna nastala v 70. letech poté, co ho dvojice Svěrák, Smoljak začala hojně obsazovat do svých komedií. To už Abrhám zářil v divadle Ve Smečkách (později přejmenovaném na Činoherní klub), kde se seznámil i se svou nastávající manželkou herečkou Libuší Šafránkovou, s níž má syna Josefa. K pilířům Činoherního klubu patřil téměř 30 let, po krátkém angažmá v Národním divadle jevištní prkna v polovině 90. let opustil.
Popularita po revoluci
V novém miléniu si Abrhám zahrál například v Menzelově Obsluhoval jsem anglického krále či Hřebejkově Krásce v nesnázích, objevil se i v televizních seriálech Nemocnice na kraji města po 20 letech, Náves nebo Hraběnky. Kromě toho se neúspěšně pokoušel znovu rozjet restituovanou cihelnu, našel si čas i na své koníčky - hraní na piano, fotografovaní a lyžování.
